Vítězství Ruska nad Ukrajinou se blíží?

Z vojenského hlediska byla strategickým cílem Ruska vždy „demilitarizace“ Ukrajiny. Zpočátku toho mohlo být dosaženo porážkou ukrajinské armády na bitevním poli. Moskva byla skutečně na dobré cestě k dosažení tohoto cíle, a to i poté, co stáhla své síly z okolí Kyjeva a dalších ukrajinských území, která obsadila v počátečních fázích konfliktu. Když Rusko přešlo do druhé fáze, cílem bylo dokončit osvobození oblasti Donbasu. Boje, které se odehrály v květnu a červnu 2022, přivedly ukrajinskou armádu téměř k bodu zlomu – šlo o pomalé, rozmělňující operace, při nichž Rusko využívalo své palebné převahy k tomu, aby způsobilo obrovské ztráty armádě s omezenou schopností se udržet. Ukrajince zachránilo pouze rozhodnutí kolektivního Západu poskytnout masivní přísun vojenských zdrojů – vybavení, výcviku, logistiky, velení a řízení a zpravodajských informací. S pomocí NATO byl Kyjev schopen obnovit svou vyčerpanou armádu a přejít do protiútoku a zatlačit ruské síly zpět do okolí Charkova a Chersonu.

Tento vojenský úspěch se ukázal být zkázou Ukrajiny a jejích západních spojenců. Impozantní územní zisky dosažené při charkovské a chersonské ofenzivě, která probíhala od konce srpna do poloviny listopadu 2022, se ukázaly být narkotikem. Zatímco Rusko se přizpůsobilo nové realitě rozšířeného konfliktu, mobilizovalo statisíce vojáků, vybudovalo silnou obranu a uvedlo svůj obranný průmysl do válečného stavu, Ukrajinci a jejich poradci z NATO předpokládali, že úspěchy z léta a podzimu 2022 budou moci jednoduše zopakovat prostřednictvím velkolepé letní protiofenzivy v roce 2023.

Tato naděje se ukázala jako marná.

Právě v tomto okamžiku začali Rusové v komplexnější podobě uplatňovat principy útočné války. Zatímco Ukrajina a její spojenci z NATO sestavili masivní útočnou údernou kapacitu, která spojila poslední vycvičené rezervy ukrajinské živé síly s miliardami dolarů západního vybavení a výcviku, Rusko pokračovalo v takzvaných „masomlýnkových“ operacích ve městě Arťomovsk (na Ukrajině známém jako Bachmut) a jeho okolí. Tyto boje přinesly obrovské ztráty na obou stranách. Rusko však bylo schopno nejen tyto ztráty absorbovat, ale i nadále hromadit strategické rezervy. Ukrajina naproti tomu promrhala desítky tisíc vojáků a miliardy dolarů těžko nahraditelného vojenského materiálu, které byly vyčleněny pro protiofenzívu v létě 2023. Když tedy Ukrajinci na začátku června 2023 konečně zahájili protiofenzívu, učinili tak s nedostatečnými silami. V průběhu několika následujících měsíců, které se protáhly až do podzimu, se ukrajinská armáda rozmělnila tváří v tvář ruské obraně, která byla optimalizována tak, aby útočníky porazila.

V době, kdy se protiofenzíva v prosinci 2023 zastavila, byla Ukrajina vojensky vyčerpaná. Její ozbrojené síly vyčerpaly své zásoby živé síly. NATO vyčerpalo své zásoby dostupného vojenského materiálu. A Západ se politicky vyčerpal vyhlídkou na nekonečný konflikt, který se zdál být předurčen k nekonečnému cyklu vyhazování dobrých peněz za špatnými, přičemž se nepodařilo dosáhnout strategického cíle – porazit Rusko.

Moskva naopak vyšla z ukrajinské protiofenzívy v roce 2023 v dobré pozici. Z vojenského hlediska Rusové vyhráli opotřebovávací válku s Ukrajinou a kolektivním Západem – podle základní vojenské matematiky Ukrajina spotřebovávala lidské a materiální zdroje mnohem rychleji, než je bylo možné doplnit, takže Kyjev každým dnem, kdy se konflikt vlekl, fyzicky slábl, zatímco Rusové dokázali hromadit lidské a materiální zdroje mnohem rychleji, než byla Ukrajina schopna ničit, což znamenalo, že Rusko každým dnem, kdy konflikt pokračoval, sílilo.

Ukrajina a její západní podporovatelé byli ekonomicky vyčerpaní. Zpětný ráz agresivních protiruských sankcí uvalených Západem vážně omezil průmyslovou kapacitu evropských členů aliance NATO, která byla schopna udržet rozsah a míru vojenské podpory Ukrajině, zatímco vnitropolitická realita v USA, umocněná skutečností, že se účastnily ostře sledovaného prezidentského volebního cyklu, ochromila americkou schopnost finančně Ukrajinu podporovat. Vojenské a ekonomické vyčerpání Ukrajiny a kolektivního Západu vážně ovlivnilo schopnost této koalice politicky udržet podporu pro válku, která neměla žádnou viditelnou perspektivu dobrého konce.

Ačkoli konflikt nebyl pro Rusko v žádném případě bez nákladů, přístup vedení, které vytvořilo na bojišti podmínky určené k maximalizaci nepřátelských ztrát při minimalizaci vlastních, znamenal, že Moskva vstoupila do roku 2024 v mnohem silnějším vojenském, ekonomickém a – což je možná nejdůležitější – politickém postavení. Říká se, že válka je prodloužením politiky jinými prostředky, a toto není výjimkou z tohoto starého přísloví. Poslední volební vítězství ruského prezidenta Vladimira Putina poskytlo vedení v Moskvě politický mandát, který značně posiluje ruce Ruska, zejména v kontrastu s oslabenou pozicí Ukrajiny.

V tomto kontextu je třeba hodnotit ruskou ofenzívu severně od Charkova. Z vojensko-politického hlediska má operace konkrétní cíl – zatlačit ukrajinské síly zpět od hranic s Ruskem, aby ukrajinské dělostřelectvo a raketové systémy nemohly nadále zasahovat ruské území. Tato ofenziva má však i širší účel – pokračovat v procesu rozmělňování ukrajinské armády, dokončit rozsáhlejší úkol „demilitarizace“, který si stanovil Kreml.

To se Rusku daří. Především útokem severně od Charkova Moskva donutila Kyjev nejen nasadit v reakci poslední mobilní strategické rezervy, ale protože tyto síly jsou nedostatečně silné, donutila Ukrajinu zbavit se jednotek na východní linii dotyku, v Chersonu, Záporoží a Donbasu, a odklonit je na charkovský směr. Vyčerpání rezerv je nedílnou součástí celkové ruské strategie opotřebování. Navíc s přesunem těchto sil do Charkovské oblasti jsou rušeny ruským letectvem, raketami a drony, což dále snižuje jejich bojovou sílu. Výsledkem je, že Ukrajina nyní brání delší obrannou linii s ještě menším počtem sil, než měla na začátku.

Nedá se očekávat, že by se ruské úsilí směrem k Charkovu zastavilo. Zprávy naznačují, že Moskva shromažďuje značné síly naproti ukrajinskému městu Sumy. Pokud by tam Rusko otevřelo nový směr útoku, Ukrajina by jen těžko hledala síly dostatečné k životaschopné obraně. A v určitém okamžiku by se dalo očekávat, že se další zálohy objeví na jiných částech bojiště, možná v Záporoží, Doněcku nebo Lugansku, kde jsou ukrajinské síly napjaté k prasknutí.

Cílem opotřebovávací války je vyčerpat nepřítele do té míry, že další odpor bude nemožný. To je cílem Moskvy od dubna 2022. A je to cíl i dnes. Charkovská ofenziva je pouze současným projevem pokračování této strategie a zatím nejjasnějším náznakem toho, že se blíží konec ruské hry na Ukrajině.