Válka na Ukrajině: Američané radili, Ukrajinci neposlouchali?

Článek paní Lucie A. Sulovské o analýze války na Ukrajině uveřejněné ve Washington Post vyšel na pokračování zde (1. část) a zde (2.část). Článek je velmi podrobný a jeho snad jedinou vadou na kráse je velmi časté opakování některých tezí. V zásadě se jedná o pokus dopátrat se příčin toho, proč ukrajinská ofenziva zcela selhala a kdo za to může.

Ještě „zajímavější“ je pak sledovat ohlasy čtenářů, kteří se dělí na dvě skupiny. Jedna, menší ale velmi energická skupina, jsou čtenáři velmi podporující Ukrajinu a tato skupina všechny jiné názory než oslavu Ukrajiny považuje za proruskou propagandu. Pak je tu druhá skupina, kterou ona první označuje za přisluhovače Moskvy nebo kolaboranty s Putlerem, a ta komentuje článek ve stylu „probíhá válka mezi USA a Ruskem prostřednictvím Ukrajiny“.

Takže si vyjasněme pojmy. Ukrajina byla Ruskem přepadena a ve smyslu mezinárodního práva je Rusko agresorem a Ukrajina má právo na sebeobranu. Je však třeba dodat i další souvislosti. USA měsíce před invazí vyhlašovaly termíny ruské invaze, nejprve „do několika týdnů“, pak „do měsíce“ a pak zveřejnily konkrétní termín, tuším 16.2.2022. Protože se ten den nic nestalo, ozval se náš tehdejší prezident Miloš Zeman a zprávy o ruské invazi zesměšnil. Pak se za to omlouval…

To, že jde do tuhého, naznačila ale jiná zpráva, a to informace o stažení amerických vojáků z Ukrajiny. Prezident Joe Biden tehdy prohlásil, že „pokud by po sobě stříleli Rusové s Američany, začala by světová válka“. A zřejmě v této politice je třeba hledat pozadí celého konfliktu. USA se v létě roku 2021 stáhly z Afghánistánu a byl to doslova úprk. Zprávy o tom, že na místě zůstalo obrovské množství americké vojenské techniky, to jen dokreslovaly. Tady začíná moje úvaha o tom, že mezi Ruskem a USA musela proběhnout nějaká komunikace ve stylu předcházejícímu okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Tvrdilo se, že se tehdejší SSSR dotázal USA, zda stále platí linie dotyku sovětských a amerických vojsk z konce II. světové války, a že údajně Sověti slíbili, že svá vojska nechají za touto linií na východ. Odvolání amerických vojáků – instruktorů – tedy muselo kopírovat někdejší komunikaci před invazí do Československa. USA tak zřejmě skutečně byly těsně před ruskou invazí na Ukrajinu informovány a provedly ono „opatření“. USA naopak ruskou invazi chtěly využít k vylepšení své mezinárodně politické pozice po blamáži v Afghánistánu. Propaganda, která se kolem toho strhla na Západě, skutečně zcela eliminovala informace z Afghánistánu. Tam už Talibán vládne železnou rukou a všechny reformy zrušil, tj. zejména vzdělávání a postavení žen.

Vraťme se ale k hodnocení války na Ukrajině podle amerických zdrojů. Dominuje jim to, že v USA modelovaly různé typy ukrajinského útoku na Rusko s cílem prorazit ruské linie a přepůlit Ruskem obsazené území. Podle těchto modelů se měla ukrajinská armáda soustředit na jedno místo na jihu fronty, překonat ruské linie a dostat se až ke břehům Azovského moře. Ukrajinci ale údajně s tímto plánem nesouhlasili a rozhodli se pro útok na třech místech fronty. Američané navíc údajně tlačili na to, aby ofenzíva začala co nejdříve na jaře, zatímco Ukrajinci tvrdili, že potřebují více techniky a vlastní ofenzívu zahájili až počátkem června. Výsledkem ukrajinské ofenzivy je podle odhadů zisk asi 200 čtverečních kilometrů osvobozeného území, zatímco ruská protiofenziva získala několik desítek kilometrů na podzim při bojích u Avdijivky.

Za výše uvedenou analýzou z pohledu USA však vidím i jeden háček. Vypadá to totiž tak, jako by si američtí stratégové nechtěli „špinit ruce“ a chtěli by neúspěch ukrajinské ofenzívy svést na Ukrajince. My jsme jim říkali, že to mají udělat takto a oni nás neposlechli.

Celou situaci je navíc zapotřebí zarámovat do současných dvou světových neuralgických bodů. Kromě Ukrajiny jde o Blízký východ a boj Izraele s teroristy z Hamásu. Zdá se, jako by oba velké konflikty současnosti měly jednoho společného jmenovatele. Zatímco izraelské tajné služby nevěřily tomu, že je Hamás schopen přepadnout Izrael a pozabíjet přes tisícovku lidí, ani v USA stratégové nevěřili, že je ruská armáda schopna udržet území, která okupuje od invaze. USA navíc tlačí na Izrael, aby měl ohled k civilistům, což v pásmu Gazy je přinejmenším obtížné a prakticky nerealizovatelné. V zájmu USA je udržet prozápadně orientované arabské režimy. V případě Ruska je navíc zřejmé i to, že se jakoby ve vzduchu vznáší ruská jaderná síla, kterou musejí v USA brát na vědomí. Jestliže se dnes už otevřeně píše o tom, že lakování situace na Ukrajině na růžovo nikomu nepomůže a nejméně právě Ukrajině, podobně se zdá, že i úplná likvidace Hamásu je cíl spíše neuskutečnitelný. Izrael sice může prohlásit, že Hamás zničil, ale za pár let dorostou další mladí muži ochotni nechat se ve svaté válce proti Izraeli zabít. Zvláště, když se také již otevřeně píše o tom, že většina Palestinců Hamás podporuje.

Ukrajina je dnes totálně vyčerpaná země a její faktická obnova nezačne dříve než po ukončení války. Za válečného stavu nikdo na Ukrajině investovat nebude. Otázkou tedy je kdy by se mohlo a za jakých podmínek uvažovat o ukončení války. Podle Západu záleží na rozhodnutí Ukrajinců. Současné ukrajinské vedení však chce dobýt všechna okupovaná území včetně Krymu. Ve světle oné analýzy z USA to ale nevypadá pro tyto cíle příznivě. Zvláště, když i naši analytici tvrdí, že by v případě útoku na Krym mohlo Rusko proti Ukrajině použít jaderné zbraně.