Válečná společnost III. aneb krach evropského hospodářského modelu

Třetí článek ze série „válečná společnost“ má popsat ekonomickou strategii EU a volby, které před námi stojí v ekonomické oblasti. Z dnešního pohledu je třeba celkový vývoj hodnotit na pozadí reakce evropských elit a lze jej popsat jako cílené směřování k ekonomické válce.

O ukrajinském Majdanu a následném převratu jsme napsali hodně článků v době, kdy to bylo aktuální. Krymské referendum v roce 2014 rozhodlo o připojení poloostrova k Rusku. Hlasovalo více než 96 % zúčastněných voličů při volební účasti 83 %. Režim ekonomických sankcí zemí EU proti Ruské federaci se rozběhl prakticky okamžitě. Sankce byly odstartovány už na Zasedání Rady pro zahraniční vztahy v březnu 2014 a hned došlo k první vlně na mimořádném zasedání hlav států a předsedů vlád zemí EU věnované Ukrajině v témže měsíci. Evropská unie postupně rozhodla o zákazu cestování, zmrazení majetku, přerušení ekonomických vazeb s RF. Tím vznikla nová železná opona. Detailní přehled postupně přijímaných sankcí naleznete zde.

Krach evropského hospodářského modelu

Švédské noviny Nya Dagbladet zveřejnily dokument americké agentury RAND Corporation o tom, jak v USA dlouhodobě plánovaly scénáře na ozbrojený konflikt spojený s energetickou krizi v Evropě. Tento významný think-tank má kolem 1700 zaměstnanců a dává doporučení pro administrativu Bílého domu. Tento dokument má tedy zásadní vypovídající hodnotu, protože určuje základní směřování americké zahraniční politiky vůči EU.

Aktivity USA postupně vtáhly do konfliktu na Ukrajině jak Německo tak Francii jako vůdčí země EU. Klíčovým cílem popsaným v dokumentu je rozdělit Evropu a zejména oddělit Německo od Ruska. Cílem USA je zničit evropskou ekonomiku umístěním užitečných idiotů do politických pozic, aby se ruské dodávky energie nedostaly do Evropy. Ideologie a projekt „Green Deal“ urputně prosazovaný z vládních pozic v Německu ukazuje, jak efektivně se pokročilo v realizaci tohoto strategického scénáře. Ekonomika Evropské unie se v důsledku tohoto postoje „nevyhnutelně zhroutí“. Autoři dokumentu RAND Corporation se radují z toho, že mimo jiné do Spojených států přitečou zdroje v miliardách dolarů a vzdělaní mladí lidé v Evropě budou nuceni emigrovat do USA.

Když máte takové přátele, potřebujete vůbec nepřátele?

Je pravda, že hospodářský prostor EU není složen z úplných pitomců, i když ti zatím hrají první housle. Existují země s vlastním pohledem na národní zájem a ty vzdorují snadné realizaci naznačeného scénáře. Postupně došlo k politickému převratu v Itálii a změna se připravuje i dalších zemích EU. Trvale rostoucí nespokojenost občanů EU s ničením jejich životních a existenčních jistot vede k nestabilitě vládnoucích uskupení. Tento hlas lidu by mohl narušit hladkou a rychlou realizaci strategie „America First„.

V roce 2018 nebyla pro byrokratické šéfy EU nová republikánská strategie „America First“ příliš čitelná. Elity EU táhly dlouho jako pracovití kočároví koně celou káru pod vedením demokratů a náhlý republikánský obrat v USA nedokázali pochopit. Jenže Poláci mají vůdce, kteří občas nastaví správný úhel pohledu skrze jednu větu. Předseda Evropské rady Donald Tusk komentoval prezidenta Donalda Trumpa, ZDE. Když máte takové přátele, potřebujete vůbec nepřátele?

Dne 26. 9. 2022 byla zveřejněná zpráva o explozích a úniku plynu ze dvou plynovodů Nord Stream v Baltském moři. K úniku došlo na jednom místě na plynovodu Nord Stream 2 jihovýchodně od Bornholmu a na dvou místech na plynovodu Nord Stream 1 severovýchodně od Bornholmu. Rychlá reakce a trefný postřeh Radosława Sikorského, bývalého ministra zahraničních věcí Polské republiky za vlády Donalda Tuska, ukázaly, jak daleko jsme došli na cestě vlastního sebezničení.

Vysoké náklady na plyn a elektřinu silně zatěžují konkurenceschopnost celé EU a zvláště se to týká ocelářského průmyslu. S desetinásobným zvýšením cen plynu a elektřiny v Německu během několika měsíců, jejich podniky přestaly být konkurenceschopné. Reiner Blaschek, generální ředitel společnosti ArcelorMittal Germany, chce rychlé politické kroky, které by okamžitě dostaly ceny energií pod kontrolu. Ztráta konkurenceschopnosti zákonitě vede k ukončení podnikatelské činnosti, viz toto oznámení: Vysoké ceny energií: ArcelorMittal zavírá dvě továrny v Německu. V tržní ekonomice, kterou zatím máme, platí neúprosná fakta a ta mají navíc dopad v globální konkurenci Indie, Ruska a Číny.

Volby průmyslu v ekonomice válečné společnosti

Podívejme se na pár grafů, abychom pochopili vážnost současné situace. Začněme Českou republikou a grafem indexů cen vývozu a dovozu podle meziročních změn.

Komentář ministerstva zahraničního obchodu k těmto „výsledkům“ je velmi jednoduchý, viz článek (ZDE). Výroba na export je závislá na dovozech surovin a komponent a při současném stavu je ztrátová. Hezky česky to znamená, že jde o ztrátu konkurenceschopnosti. Nyní se podívejme na bilanci EU, kde s je vidět podobná nerovnováha exportu a importu. Viz graf „EU trade in goods, quarterly from Q1 2019 to Q2 2022“.

Pokud chcete podrobnější statistiky EU, podívejte se ZDE. Klíčové jsou zejména statistiky objemů obchodu, které najdete ve vizuální podobě ZDE. Pro EU platí stejný ekonomický debakl, jako pro Česko. Pochopitelně a pro EU-simpletony, za všechno může ten Putin.

Kdo vydělává na krachu EU ekonomiky?

Profit je jednoznačně na straně USA a ztrátu nese EU. Posílení kurzu amerického dolaru vůči euru má dlouhodobou tendenci. Teoreticky by se mohl zvýšit export z Evropské unie. Ale z grafů je zřejmé, že zdražení dovážených surovin přinese další prohloubení exportního schodku a zvýšení inflace.

Kapitálová závislost evropského průmyslu na amerických finančních zdrojích je významná do té míry, že přímo ovlivňuje strategická rozhodnutí velkých nadnárodních koncernů. Ke stěhování do USA jsou podmínky připravené. Energetická a surovinová chudoba v Evropě se postupně stává realitou. Přijaté sankce působí oboustranně a restrukturalizace evropského průmyslu bude mít dramatické důsledky. Pokud zelení EU-mozci zvítězí, tak dojde k de-industrializaci Evropy a jejímu návratu do doby kamenné. Jenže svět bude mezitím v epoše high-tech, kolonizace Měsíce a letů na ostatní planety sluneční soustavy.

Se vznikem nové železné opony zkrachuje evropský hospodářský model. Ten byl založen na levných energetických zdrojích z Ruské federace a na bezproblémovém přístupu ke všem surovinám, které potřeboval průmysl EU. Vývoz zboží a výrobních technologií prostřednictvím podnikání nadnárodních koncernů nebyl dlouhodobě nijak omezován. Ekonomiky států EU fungovaly globálně. Sankce zlikvidovaly možná na celá desetiletí vyhlídky evropského průmyslu na další rozvoj. Závislost na USA umožní prodejným EU elitám nějak přežít. Oškubané kuře se schová v dlani která ho oškubala, protože nechce zmrznout a chce žít. Problém ovšem je, co bude s 99 % Evropanů, kteří si zvykli na komfortní život v mírové společnosti.

Omezené zdroje budou dlouhodobě limitovat spolupráci. Vyrábět bude jenom ten kdo si dokáže opatřit vše potřebné. Rozpad nadnárodních hospodářských vazeb uvnitř EU bude mít fatální důsledky na politickou integraci. Rychle rostoucí zadlužení zesílí tlak na jednotnou měnu a dojde k její destrukci zevnitř. Evropský hospodářský model založený na diktátu nadnárodních korporací prostřednictvím byrokratických struktur EU se zhroutí. Krizové řízení na úrovni národních států přidělující omezené zdroje na přežití svých ekonomik urychlí dezintegrační procesy. Heslo „košile bližší než kabát“ a „co je doma to se počítá“, přesně vystihuje nově vznikající realitu uvnitř hospodářského a politického bloku EU.