Volili Babiše ve „vyloučených lokalitách“ protože jsou místní lidé hloupí?

Podle pana Čulíka z Britských Listů volili obyvatelé vyloučených lokalit Babiše proti svému objektivnímu zájmu, stejně jako obyvatelé některých strádajících lokalit ve Velké Británii volili „ke své škodě“ brexit.

K té Británii

Možná ta Británie je ještě charakterističtější než ty naše „vyloučené lokality“, alespoň některé. Jedná se o oblasti ve Velké Británii, kde byly pod hlavičkou „boje za klima“, „boje za ekologii“ a jiných nesmyslů masově rušeny doly a na ně navazující továrny. Masy lidí přišly o práci a to, že dostávali jakési „žebračenky“ od EU, je nezlomilo a volili odchod z ní.

Ti lidé pochopili, že to byla EU, která je připravila o práci a uvrhla do bídy. Ti chytřejší z nich si dokázali i spočítat, že když je Velká Británie v EU čistý plátce (tj. víc peněz do EU vkládá, než od ní bere), tak po odchodu z EU by jí mělo zbýt v kase víc peněz, než kolik tam má nyní. A žebračenky z Bruselu by mohly být nahrazeny smysluplnými investicemi, umožňujícími místním lidem postarat se sami o sebe.

Zcela jistě v tom byl i kousek naděje na znovuotevření alespoň některých nesmyslně uzavřených podniků, které dávaly masám lidí práci (a další živily nepřímo zajišťováním solventních pracovníků, schopných nákupem zboží a služeb živit další osoby).

K nám

Možná to není u nás tak vyhraněné, ale okresy, v nichž vyhrál Babiš, se do značné míry shodují s těmi, kde byly v minulosti z podobných důvodů zavírány prosperující podniky, dávající velkému množství lidí přímo práci a dalším nepřímo příležitost k obživě. Lidé zde tudíž mají s EU jednoznačně negativní zkušenosti. Příhraničnost také znamená možnost vidět, co se děje za hranicí, a jak podobnou situaci, v níž jsme se ocitli, zvládají v Polsku a Německu (toto srovnání vychází pro naši vládu více než nelichotivě).

Představa, že vše vyřeší jakési EUrounijní dotace, je prostě nesmysl. Z více důvodů.

Ten hlavní je, že po odchodu Velké Británie z EU jsme se, posunem na žebříčku států, dostali na pozici „oficiálního“ čistého plátce. Faktem je, že pokud se zohlední i nepřímé náklady na naše členství v EU, např. náklady spojené se získáváním EUrodotací, jsme v mínusu v podstatě od našeho vstupu do této organizace. Pokud vezmeme v úvahu i fakt, že dotace v reálu  nejsou peníze (tedy „speciální zboží, vyměnitelné za jakékoli jiné zboží“, jak praví příslušná definice v politické ekonomii), ale fakticky jen poukázky na omezené spektrum zboží a služeb (takže jejich hodnota je fakticky nižší než nominál), tento jev se ještě zesílí.

Pokud někdo nerozumí oněm nepřímým nákladům, dovolím si uvést příklad:

Představte si, že máte v bance v Praze „dotaci“ 100 Kč. Podmínkou jejího obdržení je, že si ji musíte vyzvednout osobně. Kdo má menší představivost, nechť si spočítá zpáteční jízdné z různých lokalit do Prahy a vykreslí hranice mezi oblastí, kde bude při vyzvednutí stokoruny v plusu a kde už ne. Může si pohrát i s časem jízdy a jeho cenou (třeba podle své hodinové mzdy). V takovém případě zjistí, že jít si pro tuto dotaci bude kontraproduktivní i pro významnou část Pražáků.

A teď si představte, že to nebude stokorunová bankovka, ale poukázka na určité zboží (pro vás ne moc užitečné) do určitého konkrétního obchodního řetězce (vyznačujícího se vysokými cenami a nízkou kvalitou zboží). – A máte EUrodotace „v kostce“.

Naši lidé

Naši lidé rozhodně nejsou hloupí. Jednak výše uvedené do jisté míry intuitivně chápou, jednak chápou i to, že jakákoli progrese toho, čím vyhrožuje EU v oblasti „boje za klima“, je pro ně v podstatě likvidační.

Elektromobil si většina pracujících nekoupí, protože je až několikanásobně dražší než auto při nákupu a bez dotací na elektřinu k nabíjení je i výrazně dražší v provozu. Navíc v řadě případů je jeho dojezd nižší, než jaký potřebuje někdo, kdo pracuje desítky km od svého bydliště.

Lidi začínají sužovat i „nízkoenergetické domy“, protože náklady na jejich výstavbu jsou tak vysoké, že na ně prostě (na rozdíl od normálního domu) nemají. Navíc úspora energie není taková, aby rozdíl mezi ekohaluznou a domem zaplatila. Dokonce i při současných nehorázných cenách energií. A to ještě spousta lidí neví, jak nebezpečné jsou tyhle haluzny v souvislosti se šířením některých respiračních infekcí (zcela jistě počínaje tuberkulózou, ale i ten covid si bude ovzduší v nich pochvalovat).

Blbnutí zelených, vyslovujících se za podpory Bruselu pro naprosto nesmyslný a nijak nepodložený zákaz topení dřevem (a jeho deriváty typu dřevěných briket) ohrožuje téměř všechny, kdo žijí na venkově. I tak přitom drasticky rostou náklady na alespoň temperování obydlí (protože vodovodní trubky ve zdech si nemohou vzít na sebe dva svetry od soudružky Pekarové – Adamové a v případě promrznutí budovy prostě popraskají).

Jistěže vadí i mnohé další věci, hrozí např. ono povinné snížení aplikace agrochemikálií na polovinu, přičemž „čertovo kopýtko“ tohoto spočívá v tom, že některé západní státy se tím poklesem pořád budou držet desítky (a někdy i stovky) procent nad naší spotřebou agrochemikálií na hektar, zatímco pro nás to bude znamenat u řady agrochemikálií konec, protože se po snížení jejich spotřeby na polovinu nedostaneme na minimální účinné dávky na hektar. Kdo pracuje v zemědělství, je si tohoto problému vědom.

EKO BIO zemědělství, prosazované zelenými, je naprostá pitomost. Je spojeno jen s velmi nízkými hektarovými výnosy při spoustě práce navíc (a naprosto nesmyslné) a vysokými riziky zdravotního ohrožení konzumentů některými škůdci a jejich toxiny. A, pochopitelně, hrozí i totální zničení polních kultur nejrůznějšími škůdci (ve středověku, kdy prakticky nic než „EKO BIO“ nebylo, byl tento jev příčinou některých hladomorů).
„Hodit“ hlas někomu, kdo je alespoň částečně „bruseloskeptický“ byla otázka pudu sebezáchovy.

Ty nejhorší lokality

Jistěže existují i lokality, obydlené lidmi na dávkách a pohybujících se v šedé nebo i černé ekonomice. Mohlo by se zdát, že jejich obyvatelé mají proč hlasovat spíš probruselsky.

Vidím zde ovšem dva momenty, které mohly sehrát ve volbách určitou roli:

Prvním je skutečnost, že nespokojení voliči chtěli svým „protivládním“ hlasováním vyslovit nespokojenost se svou situací a přimět vládu (a spol.) aby jejich situace byla nějak řešena. Jeden z diskutujících na webu Hlídací pes to přirovnal k prohození okna nenáviděného politika cihlou.

Druhým je to, že alespoň část lidí v těchto lokalitách si je vědoma, že sociální dávky a další zdroje příjmů jsou podmíněny funkční ekonomikou. Pokud ekonomika státu půjde do kopru, nepomohou jim ani sociální dávky v milionových nominálech na měsíc, protože to může časem být cena pouhého jednoho oběda v levné vývařovně, nebo ani toho ne. A ti, kteří se živí „dlouhými prsty“ si zase mohou být vědomi toho, že z prázdných kapes ani odborník jejich formátu nic nevytáhne.

Takže já se, na rozdíl od pana Čulíka a dalších podobných publicistů, vůbec nedivím tomu, že v lokalitách, kde se lidem žije ekonomicky zle, měl Babiš vice voličů a ledaskde dokonce i místně vyhrál.