Vláda Petra Fialy nás prodává Rusku

Třeba globální oteplování. Kolikrát jsme slyšeli o nevratných zničujících změnách? Společnost se rychle rozdělila na stanoviska, že problém existuje nebo že problém neexistuje. Ale kolikrát jste někde četli detailní popis, co by ty změny obnášely?

Až jsme měli na Jungmannově národní akademii seminář, kde nám to pan docent Konvička vysvětlil docela podrobně, včetně nejkatastrofálnějšího scénáře (zvýšení průměrné teploty o čtyři stupně). Lesy by byly hlavně listnaté, smrky jenom ve vyšších polohách, o něco větší vlhkost (ale žádné bažiny), zemědělci by v pár případech přešli na jinou variantu plodiny a některé populace brouků a motýlů by se posunuly. Mohlo by se stát, že některé druhy hmyzu zmizely z našeho území? Ano, mohlo by se to stát. A možná by se tu začalo dařit něčemu, co dnes žije či roste spíš třeba na severu Itálie.

Obávám se, že městští ignoranti jako já, kteří nerozliší dub, buk a habr, by to ani nepoznali. Zemědělské výnosy by se o něco zvýšily.

Pro někoho důvod k nostalgii, ale není to přesně to, co nám naskočí, když slyšíme „nevratná katastrofa“.

Totéž platí o pádu České republiky do sféry ruského vlivu. Skoro každý má názor na to, jestli takový vývoj hrozí nebo nehrozí, ale chybí:

• přesnější vymezení, co by to ovládnutí Ruskem vlastně obnášelo.
• jaké kroky mohou snížit riziko, že se tak stane. Případně jaké kroky to riziko zvýší.

Jakkoliv já osobně nemusím to riziko vidět jako vysoké, je férové připustit, že by něco takového nastat mohlo a projevit pochopení pro ty, kdo se toho obávají. Živě si ještě pamatuji dobu, kdy nám celý mainstream (i řada dnešních vůdců alternativy) tvrdila, že masová muslimská migrace nemůže být spojena s žádným rizikem. A nejspíš tomu tehdy opravdu věřili. Nechci tu chybu opakovat.

Začněme tedy tou nejvíc katastrofickou variantou – vojenskou okupací.

Ruští vojáci v ulicích. Drancují, znásilňují, kradou. Občas vytáhnout nepohodlného člověka z domu, zastřelí ho a tělo pohodí na ulici. Jiného odvlečou kamsi na Sibiř. Tedy něco ve smyslu toho, čeho se dostalo Němcům po Velké vlastenecké válce. Dnes možná vyšperkované o to, že část ruských vojáků by byli pravoslavní muslimové z Dagestánu, Čečny a odjinud, kterým někdo vysvětlil, že válka proti Čechům je vlastně džihád.

Známe takové momenty z historie? Ano, známe. Ale výhradně po prohraných válkách. Ještě nikdy v dějinách nenastal případ, že by Rusové čehokoliv podobného dopustili v zemi, kde získali vliv bez boje.

Chceme-li tedy snížit riziko této katastrofické varianty, za každou cenu se vyhýbejme všemu, co nás přibližuje otevřené válce s Ruskem. A to i tehdy, jestliže nám mír přinese nějaké nevýhody. Výjimkou mohou být pouze situace, kdy máme NAPROSTOU JISTOTU vítězství.

Pojďme ale k mírnější variantě, kterou můžeme označit jako „ruský vliv“. To by mohlo obnášet třeba to, že když bude vybírán dodavatel jaderné elektrárny, ruský velvyslanec vládě doporučí Rosatom a ministři se budou muset velmi složitě a komplikovaně vykrucovat. Nebo to může obnášet, že český prezident bude každý rok devátého května klást věnce na Olšanech. Nebo že se ruština vrátí mezi volitelné předměty na české školy. Nebo že jednou ročně bude v nějakém českém kině festival ruského filmu. Možná by byl dokonce zaveden paragraf „urážka spřáteleného národa“ a Tušl s Čermákem by byli opět ve vězení, tentokrát za prostořekost na druhé straně.

Lze si představit, že by to snižovalo národní důstojnost a komplikovalo národní rozvoj, ale zjevně by tím nebyla zničena možnost normálně žít. Ve skutečnosti by si toho drtivá většina obyvatel ani nemusela všimnout.

Nicméně je jasné, že by bylo lepší vyhnout se i tomu.

A pak je tu ještě třetí možnost ruského vlivu, která je nejrealističtější, celkem chmurná a země se na ni kupodivu nepřipravuje. Lze si snadno přestavit, že by v chudnoucí české ekonomice získaly značný vliv společnosti registrované někde v Americe, Rakousku nebo na Kypru a vlastněné ruskými oligarchy. Ti by pak mezi svými českými zaměstnanci zavedli poměry, kdy by podporovali výuku ruštiny a poslech Čajkovského a Rachmaninova (což by bylo spíš prospěšné), ale taky příšerné způsoby, pohrdavé ponižování podřízených a další věci, které v našem civilizačním okruhu vnímáme jako obtížně snesitelné. Naši noví ukrajinští spoluobčané by si zvykli snadno, my mnohem obtížněji.

Když tedy známe tři základní typová rizika, můžeme se ptát, jaké kroky je mohou snížit a jaké je naopak zvyšují.

Profilovat se jako součást potenciální koalice pro velkou válku proti Rusku může být přijatelné pouze v případě, že:

• máme naprostou jistotu, že ta koalice zvítězí, a v kterémkoliv okamžiku od vzniku koalice (nestačí naděje, že budeme silnější za mnoho let),
• máme naprostou jistotu, že všechny státy té koalice ani v budoucnu nezmění názor. Aby se nestalo, že po změně v USA bude za pár let následovat třeba obdobná změna ve Francii.

Nejsou-li obě tyto podmínky splněny, pak velké zbrojení výrazně ZVYŠUJE riziko okupace území české republiky ruskými silami, případně riziko jiné formy napadení.

Co by to riziko mohlo naopak snížit? Diplomacie! To je něco, co je zatím úplně opomíjeno. Fakticky byla za Fialovy vlády diplomacie zlikvidována a postavena zákon. Připomínám, že „hodnotová diplomacie“ je něco jako „nenásilná válka“. Hodnotová diplomacie znamená, že jsou nadále posílány výplaty, ale faktická činnost pozastavena. Připomínám také, že pro malé státy je diplomacie tím základním nástrojem vlastní bezpečnosti. I bojovný Izrael staví víc na schopnosti prosazovat své zájmy vyjednáváním a intrikami, než čistě na vojenské síle.

Co má tedy být cílem diplomacie? (s ohledem na výše zmíněná rizika)

• přesvědčit vedení Ruska, že nejsme v žádném případě ohrožením a že se ani nestaneme součástí žádné koalice, která by mohla Rusko ohrožovat.
• přesvědčit vedení Ruska, že nechat nás na pokoji a obchodovat s námi nebo k nám jezdit na dovolenou je pro ně mnohem výhodnější než si nás podmaňovat. Klidně jejich funkcionáře i korumpovat, pokud to bude možné a účelné.
• Mít skvělé vztahy s jediným státem na světě schopným vystupovat vůči Rusku z pozice síly, a to je Čína. V ideálním případě dosáhnout toho, aby Česká republika byla pro čínského císaře srdeční záležitostí.

Tohle by České republice poskytlo bezpečí před ruským vlivem. A ne primitivní provokace.

Kdybychom měli ještě šikovnější diplomaty, mohli bychom tu hru rozehrát tak, že bychom Rusko využívali jako nástroj proti německému vlivu. Protože bez ohledu na to, co si myslíme o které německé vládě a kdo je nám sympatický, dlouhodobý geopolitický zájem směřuje k likvidaci slovanského obyvatelstva na našem území a germanizaci prostoru (respektive turkizaci). V nejlepším případě po dobrém, že se naučíme německy či turecky a budeme v rámci německé říše obyvateli třetí třídy (wessis, ossis a tschecheissis). Ale to je jiný problém.

Tato stručná minianalýza je něčím, co se ve fungujících zemích vytváří na ministerstvu zahraničí – samozřejmě v detailnější, poučenější a sofistikovanější podobě. Ale rozvrácené státy (failed states) skutečné ministerstvo zahraniční nemají.

Nicméně milí úředníci, můžete si vzít aspoň tohle málo. A místo honoráře si můžete předplatit Plnou verzi Hamplova druhého pohledu.

Kromě toho by bylo zapotřebí začít konečně řešit otázku zahraničního vlastnictví v české ekonomice.

V tuto chvíli je tomu ale tak, že veškeré kroky vlády Petra Fialy dramaticky zvyšují riziko, že Česká republika upadne do ruského vlivu. Toto riziko zvyšují i pseudointelektuálové, kterými je premiér obklopen a celá oligarchická struktura, kterou zastupuje. Jestli jsou placeni z Moskvy nebo jestli to dělají z vlastní hlouposti (nebo z davového fanatismu – jak si myslím já), je nakonec lhostejné.

Petr Fiala nás možná Rusku neprodává. Možná nás dává zadarmo.