Tohle už začali němečtí nacisté …

Výroba a instalace plakátů pro účely propagace politických názorů ministrů není součástí zákonné působnosti ministerstev. Pakliže byl plakát s Vladimirem Putinem placen Ministerstvem vnitra, hodnotím to jako zneužití státních peněz a moci. Je to mrhání státních peněz v době, kdy nás vláda obrovsky zadlužuje. Pokud chtěl Rakušan vyjádřit svůj politický postoj, měl výrobu plakátu zaplatit ze svého a vyvěsit si jej na svůj barák. Požádal jsem Ministerstvo vnitra, aby mi sdělilo, kolik stála výroba a instalace tohoto plakátu, jaká společnost jej vyrobila a instalovala a v rámci jaké zákonem stanovené působnosti ministerstva byly vynaloženy státní peníze. Odpověď jsem zatím nedostal.

Bylo podáno několik trestních oznámení. Porušil podle vás v něčem ministr zákon? Případně o které zákony se jedná?

Ne každé porušení zákona je trestným činem. Porušil však zásadu, že se musí s majetkem státu nakládat hospodárně a že prostředky jakéhokoliv úřadu lze vynaložit jen na jeho zákonnou působnost. Rakušan nás vrátil před rok 1989, kdy z rozpočtu státních orgánů byla placena komunistická propaganda. V době před rokem 1989 jsme různé velké plakáty a agitační transparenty viděli často na budovách státních orgánů. Konečně velkou tradici v tom započali němečtí nacisté, kteří propagandu vnímali jako součást činnosti státních orgánů a měli i ministerstvo propagandy. Myslel jsem, že tato doba skončila listopadem 1989, avšak Rakušan se těmito praktikami inspiroval.

Co říci na argumenty Rakušana, že tím chtěl vyvolat nutnou debatu a označit jasné zlo, kterým Putin je?

Na názor má Rakušan právo jako každý občan. Ovšem jako každý občan musí svůj názor vyjadřovat za své peníze. Tedy měl výrobu takového plakátu zaplatit a umístit si jej na svůj barák či v menším provedení na své soukromé auto. Rakušan si však pro vyjádření svého názoru využije budovu státního orgánu. To je nemravné. Navíc je to člověk, který chystá cenzurní zákon a chce tedy omezit svobodu projevu jiných. Už máme smutnou zkušenost s vypnutím vládě nepohodlných webů v únoru 2022.

Jak podle vás obstojí před zákonem myšlenka, že přát někomu smrt ještě neznamená vyzývat k násilí?

Jsem zdrženlivý k tomu, aby byli lidé zavíráni za názor. V rozčílení se často i mírní lidé vyjádří všelijak. Nemyslí to však vážně. Vážené vyhrožování násilím je však trestné.

Patrik Tušl a Tomáš Čermák dostali za hanobení národa a podněcování k nenávisti u soudu šest a deset měsíců kvůli výrokům proti Ukrajincům ve videích. Tušl už měl několik problémů se zákonem v minulosti. Je nepodmíněný trest vězení odpovídající?

Pakliže je ukládán trest již trestanému člověku, je pravděpodobné, že soud uloží trest nepodmíněný. Ovšem, pakliže druhý aktér nebyl soudně trestán, je uložení trestu nepodmíněného podivné ve srovnání s uložením podmínky řeporyjskému starostovi za ODS Novotnému.

Toho se týká moje další otázka. Starosta Řeporyjí Pavel Novotný dostal za trestný čin nebezpečného vyhrožování tři měsíce podmínku. V roce 2016 napsal, že plánuje vraždu podnikatele Marka Víta. Mimo jiné se také řeší podněcování k trestnému činu – pověšení bývalého policejního prezidenta a další vulgární a kontroverzní výroky. Novotný je přitom veřejně známou osobou, starostou a členem politické strany ODS – jeho slova mají tedy široké publikum. I přes výzvy k zabití k trestu za mřížemi zatím nedošlo. Jak si to vysvětlujete? A dají se tyto případy srovnávat? 

Je to nerovný přístup ze strany soudní moci a můžeme tyto případy porovnat.

Jak rozlišit hranici, kde už dochází k porušování zákona a kde pouze k ostrému postoji?

Vždy to bude na posouzení soudce. Já jsem zastánce svobody slova, proto na kroku ministra Rakušana kritizuji především to, že pro svůj názor zneužil státní majetek. Jiní takovou možnost nemají. A to v době, kdy vláda obrovsky stát zadlužuje, takže by všem členům vlády slušela šetrnost a ne mrhání státními penězi.

Jak se celkově díváte na současné dění kolem svobody projevu a respektu k odlišným názorům?

Listina základních práv cenzuru zakazuje. Pokud vláda tento ústavní příkaz nerespektuje, jedná hrubě neústavně. Uráží mne, že někdo, ať už je to vláda či nevolení lidé z různých organizací, mi chce předpisovat, co smím číst. Vždyť jim také nenutím, aby něco četli, a nic jim číst nezakazuji. Copak je tak těžké respektovat to, aby si každý psal a četl, co chce? Pro novodobé totalitáře, kteří chtějí vnucovat své názory jiným, asi ano. Co by dělali v 50. letech 20. století? Politruky? A co by dělali za německé okupace? Pálili knihy?

Při zavádění omezování svobody lidí se často jejich původci oháněli slovy o obnově řádu, pořádku, a tak dále. Konečně i za nacismu se užíval příměr o nutnosti zlikvidovat vřed na jinak zdravém národním těle. Dnes se hovoří o švábech a agentech. Nikdy by mne v listopadu 1989 nenapadlo, že za 30 let budeme opět bojovat s cenzurou a nenávistnou politikou vlády vůči svobodě slova.

Ministerstvo vnitra hodlá také zavést monitoring státních zaměstnanců, kteří se prý radikalizují. Rakušan vytáhl do boje s dezinformacemi, se kterými jsme podle něj ve válce. Co vy na to?

Autoritářské a totalitní režimy vždy začínají omezením svobody slova a následně budováním režimu oddané armády, policie a byrokracie. I němečtí nacisté a naši totalitáři před rokem 1989 vyvinuli velkou snahu vyloučit z těchto složek demokraticky smýšlející svobodomyslné osoby. U nás po roce 1948 šlo o politiku vyakčnění a po roce 1969 jsou známé čistky osob nesouhlasících se vstupem okupačních vojsk. Kdo se z historie nepoučí, je odsouzen ji opakovat. Já se však před rok 1989 vrátit nechci.