Vládní mafie se s tím už nepáře: Příprava volebních podvodů jede na plný plyn

PETR HÁJEK

Uchvatitelská většina 109 fialových mouřenínů ve sněmovně hlasovala jako stroj. Dobře namazaný nemravnými platy a „náhradami“, které nikdo z nich nechce ztratit. Schválení „normy“ ve fialovém senátu a podpis hradního rozvědčíka s IQ 107 (o něco víc než slepice, ale například delfíni mají 120) bude pouhou formalitou.

Vše ztraceno?

Stejně tak bude formalitou pravděpodobné podání k fialovému ústavnímu soudu, na nějž se (zbytečně ale nutně) obrátí opozice, tedy Okamurova SPD. A pravděpodobně i „stínová fialová vláda“ opozici si klamavě předstírající – Babišovo ANO-NE (to podle toho, co se právě Velkému Andrejovi hodí do krámu).

Poslední „průzkum veřejného mínění“ (který tentokrát prozměnu falšovala agentura STEM podle direktiv majitelů televize Prima) budoucnost jasně predisponuje: Andrej Babiš to s ODS (ta se zbaví předtím Petra Fialy, jako se pravděpodobně zaoceánský Deep State zbaví před volbami Joe Bidena) dá snadno dohromady.

Pak už mu korespondenční hlasování ze zahraničí ani nebude vadit. Ostatně sám jej jako premiér přece navrhoval. Nyní jde proti jen kvůli „uměleckému dojmu“. Činí tyto brutální piruety zhruba na stejné úrovni jako Petr Fiala, jenže ten je už napohled takový truhlík, že při tom publikum znechuceně bučí, zatímco Andrejovi bouřlivě aplauduje.

Pokud se tedy povolební SPOLU bude jmenovat ANO/ODS, bude už v čele dávno vyhaslé pravicové sopky, dnes služebnické strany pro všechno a cokoli (co Bruselu či Washingtonu na očích viděti) nějaký jiný… kuba. Přijatelnější. A pak to zabetonují, a bude nadlouho vše ztraceno.

Nebo ne?

Bažiny rodí i potápějí

Jsou samozřejmě i jiné možnosti. Třeba že (jinak šetrný) Babiš se rozhodne nainvestovat tolik (proč ne, do hrobu si to všechno s sebou nevezme), že bude moci vládnout sám. To by ovšem mediální kartel korporátních a „veřejnoprávních“ médií nerad viděl, protože pak je případný rozklad vlády (pokud například nebude dost odhodlaná k válčení s Ruskem a Čínou) zevnitř Babišova hnutí vždycky obtížnější než skandály a mediálními lynči popravit slabšího koaličního partnera.

Proto se za pomoci mediálního mainstreamu před volbami do takzvaného Evropského parlamentu z bažin občanského bezvědomí začaly rodit některé nové subjekty, jež bude případně možno pro Babiše použít. Přísaha a Motoristé jsou přímo učebnicový příklad.

Trochu jiné je to s Kateřinou Konečnou (STAČILO!). Při falešné hře na levici a pravici architekti volebních výsledků počítali spíše s reinkarnací zbytkové ČSSD zvané (to musel být opravdu puncovaný tupec, který to vymyslel) prý „moderně Soc-dem.

Ztráta značky, jíž se okamžitě ujala zkušená Jana Wolfová (ani jí to k ničemu nepomůže, ale osvědčila důvtip), byla posledním hřebíkem do rakve nejstarší kdysi levicové strany na našem území. Je tak alespoň dobrým špatným příkladem, že když vycpete úplné (ideové a osobnostní) prázdno milióny, peníze zmizí – a prázdno zůstane. Některé zákonitosti brutálně destruovaného systému, který po dvě století předstíral lidovládu (demokracii) mají takovou setrvačnost, že i když je amputujete, setrvačností působí dál (viz „fantomové bolesti“ v  medicíně).

Laik žasne, odborník se diví

Úspěch Kateřiny Konečné je ovšem jiného druhu (ostatně tento týden se jí na to budu mít příležitost zeptat před kamerami Protiproudu). Tady platí výše zmíněné úsloví o žasnutí – ovšem opět jen pro alespoň průměrnou inteligencí nepolíbený mainstream. Fakt, že Prima dovolila, aby se v jejím „průzkumu“ objevili „komunisté“ nad pětiprocentní čárou ponoru, však stojí za zamyšlení.

Jedna možnost je, že tím chtěla dát příležitost k titulkům (hned se objevily) typu Komunisté ante portas (před branami)! Spíš ale jde o obyčejné „mixování“ trochu zajímavějšího nápoje než předvádí se svými „průzkumy“ ČT v brněnských rukách (kterou za to máme rozhodnutím vládní mafie přikrmovat dalšími stamilióny z našich daní). Primu prostě dělají inteligentněji – ale výsledek je v podstatě stejný.

Jediné překvapení: Dva v jednom

Paní Konečná měla ovšem také jinou startovací pozici než ostatní „mimoparlamentní“: Ona v parlamentu (jakkoli to označení zní v případě bruselského kolosu spíš jako výsměch tomu pojmu) totiž byla. Nešlo ji proto úplně ignorovat před „volbami“, a protože svůj post obhájila, nejde to tak snadno ani po nich.

V každém případě však předvedla výkon, který byl na tom našem nevelkém „alternativním“ písečku jedinečný. Kam se na něj hrabe Šlachtova mediálně nesnesitelně převařená turecká káva! Filip Turek je spíš bezkofeinové espresso na jedno použití než klasický „lidový turek“.

Když se z tohoto úhlu pohledu podíváme na „propadák“ Rajchlova PRO, porozumíme mu hned o něco lépe: Povšimněme si, jak – povolebně! – do Jindřicha Rajchla mediální korporát bije jako pominutý. Podává nám tak docela zajímavé vysvětlení: Nikoli Turek, nikoli Šlachta a spol., ale Rajchl je pro režim skutečné nebezpečí!

Nejenže se nevzdává. Nejenže má velkou „covidovou“ historii, která jej porodila – přičemž další „plandémie“ se již bezpečně rýsuje na obzoru. Navíc ještě úspěšně obhajuje politické vězně. A především, jako asi jediný „na alternativě“ má vcelku jasně ideově vyprofilovaný politický program. Ať se s ním ztotožňujeme, či naopak. Ostatně právě kvůli tomu kdysi – když ještě na Západě politika existovala, než ji požrala totalita – strany politické programy vytvářely.

Myslím prostě, že „projekt PRO“ není mrtev – a „ONI“ to vědí. Pokusím se o tom brzy s tímto Mužem Určeným K Likvidaci (MUKL) pohovořit v pořadu Nepodvolení v Protiproudu.

Zakrývání

Samozřejmě, hrátky s „průzkumy“ se v tuto dobu fialovým (politikům i médiím) báječně hodí: O nic v nich nejde, všeobecné volby daleko (ty podzimní krajské a senátní jsou o něčem zcela jiném) – a jako rozptýlení a spekulace o (domnělých) posunech „veřejného mínění“ se perfektně hodí.

Jestli bude Konečné úspěch možné zopakovat v parlamentních volbách, je proto velmi sporné. To, že ji zatím „berou“, je také jeden ze zakrývacích nástrojů. Přičemž paradoxně předmět toho zakrývání se bezprostředně týká především této pozoruhodné ženy:

Korespondenční hlasování „českých občanů“ žijících v zahraničí, bude totiž nejvíce ničivé právě pro ni. Lze si představit, že se organizátoři toho volebního podvodu v čele s vládní mafií přepočítají: Našim skutečným krajanům (nikoli zkorumpovaným výletníkům v globalistických institucích) v USA, v Kanadě a dalších zemích, kde jich je nejvíce (včetně některých evropských) umožní volit možná docela jinému vzorku, než fialoví předpokládají.

Vycházejí totiž mylně z dosavadních čísel, kdy mafii volilo asi padesát tisíc jejích odhodlaných a „zazobaných“ (kteří proto na zastupitelské úřady v době voleb přijeli). Nyní však dostanou stejnou příležitost i ti ostatní – kterých je asi desetkrát více!

Mnozí nám píší, že jsou Trumpovci, a že se pražská protektorátní vláda bude možná divit (jenže nezapočítávají manipulaci s jejich odevzdanými hlasy – no, uvidíme!) Přesto je velmi nepravděpodobné, že by volili „komunisty“ – ač o žádné někdejší komunisty již nejde (to úspěšně převzali Piráti a Zelení). Možná, pokud zůstanou pod značkou STAČILO! – jakkoli i to je „zakrývání“. Ale prostě pro naši emigraci na Západě je komunismus stále strašák – přestože jim před očima instalují „gulag“ jaký tu ještě nebyl.

Kdo je Ten Pravý?

To, co se na konci tohoto týdne ve sněmovně stalo, je nicméně velmi výmluvné. ONI se prostě už před ničím nezastaví. Připraví další volební podvody – především ty sčítací – a budou mířit k hlasování „elektronickému“, které již s jakžtakž regulérními volbami nemá už společného vůbec nic. Brněnský ústavní soud jim to vždycky bez problémů přikryje. To je chvíle, kdy i mnozí nepodvolení už propadají beznaději. Kdy se mnohým zdá, že pouze vypuknutí občanských válek – ta ve Spojených státech je opravdu na spadnutí – bude poslední nadějí na likvidaci mafie odhodlané zbavit nás státu, a národ zčásti vyvraždit, zčásti „euronegroizovat“ (viz Kalergiho plán).

Ale na druhé straně nám slovenský příklad – jakkoli u nás přes kopírák neopakovatelný – ukazuje, že to jde i bez války. I za těch podmínek, jimž dnes čelíme u nás: Vláda, sněmovna i Hrad v rukách uchvatitelů.

Mluvíme o tom stále a znovu: To první a základní (i když ještě ne dostatečné) je, zda se najde „sjednotitel národního odporu“. Některá jména se přece jen objevují. Možná „ten pravý“ chodí někde mezi námi – a příležitost ho katapultuje. Jedno však je jisté:

Andrej Babiš to opravdu není.