Solárníci dostali velikonoční nadílku za zákaz výroby

Na Velikonoční pondělí bylo po celém Česku krásně, což se všem občanům líbilo. Nikoli energetikům. Solární panely totiž vyrobily více elektřiny, než v den pracovního klidu dokáží podniky a domácnosti spotřebovat. Kvůli slunečném počasí v sousedních zemích nebylo kam přebytky exportovat. Přebytek může síť ohrozit blackoutem stejně jako nedostatek elektřiny.

Státní správce sítě ČEPS proto během pondělí asi na dvě hodiny odpojil od sítě solární elektrárny o výkonu zhruba 400 MW. Stalo se to poprvé v historii. Technicky je to jednoduché: vypnou se střídače, solární panely tak nic do sítě nepošlou a s panely se nic nestane. Samozřejmě to jde jen u registrovaných velkých FVE, protože u tisíců malých zdrojů na střechách soukromých domů to bez existence chytrých sítí (smart grids) je to prakticky nemožné. Majitelé solárních elektráren postavených s pomocí dotací dostanou za odstavení svých FVE peníze. V podstatě stejné, jako kdyby vyráběly. Podle mluvčího ČEPS půjde o „jednotky milionů korun“. Ovšem ze současných milionů kompenzace za nařízenou nevýrobu hrozí být vbrzku miliardy.

Pod tlakem obřích dotací počet instalací FVE loni v Česku prudce vzrostl. Za rok 2022 bylo zprovozněno 33 760 fotovoltaických elektráren s celkovým výkonem 288,8 megawattu (MW), což je meziročně nárůst o 366 procent. Vysoká poptávka pokračuje i letos. Naráží nejen na nedostatek materiálů a odborníků, ale také na amatéry, neřkuli podvodníky. Roste riziko, že tisíce nových majitelů malých solárních zdrojů nikdo k celostátní síti nepřipojují. Proč? Problémem není jen hrozba nadprodukce v kombinaci s malým odběrem ve dnech pracovního klidu, ale také vlastní kapacita elektrické sítě. Ta byla totiž dosud dimenzovaná na velké centrální zdroje a není zatím připravena pojmout tisíce malých výrobců, jejichž produkce je občasná a přerušovaná. Státní firma ČEPS proto ve své varovné analýze zdrojové přiměřenosti české přenosové soustavy MAF CZ 22 (komentář zde) 1. března upozornila, že taková zásadní změna zdrojů si vyžaduje investici do všech druhů sítí v ČR 400 miliard korun. Odhaduje se, že přitom každých 60 miliard investic znamená jednu korunu navíc k ceně každé jedné kWh elektřiny.

Společnost ČEZ Distribuce nedávno uvedla, že v ČR je pod budoucí smlouvou připravena k připojení kapacita 12,8 GW, v drtivé většině solární. Krizovou situaci na letošní velikonoční pondělí způsobila nadvýroba ze současné kapacity FVE 2,4 GW, která se tedy má nejméně zpětinásobit. Solární byznys je opět neuvěřitelně výnosný: majitel má obří dotace na stavbu FVE, garanci výkupních cen, kdy – podle očekávaného růstu vzájemně se kanibalizují nadprodukce – budou výkupní ceny klesat až k nule či dokonce do záporu. A jako o Velikonočním pondělí v případě nutnosti úplného odstavení FVE v síti dostanou příslušné kompenzace. Zatímco výhody pro solárníky jsou maximální, povinnosti vůči zásadnímu požadavků bezpečnosti a stability sítě nemají žádné. Zatímco jsme ještě nezaplatili největší polistopadový finanční tunel, který solárním baronům v letech 2010 až 2030 přinese z kapes daňových poplatníků 800 miliard korun, vjíždíme do nového solárního tunelu.

Dominantní energetická firma ČEZ, která odpovídá za 80 % české energetiky a v níž česká vláda vlastní 70 % akcií, pokračuje v realizaci své zelené strategie. Ambiciózně chce ČEZ ukončit výrobu z uhlí už v roce 2030, snad s výjimkou nejmodernější uhelné elektrárny Ledvice. Následná nedostatečná těžba uhlí ovšem povede ekonomicky k zavření dolů i pro ostatní subjekty, jež uhlí potřebují pro své soukromé elektrárny a teplárny. Hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek v Hospodářských novinách 14. dubna vylíčil světlé zelené zítřky ČEZ s tím, jak bude budovat solární a nově také masivně větrné elektrárny. Je to prý garance levných cen a bezpečné energetiky. Je tristní číst bezuzdné lži od vysokého manažera ČEZ, kdy pan Řežábek zřejmě nevnímá zákony fyziky a přírody, kdy všestranně dotovaná solární energie je dostupná 10-12 % z času roku, rovněž tak dotované větrné elektrárny v Česku mají časovou využitelnost kolem 20 %. Rok má ovšem celkem 8760 hodin a v drtivé většině času tak OZE nevyrábějí vůbec nic. Díky produkci ze slunce a větru se sice nemusí elektřina vyrobit z uhlí, ale emisní uhelné a případně nové plynové zdroje musí zůstat v pohotovostní záloze.

Omezování produkce z uhlí a plynu ve prospěch solárů a větrníků ovšem musí být samozřejmě také dotováno, jinak by takové zdroje zbankrotovaly. Takže součet nákladů na nové tzv. obnovitelné zdroje a potřebné záložní emisní zdroje v kombinaci s obřími investicemi do sítě a její složitým řízením a případně drahými úložišti vytváří třaskavý mix prudce rostoucích nákladů a tím i cen elektřiny i tepla pro spotřebitele. Jestliže se v EU i v Česku mluví o potřebě úložišť energie, jsou v podstatě jen dvě: obří baterie a výroba zeleného vodíku z případné nadprodukce ze solárů a větrníků. Jak spočítal think-tank Realistická energetika a ekologie, na zásobování elektřinou celé ČR pouze na 24 hodin by byla potřeba postavit bateriové úložiště velké jako vesnice, které by s 10letou životností přišlo finančně na ekvivalent ročního HDP země. Produkce zeleného vodíku elektrolýzou při zřetězení všech nákladů podle výpočtu profesora Františka Hrdličky z ČVUT potřebuje na výrobu 1 kWh z vodíku investici 3,9 kWh z jiného druhu elektřiny.

Jak ve své analýze a také na semináři v Senátu o energetice dne 13. dubna upozornil šéf ČEPS Martin Durčák, s ohledem na upřednostňovanou instalaci občasných zdrojů energie dominantně ve FVE si bude muset ČEPS objednat a samozřejmě zaplatit nové zdroje výkonové rovnováhy. Z logiky by to měly být zřejmě asi tři velké paroplynové elektrárny financované tzv. kapacitními platbami. Jejich povolení je ovšem třeba napřed asi 3 roky dojednávat s Evropskou komisí. Kdo ale ze soukromých podnikatelů takové nové elektrárny včas postaví, když nemá jasnou perspektivu jejich provozování a návratnosti své investice s tím, že i zemní plyn je vnímaný v EU jen jako přechodné emisní palivo a Německo s ním chce ve prospěch zeleného vodíku skoncovat už v roce 2035?

Politicky prosazované ukončení výroby energie z uhlí do roku 2030 podle analýzy ČEPS dovede Česko již od roku 2025 k rostoucí závislosti na dovozu elektřiny ze zahraničí, kdy podle výpočtů ČEPS přijde jedna dovážená kWh na 11,50 kč silové elektřiny v dnešních cenách (plus regulované položky a daně). Protože podle ČESP se má do roku 2040 čistá spotřeba elektřiny proti loňsku zdvojnásobit na 120 TWh ročně (mj. v důsledku přechodu na elektromobily a tepelná čerpadla), v tomto roce už bude chybět stabilní elektřina 1085 hodin v roce, pochopitelně nejvíce v zimních měsících roku. Energetici si pak nedodávku takové elektřiny oceňují na 96 korun za 1 kWh silové elektřiny.

Na zmíněném semináři v Senátu 13. dubna od všech vystupujících v podstatně jednohlasně zazněl požadavek, aby se Česko maximálně soustředilo na urychlení výstavby čtyř nových velkých jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně a na jejich regionální doplnění o budoucí technologii malých modulárních reaktorů. Do doby jejich zprovoznění by byl předčasný odchod od uhlí nesmírným rizikem pro rozvrat energetiky a další existenci průmyslu, který Česko živí. Zvítězí špinavé zájmy (nejen) solární lobby, nebo racionalita, fakta a čísla?