Vláda České republiky: Festival úspěchů, každý den o úroveň výš

Vybrat z vládních úspěchů jen ty nejzásadnější a pro občany nejpřínosnější je opravdu úkol nelehký. Přestože vláda bude u kormidla státu zahajovat svůj teprve osmnáctý měsíc, úspěchů je přehršel a občané mohou být konečně na své vrcholné politické představitele pyšní. I přes svou příslovečnou skromnost to ve svém pořadu Otázky a odpovědi z Kramářovy vily připustil i sám premiér Petr Fiala, když konstatoval, že vláda v podstatě všechno zvládla a v nejbližší budoucnosti ještě všechno zvládne. Je určitě dobře, že takový signál veřejnosti vyslal, protože i v české společnosti se vyskytuje určitá (a dodejme, že naštěstí marginální) skupina lidí, kteří vládní úspěchy vidět nechtějí, ba dokonce je zpochybňují. Jsou to titíž, kteří dnes skrytě hájí Putina, kteří fantazírují o jakémsi mírovém vyjednávání, trnem v oku je jim nejen nedávné úspěšné české předsednictví, ale i Evropská unie samotná. Všichni je známe. Vzývají Putina, Lukašenka a Orbána a zamořují svou přítomností Václavské náměstí k nelibosti všech slušných lidí. Ale premiér Fiala i ministr vnitra Rakušan jsou si dobře vědomi, že i přes ubohost a směšnost těchto lidí je nelze podceňovat. Mohli by svým defétismem, šířením dezinformací a skrytou propagandou nakazit zbytek společnosti.

A proto začněme vládním konáním v této oblasti, na kterém je ovšem třeba ještě zapracovat, přesto však vláda již řadu správných kroků učinila. Strategie zřízení týmu KRIT se ukázala jako naprosto klíčová, stejně tak připravovaný zákon proti dezinformacím a především proti dezinformátorům. S dezoláty se nemluví, což jistě mnoho občanů také ocení. Jako pozitivní lze hodnotit, že i soudy se k této problematice začínají stavět čelem, přesto si neodpustíme poznámku, že převažující podmíněné tresty často neodpovídají společenské závažnosti a škodlivosti činů, jichž se dezinformátoři dopouštějí. Vysoce je ovšem třeba hodnotit, že i v této nelehké době se vládě podařilo zachovat prostředí pro svobodné a demokratické vyjadřování názorů. „Je třeba říci, že u nás žádná cenzura není,“ správně konstatoval premiér Fiala. „Je však třeba bojovat s nesprávnými názory, a to budeme i nadále činit.“ Věříme, že i tento boj vláda dotáhne do úspěšného konce.

Výrazné zlepšení vláda dosáhla v komunikaci vůči veřejnosti. Vystoupení některých ministrů, kteří si zpočátku na veřejná vystupování spíše zvykali, jsou nyní téměř brilantní, ať už jde o ministry Vlastimila Válka, Josefa Síkelu či Zdeňka Nekulu. Ukazuje se, jak důležitá je vzájemná podpora objektivních a důvěryhodných médií na straně jedné a vlády na straně druhé. I zásluhou těchto zodpovědných médií je, že občané se již naučili rozumět vládním signálům a ve své většině nepodléhají dezinformátorům z proruské scény ani všelijakým chcimírům, kteří přišli jen bořit.

Mezi největší úspěchy vlády patří bezpochyby zbavení se závislosti na ruském plynu. Jako jedna z mála zemí Evropy si můžeme hrdě říci, že Rusové už k nám nedodají ani kubík. Sofistikovanou vládní politikou jsme dosáhli stavu, kdy je nám ruský plyn sice dodáván, ale nikoli z Ruska, nýbrž ze zemí, kam byl původně distribuován. V těchto zemích je pak ve specializovaných zařízeních složitou cestou upraven na plyn výrazně demokratičtější, v němž se již žádné ruské stopy nenacházejí. Je pochopitelné, že takové úpravy jsou technologicky velmi náročné, proto je pak jeho cena pro české spotřebitele několinásobně vyšší. Podobně úspěšně vláda řeší i problematiku elektrické energie, kdy ČR jako jeden z největších vývozců elektrické energie má sice nejvyšší ceny pro české podniky a domácnosti, ale naproti tomu je potřeba zmínit, že se podařilo dosáhnout toho, že nebyli nijak poškozeni či na svých ziscích zkráceni zahraniční minoritní akcionáři společnosti ČEZ, což je výborný signál směrem k našim zahraničním přátelům, který významně posílí prestiž a důvěryhodnost České republiky v evropském a severoatlantickém prostoru.

Přímo jako mistrovský kousek bychom mohli označit nedávné předsednictví Evropské unie, jehož se vláda Petra Fialy zhostila prostě skvěle. Svědčí o tom i obdivné komentáře ze strany předních evropských politiků, ať už jde o šéfku Evropské komise Uršulu von der Leyenovou („Česko je úžasné a Petr Fiala je ten úplně nejúžasnější myšák z Česka.“), či šéfa Evropské rady Charlese Michela („Zkušenost s českým předsednictvím je vynikající. Vynikající!“). Za všechny úspěchy snad alespoň jeden, dnes již legendární kousek, který Češi Evropě předvedli a který se týkal zákazu prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035: „Podařilo se nám uhájit, že auta se spalovacími motory se budou moci prodávat dále i po roce 2035 jako alternativa k vozům s elektrickým pohonem. Tím jsme splnili své předvolební sliby vůči českým občanům“, triumfoval tehdy ministr Síkela. S uměním Čechů byla však právem spokojena i Evropská unie, kde ministr Síkela zmínil: „Je sice pravda, že v návrhu je možnost, že by se i nadále prodávala auta se spalovacím motorem, ale jen za předpokladu, že byla poháněna jen klimaticky neutrálními syntetickými palivy. Takže jde jen o teoretickou možnost.“

Slavnou kapitolou je i zahraniční politika, kdy nelze pominout postoj vlády ČR ke konfliktu na Ukrajině, kdy se vláda podílela nejen na všech sankcích, které Rusko do dnešního dne téměř zničily, ale také na dodávkách zbraní, vyvěšování pytlů, v nichž byl umístěn Putin, či např. tím, že se paní ministryně obrany vtipně oblékla do vkusného trička s nápisem vyjadřujícím náš postoj k Putinovi. Určitě je třeba zmínit i to, že vláda s výjimkou tří čtyř Ukrajinců pomohla všem ostatním, kteří o to požádali, a velkoryse pominula jakoukoliv ponižující a obtěžující kontrolu vyplacených finančních a dodaných materiálních prostředků. A nejen to. Krásným a statečným gestem jsou i cesty představitelů české politické reprezentace s cílem ukázat Číně, jak bezvýznamná ve skutečnosti je. Do zlatého fondu naší politiky se tak zapsala třeba předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová, která velmi vtipným a šaramantním způsobem ukázala náš postoj k čínské společnosti Huawei, a tedy k celému prohnilému čínskému průmyslu.

Zkrátka úspěchů je mnoho a na tomto omezeném prostoru je nelze vyjmenovat ani zdaleka všechny. A vláda ve svém konání nepolevila ani na okamžik. A přitom všem projevuje nejen rozpočtovou odpovědnost a pečlivý dohled nad státními financemi (stačí zmínit třeba jen zodpovědné snížení valorizace starobních důchodů, kdy se pustila do boje s nezodpovědnou opozicí a kdy byla nakonec donucena v zájmu našich seniorů před touto opozicí využít i stavu legislativní nouze), ale i statečnost a odvahu nepodlehnout populistickým návrhům, jak prokázala např. v případě uvolnění zmrazení platů politiků, soudců a státních zástupců. Odvážným štěstí přeje, a tak si můžeme být jisti, že vláda stejně úspěšně (jako doposud vše) vyřeší i nedostatek léků, zvyšující se schodek státního rozpočtu (ostatně, kdo je viníkem, již vláda několikrát zdůraznila) či vysoké ceny potravin. Ostatně zde již vláda řešení naznačila, bude jím pravděpodobně vyšší sazba DPH, přičemž kompenzací by mělo být opakované doporučení spotřebitelům, aby potraviny nakupovali např. v Polsku. Aktuálně se kromě Polska českým spotřebitelům nabízí i Německo, Rakousko či Slovensko, kde jsou potraviny též levnější, takže vládě nelze upřít ani to, že by svým občanům neumožňovala celou řadu alternativ. Naproti tomu navrhované snížení daní pro loterie a sázkové společnosti bude mít pro občany výrazně motivační charakter, neboť se za předpokladu úspěšného sázení a trochy toho „štěstíčka“ může stát další alternativou ke zvýšení příjmů domácností.

Za dosavadní kroky je třeba vládu bez nadsázky pochválit. Buďme hrdí, že nám vládnou ti nejlepší z nás, a přejme sobě i naší vládě, aby byla i nadále tak úspěšná. A na závěr trefné a objektivní zhodnocení vládních kroků, které zaznělo z úst ministra Josefa Síkely: „Nevím o žádné jiné zemi v Evropě, kde by se tohle povedlo.“