Taje řízeného odchovu papalášů

Učitelka vidí v dceři tutéž minimálně na druhém stupni, přinejhorším jako vychovatelku v jeslích. Soustružníka by asi zklamal potomek truhlář. A tak si třeba bývalá prorektorka logicky přeje, aby ratolest vystudovala alespoň kdekoliv cokoliv, podporovaná v tomto úsilí z bruselského platu. A takový politolog, co ten? Když ne něco totéž po něm…

Na Moravě, konkrétně v Brně, takové plánované rodičovství zřejmě dotáhli pokud ne k dokonalosti, tak alespoň nejdál. Zatím jenom v rámci rodiny, ale jsou přísliby, že z prvotní skromné myšlenky může vzniknout úspěšná neziskovka, s uvažovaným názvem Řízený odchov pravověrných pravicových politiků (ŘOPPP).

I metodami se to liší. V jedné rodině zaslíbené jedné straně ani tak nebazírují na potomkově vzdělání, když už propadl ve třetím ročníku gymnázia a nesložil ani reparát. Mamka Nerudová se při řešení vpravdě nerudovské otázky „Kam s ním?“ zřejmě rozhodla vsadit spíš na praxi: „Filípek bude politikem, a tam se nějaké zvláštní vzdělání nevyžaduje.“ A tak když si ve volném čase odskočila do metropole zakandidovat na prezidentku, nedovzdělaného nedospělého synátora vzala s sebou a zapojila ho do předvolební kampaně jako dobrovolníka, pravděpodobně s pověřením organizovat patřičný pouliční antibabišovský rozruch.

Dcera do rodiny přivedla korunního prince

V jiné rodině zaslíbené jiné straně pravobřežního ražení si museli nadějně formovaného mužského potomka zaobstarat. Udělali to mazaně prostřednictvím dcery (jež se nepotatila a stala se lékařkou) a jejich sňatku, čemuž předcházely opakující se drobné ženichovy svatební dary ve formě různých předsednických funkcí. Protože tato vyženěná posila nebyla žádná teprve se vyvíjející politická larva, ale už pro kariéru vylíhnutý právnicky vybarvený jedinec.

Těch funkcí si zakrátko (květen 2025) nahamounil rovných šest včetně jedné krajské a další celostátní jako předseda mladých „Fialovců“. Všechny placené navzdory značným pracovním absencím. Navíc coby místopředseda a analytik figuruje v tchánově institutu Pravý břeh. Každé naplněné přísloví potěší: Co je doma, to se počítá, příp. Ruka ruku myje. Mladá ODS, jež má v princovi pomazané vedení, chce být líhní nových nápadů i politických lídrů Česka, protože vedení staré si opakovaně říká o eutanázii. Budoucnost je v činnosti zvažované a bezesporu nějakou kampeličkou jištěné neziskovky ŘOPPP. Protože ZZ (zářné zítřky) se jenom za „Čest práci!“ nepořídí.

První slibné výsledky

Dva muži rozdílného věku a vzdělání (a zřejmě i ambicí) si našli své odpovídající místo v politice. Ten starší se již dokonce etabloval a má jasné vidiny podpory početně na úrovni letenského Milionu chvilek. Zeť Chládek totiž prohlásil sebevědomě: „Cílem číslo jedna je oslovit 400 tisíc nových voličů.“ Oslovujte tedy, princi, oslovujte. Až přijde čas, zúčtujeme spolu…

Zato nedozrálý Neruda má ještě skryté rezervy, a tak absenci vědomostí nahrazuje přemírou postpubertálních aktivit. Na sociálních sítích se tento „influencer bez maturity s velkým egem“ (opsáno z médií) prezentuje kritikou názorových protivníků své matky, sebevědomým glosováním politického dění a vulgárním, arogantním a výsměšným vyjadřováním na adresu politických oponentů. V ulicích navíc pálením jejich volebních plakátů, čímž se, holomek, podílí na zvyšování uhlíkové stopy.

Na oblíbený terč Kateřinu Konečnou bezhlavě zaútočil kvůli její příslušnosti ke KSČM obnošeným polistopadovým argumentem: „Miladu Horákovou zabili komunisti. To se učí na základní škole.“ Pomiňme škodolibou otázku, zda právě toto si pamatuje odtamtud, nebo to zná z vyprávění dědy. Oldřich Peslar (Danušin tatínek), pamětník minimálně o dobré čtvrtstoletí starší než Konečná, měl totiž k událostem 50. let mnohem blíž. Nejen věkem, ale hlavně příslušností ke straně, která ony procesy inscenovala a popravy rozpoutala.

Takové příklady z fabriky netáhnou

Následující příklad je jednoho pozdějšího vysoce postaveného stranického funkcionáře, jenž ovšem nepocházel ani z Moravy, ani z odpovídajícího vysokoškolského prostředí, jelikož otec byl truhlář a drobný zemědělec z Českých Chalup u Českého Krumlova. Tento zárodek budoucího papaláše nezůstal rodičům na krku, ale již v patnácti se vydal do světa. Na Moravu do Zlína nikoliv studovat, ale rovnou do dělnické profese, v níž se taky jako montér vyučil. Současně tam navštěvoval Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou (součást Baťovy školy práce), a jelikož nepropadal, absolvoval s vyznamenáním.

V roce osvobození (1945) vstoupil do politické strany, která měla rozhodující účast na protinacistickém odboji, a hned v ní začal pracovat jako funkcionář Svazu české mládeže. Další působení však již nebude pro současné adepty na jakoukoliv pravicovou kariéru vítanou motivací. Onou stranou byla totiž KSČ a on jejím pozdějším nejvyšším představitelem ve funkci generálního tajemníka. Lepší částí našich národů dodnes vysmívaný kvůli jednomu projevu, jistý Milouš Jakeš.

Inu, když dva, natož tři, dělají totéž, nebývá to totéž. A přitom každému se může stát, a to v jakékoliv funkci (a nemusí to být jen po povolebním výprasku), že i on se jednoho krásného dne probudí jako ten příslovečný kůl v plotě.

A jakou tečku za tím vším? Co třeba připomenout onu naléhavou otázku klasika, tentokrát (jaká shoda okolností!) položenou rodině svých jmenovců, konkrétně tomu nejmladšímu, politicky rozdováděnému juniorovi: „Jakože hned po škole v patnácti do fabriky? Zkoušet uživit se rukama? Hustý, tak to fakt ne! A mamka by mě stejně nepustila.“