Začíná „Bidenova fáze“ války na Ukrajině

Sžíravá reakce prezidenta Zelenského v následném rozhovoru pro časopis Economist je však objevná. Udeřil na to, že západní lídři stále mluví dobré řeči a slibují, že budou stát na straně Ukrajiny „tak dlouho, jak to bude potřeba“ (Bidenova mantra), ale on, Zelenskij, zaznamenal změnu nálady u některých svých partnerů: „Mám takovou intuici, čtu, slyším a vidím jejich oči, [když říkají] ‚budeme vždy s vámi‘. Ale já vidím, že on nebo ona tu nejsou, nejsou s námi.“ Zelenskij jistě čte řeč těla správně, protože v případě, že brzy nedojde k ohromujícímu vojenskému úspěchu, je západní podpora Ukrajiny časově omezená.

Zelenskij ví, že udržet západní podporu bude obtížné. Přesto doufá, že když ne Američané, Evropská unie bude alespoň pokračovat v dodávkách pomoci, a ale možná zahájí jednání o přístupovém procesu pro Ukrajinu možná i na svém prosincovém summitu. Zároveň však vyslovil zastřenou hrozbu teroristického ohrožení Evropy – varoval, že by pro Evropu nebylo „dobrým příběhem“, kdyby „zahnala tyto lidi (Ukrajiny) do kouta“. Dosud byly takové zlověstné hrozby tlumené a pocházely od nízko postavených aktivistů banderovského fašistického okraje.

Ale i Evropa má své meze. Západní zásoby zbraní jsou vyčerpány a Ukrajina je bezedná jáma. Důležité je, že chybí přesvědčení, zda by pokračující dodávky něco změnily na zástupné válce, kterou nelze vyhrát. Kromě toho jsou evropské ekonomiky v útlumu,“ recese v Německu může sklouznout do deprese s hlubokými důsledky „deindustrializace“.

Stačí říci, že Zelenského návštěva v Bílém domě v nadcházejících dnech se stane rozhodujícím momentem. Bidenova administrativa je v pochmurné náladě, že zástupná válka brání plnohodnotné indo-pacifické strategii proti Číně. Přesto během vystoupení v pořadu This Week na stanici ABC Blinken poprvé výslovně prohlásil, že USA nebudou proti tomu, aby Ukrajina použila rakety delšího doletu dodané USA k útoku hluboko uvnitř ruského území, což Moskva již dříve označila za „červenou linii“, čímž by se Washington stal přímou stranou konfliktu.

Známý americký vojenský historik, strategický myslitel a bojový veterán plukovník (Retd.) Douglas MacGregor (který působil jako poradce Pentagonu během Trumpovy administrativy), je prozíravý, když říká, že brzy začne nová „Bidenova fáze války“. To znamená, že po vyčerpání pozemních sil se nyní těžiště přesune k úderným zbraním dlouhého dosahu, jako jsou Storm Shadow, Taurus, rakety dlouhého dosahu ATACMS atd.

USA zvažují vyslání raket dlouhého doletu ATACMS, které Ukrajina žádá již dlouho a které mají schopnost zasáhnout hluboko uvnitř ruského území. Nejprovokativnější je, že při těchto operacích budou použity průzkumné platformy NATO, a to jak pilotované, tak bezpilotní, čímž se USA stanou faktickým spolubojovníkem.

Rusko se zatím chová zdrženlivě, pokud jde o útok na zdroj takových nepřátelských kapacit, ale jak dlouho bude taková zdrženlivost trvat, lze jen hádat. V odpovědi na štiplavý dotaz, jak bude Washington vnímat útoky na ruské území s americkou výzbrojí a technikou, Blinken tvrdil, že rostoucí počet útoků ukrajinských bezpilotních letounů na ruské území je „o tom, jak budou [Ukrajinci] bránit své území a jak budou pracovat na tom, aby si vzali zpět to, co jim bylo zabaveno. Naší [americkou] rolí a rolí desítek dalších zemí po celém světě, které je podporují, je jim v tom pomoci.“

Rusko se s takovou nestoudnou eskalací nehodlá smířit, zejména proto, že tyto moderní zbraňové systémy používané k útoku na Rusko jsou ve skutečnosti obsluhovány personálem NATO – kontraktory, vycvičenými bývalými vojenskými rukama nebo dokonce sloužícími důstojníky. Prezident Putin v pátek sdělil médiím, že „jsme odhalili zahraniční žoldáky a instruktory jak na bojišti, tak v jednotkách, kde probíhá výcvik. Myslím, že včera nebo předevčírem byl opět někdo dopaden“.

Podle amerického kalkulu bude Rusko v určitém okamžiku donuceno k jednání a dojde k zamrzlému konfliktu, v němž by si spojenci z NATO ponechali možnost pokračovat v budování ukrajinské armády a v procesu vedoucím k jejímu členství v Severoatlantické alianci a Bidenova administrativa by se mohla soustředit na Indopacifik.

Rusko se však nespokojí se „zamrzlým konfliktem“, který zdaleka nesplňuje cíle demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, jež jsou hlavními cíli jeho speciální vojenské operace.

Tváří v tvář této nové fázi zástupné války se teprve ukáže, jakou podobu bude mít ruská odveta. Způsobů může být více, aniž by Rusko přímo zaútočilo na území NATO nebo použilo jaderné zbraně (pokud USA nezorganizují jaderný útok – jehož šance jsou zatím nulové).

Již nyní je možné vidět potenciální obnovení vojensko-technické spolupráce mezi Ruskem a KLDR (potenciálně včetně technologie ICBM) jako přirozený důsledek agresivní politiky USA vůči Rusku a jejich podpory Ukrajiny – stejně jako současné mezinárodní situace. Jde o to, že dnes jde o KLDR, zítra to může být Írán, Kuba nebo Venezuela – což plukovník MacGregor nazývá „horizontální eskalací“ ze strany Moskvy. Situace na Ukrajině se propojila s problémy Korejského poloostrova a Tchaj-wanu.

Ministr obrany Sergej Šojgu ve středu ve státní televizi prohlásil, že Rusko „nemá jinou možnost“ než dosáhnout vítězství ve své speciální vojenské operaci a bude pokračovat v plnění svého klíčového úkolu – kosení nepřátelské techniky a personálu. To naznačuje, že úderná válka bude dále zintenzivněna, zatímco celková strategie se může změnit na dosažení celkového vojenského vítězství.

Ukrajinská armáda zoufale postrádá lidské zdroje. Jen během patnáctitýdenní „protiofenzívy“ bylo zabito přes 71 000 ukrajinských vojáků. Hovoří se o tom, že Kyjev usiluje o repatriaci svých občanů ve vojenském věku z řad uprchlíků v Evropě. Na druhé straně v očekávání prodloužení konfliktu pokračuje mobilizace v Rusku.

Putin v pátek prozradil, že 300 000 lidí se dobrovolně přihlásilo a podepsalo smlouvy o vstupu do ozbrojených sil a formují se nové jednotky vybavené moderními typy zbraní a techniky, „a některé z nich jsou již vybaveny z 85-90 procent“.

Je vysoce pravděpodobné, že jakmile ukrajinská „protiofenzíva“ během několika dalších týdnů vyprchá jako masivní neúspěch, mohou ruské síly zahájit rozsáhlou ofenzívu. Je myslitelné, že ruské síly mohou dokonce překročit řeku Dněpr a převzít kontrolu nad Oděsou a pobřežím vedoucím k rumunským hranicím, odkud NATO podniká útoky na Krym. Nenechte se mýlit, pro anglo-americkou osu zůstalo obklíčení Ruska v Černém moři vždy nejvyšší prioritou.

Podívejte se na vynikající rozhovor (níže) s plukovníkem Douglasem MacGregorem, který poskytl profesor Glenn Diesen na Severovýchodní univerzitě v Norsku: