15.9.2022
Kategorie: Ze světa

Zase ty detaily

Sdílejte článek:

VIDLÁK

Ano, dneska to bude o válce na Ukrajině. Ve dvou úvodnících jsem upozornil, že se tam stalo něco, co se dosti vymyká dosavadnímu průběhu tohoto konfliktu. Paradoxně se tak stalo právě v době, kdy jsem se vymezoval vůči pohledu Mariana Kechlibara a Davida Petrly, kteří tuto situaci víceméně předvídali a najednou jsem to já, kdo by musel velmi krkolomně rekonstruovat střípky, aby zapadaly do mých předpokladů. Ne, dělat to nebudu, protože ctím zkoušku realitou. Předpoklady můžu mít jakékoliv a mohu používat libovolné úhly pohledu, ale pokud realita ukáže něco jiného, je nejvyšší čas předpoklady opustit a přizpůsobit se skutečnosti.

Takže… Ukrajina spustila u Charkova ofenzívu, která měla za následek takřka úplně vyklizení charkovské oblasti včetně města Izjum, které tvoří strategicky důležitý uzel. Na ruském internetu to bylo velmi zlobně komentováno, protože to byla značná porážka a jak vidno, Rusové nejsou zase tak zblblí propagandou (jak se nám tady říká), aby si nedokázali udělat obrázek, co se děje.

Předevčírem upozornil Petr Hamplna jednu důležitou věc. Pokud si chceme přečíst nějakou analýzu bojů, pokud chceme vidět mapky, pokud se chceme nechat poučit, jak se vlastně taková válka dneska vede, tak musíme takřka výhradně na proruské weby. Tam není problém najít vojenské analytiky, kteří různým způsobem komentují průběh bojů. Dodají mapky, přehledy, argumenty. Ale pokud bychom chtěli najít podobnou analýzu z ukrajinského a západního pohledu, tak od všech analytiků dostaneme jen obecnou hlášku, že Rusové jsou ožralí, neschopní, mají velké ztráty a prohrají. Bez dalšího vysvětlování.

Hele… já jednoho takového analytika našel. Jmenuje se Jan Ludvík, slyšel jsem ho v úterý u Zity Senkové v pořadu „Jak to vidí.“ Pokud jsem to správně pochopil, tak učí na stejné škole jako Švihlíková a zdá se, že fakulta si umí vybírat lidi. Poslechl jsem si celý pořad, promyslel jsem si to a teď tu pro vás mám Vidlácký pohled na ukrajinské události posledních dní.

Analytik Ludvík upozornil tři důležité věci, které sice víme, ale málokdy zaznívají v argumentaci:

  1. Ukrajina je schopná podél fronty dlouhé 2000 km rychleji přesouvat zálohy, protože to prostě umožňuje tamní silniční a železniční síť. Rusové jsou na tom hůř, přesuny jejich jednotek prostě trvají déle. Fronta připomíná svým tvarem písmeno L a Rusové ho „objížďějí“ z té delší strany. Zároveň jsou více omezeni stavem a provedením silniční i železniční sítě.
  2. Rusko se od začátku staví k válce na Ukrajině jako k takové větší Sýrii. Je to prostě zahraniční intervence. Sice poněkud přerostlá intervence, ale z ruského pohledu ro prostě nemá být válka. Lidé se mají doma bavit, chodit v klidu do práce, jezdit na dovolenou a všechno má odbojovat armáda profesionálů, dobrovolníků a místních. V Rusku samotném to nemá vypadat jako za Druhé světové.
  3. Rusko má na Ukrajině o dost méně vojáků než Ukrajina samotná. Jestliže je pro Rusko celá válka „jen“ zahraniční intervencí, tak na Ukrajině jde o plnohodnotnou válku celého národa a rozhoduje se v ní o fyzickém bytí a nebytí celého tamního režimu.

Slušné ne? Mezi všemi těmi kecy o ruské ožralosti to bylo jak závan čerstvého vzduchu.

Já už delší dobu tvrdím, že Rusko dělá, co dělat chce. Že prostě na Ukrajině zapálilo válečný požár a nechává v něm hořet ukrajinské životy a miliardy peněz. Ukrajinskou převahu v lidské síle vyrovnává svou převahou v dělostřelectvu. Svým způsobem není ani tak zajímavé, že elitní ukrajinské jednotky prorazily frontu bráněnou malým počtem mobilizovaných branců LLR, ale zajímavé je, že to Ukrajinci udělali až teď a ještě se dlouhou dobu snažili budit dojem, že k ofenzívě dojde u Chersonu. A navíc u Chersonu skutečně provedli silný útok, ve kterém obětovali velké množství lidí a techniky. Skutečný útok pak Ukrajinci provedli zcela v souladu s taktickými zásadami na nejslabším místě protivníkovy obrany. Pro úspěch tohoto útoku hodně udělali a hodně také obětovali.

Proč na to došlo až teď? Proč to Ukrajinci neudělali před měsícem nebo před dvěma? Rusové jsou přece ožralí a neschopní ne? Proč to přišlo až teď? Protože až teď měli Ukrajinci k dispozici dostatečné zálohy, aby takový útok mohli provést. Možná dokonce mají zálohy ještě větší a budou schopni provést ještě další podobné ofenzívy. Ale až doteď platilo, že Rusové dokázali se svým menším počtem vojáků a větším počtem dělostřelectva vést pomalou pomaličkou ofenzívu. Jinými slovy, Ukrajinci až doteď tak tak drželi vyrovnaný souboj s početně slabším, ale materiálně silnějším nepřítelem. Až v srpnu se začaly síly srovnávat a teď Ukrajinci převážili součty sil ve svůj prospěch.

Úspěšná ukrajinská ofenzíva ukázala v podstatě jedinou skutečně vojenskou věc – že se současnými počty vojáků a techniky už Rusové nemají převahu. Zbytek je propaganda, válečná mlha a vojenská cenzura. Západ prostě dodal zbraně a výcvik, Ukrajina dodala životy a Rusko tyto přípravy v zázemí nedokázalo dostatečně zmařit. Na frontě dlouhé od Užhorodu do Brusele se Ukrajině podařilo zabrat Karlovy Vary a ukázala tím, že oněch 200.000 (?) ruských vojáků a jejich kanóny na tak dlouhé frontě prostě nestačí.

Ukrajina pomocí západní zbraní a mobilizovaných životů dokázala vyrovnat a trochu překonat dosavadní ruskou převahu a Rusko bude muset reagovat. Tak banální to je.

První ruskou reakci jsme už viděli – vyklizení charkovské oblasti a vytvoření nové linie na řece Oskol. Ukrajina udělala úspěšnou ofenzívu a Rusové se nepokoušeli o boj ani v místech poměrně značného významu. Izjum Ukrajinci obsadili až poměrně dlouho poté, co ho Rusové opustili. Nebojovalo se o něj. To samé se stalo na severu u ruských hranic. Rusové prostě území opustili a s ukrajinskými vojáky se leckde ani nepotkali. Jasně, tam někde mezi tím se bojovalo a slabé ruské jednotky prostě nedokázaly zastavit vysoce mobilní ukrajinské síly, které se manévrováním vyhýbaly dělostřelecké palbě, ale k žádné velké bitvě nedošlo. Rusové za sebou nechali nějaké to vybavení, jsou nějací zajatci, ale většina jednotek se celkem spořádaně stáhla pryč. I z té Baklaleji dokázali evakuovat svojí posádku. Zároveň došlo k určitému zkrácení fronty.

Dále už delší dobu víme, že Rusko do oblasti bojů přesouvá nově vytvořená vojenská uskupení. Možná je plánovalo použít na urychlení svého postupu, ale realita zřejmě bude taková, že těmito jednotkami vyrovnají poměr sil, posílí místa, s nedostatečným množstvím vojáků a nedivil bych se, kdyby došlo na další děla a raketomety ze sibiřských skladů.

Skřípání zubů na ruských webech a nikoliv ojedinělé hlasy volající po mobilizaci a přitvrzení (případně po pádu gosudara) pak Putin utnul jedním nočním útokem na ukrajinské elektrárny, které na jeden den zemi zhasly. Dodávky elektřiny se podařilo obnovit a dál útoky zatím nepokračovaly. Rusko prostě předvedlo, že je schopné Ukrajině zničit energetickou soustavu, ruské veřejnosti to (asi) stačilo a od té doby se jede dál, jako by se nechumelilo. U Chersonu se prý Rusové posunuli blíž ke Dněpru, aby do předpolí jejich linie mohla střílet děla a raketomety z druhého břehu, kde nejsou žádné problémy se zásobováním municí. Na Donbasu Rusové dále postupují vpřed svým hlemýždím tempem.

Pokud tedy mohu soudit, Putin se zatím nechystá nějak zásadně přitvrdit. Možná bude muset, protože Ukrajina rozhodně přitvrzuje, ale je také klidně možné, že Rusové mají spočítáno, jak moc sil Ukrajinu takové ofenzíva stojí a mají představu, jestli je tato nová situace reálně ohrožuje. V této chvíli v tom zřejmě zase tak velký problém nevidí, protože jak vidno, stále jaksi nechtějí Ukrajinu poslat do doby kamenné zničením jejich energetické soustavy, což mohou udělat kdykoliv lusknutím prstů.

Podle mě se Putin stále domnívá, že může získat vše, co si předsevzal a já stále považuju za vysoce reálné, že Rusko tuto válku chce rozhodnout jinde než v zákopech na Donbasu. Stále si myslím, že hlavní zbraní v této válce nejsou tanky a děla, ale trubky, kompresorové stanice a tankery. Tuto válku nerozhodne ani ruský útok ani ukrajinský protiútok, ale hospodářská situace v zázemí. Smyslem války je, aby se Ukrajina (a možná i celá Evropa) ekonomicky položila.

Otázkou zůstává, jak velké zálohy si Ukrajina dokázala připravit a jak moc je může nasadit na frontu, aby ještě více zvětšila tlak na méně početné ruské jednotky. Stejnou otázkou je, jestli Rusko může udržet svůj přístup ala Sýrie, zdali nebude muset mobilizovat a udělat ze zahraniční intervence plnohodnotnou národní válku, aby tuto situaci vykompenzovalo. Jedna věc je jasná – pokud ukrajinské síly prorazí frontu, tak to mohou zastavit jen vojáci – děla a technika takovou situaci samy o sobě nespasí. Rusko tedy bude muset především přivést na frontu další lidi. Je schopné to udělat bez mobilizace? Nevím, ale Putin si zatím myslí, že ano.

Průběh událostí v charkovské oblasti také ukazuje, že Rusko sice jede propagandu, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ, ale z vojenského hlediska jedná generální štáb naprosto chladně a cynicky – tam u Charkova se rozhodli šetřit životy svých vojáků a obětovat tamní proruské civilní obyvatelstvo. Část z těchto lidí sice utekla, ale hodně jich tam také zůstalo. V tomto ohledu se od roku 2014 a 2015 na Donbasu také nic nezměnilo. Ukrajina prostě není Rusko a to ani tam u Doněcku ne. Celá ta válka je politika jako sviň a Doněck i Luhansk jsou jsou jen kameny ve vysoké geopolitické hře.

Kdo mě čtete dlouhodobě, tak víte, že jsem si na ruské straně nikdy nedělal iluze nějakém šetření životů či obraně ideálů. Válka je prostě vůl, každý den v ní umírají mladí lidé důležití pro budoucnost země a umírají zcela neosobně v souladu s válečnou statistikou. Nehledám, kdo je tady hodný a kdo je zlý. Snažím se zjistit, kdo vyhraje a jakou cenu za vítězství zaplatí.

Myslím si, že Rusko zdaleka neřeklo poslední slovo a víc se toho v této válce ještě nestalo, než stalo. Válka se ještě může hodně vyeskalovat a může umřít ještě daleko víc lidí, než už umřelo. Nesdílím představu, že Rusko je už poraženo a stačí jen vytrvat. Ukrajina dočasně změnila na bojišti poměr sil. Ale byl bych hodně opatrný s představou, že Rusko na to už nemá jak reagovat a prostě musí v souladu s přáními Západu prohrát. Proto si myslím, že výsledkem této situace nebude ruská kapitulace, ale eskalace, která pošle do rakví desetitisíce dalších lidí, bude stát miliardy peněz a ještě mnohem víc se toho zničí.

A stále si myslím, že tato válka nebude rozhodnuta v zákopech.

 

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (38 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
121 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)