Skutečně znamenala plná nákupní střediska před Vánoci, „že jsme stále bohatí“?

Pozorování a dokumentování plných nákupních středisek před Vánoci bylo využito k propagandě, že Češi vlastně „nijak nestrádají“ a „mají dost peněz“. Jaká je ale realita?

Inflace

Pojem, uvádějící tuto část textu, je naprosto jednoznačný. Inflace znehodnocuje úspory a pokud existuje (jakože ano) prognóza, že v následujícím roce bude ještě horší než v tom končícím, je vcelku logické se zbavovat něčeho, co ztrácí a bude ztrácet svou hodnotu. Jistěže si ekonomicky uvažující občan nějakou rezervu ponechá, ale v celku bude mít racionální snahu nakoupit co nejvíc (ideálně věci dlouhodobější spotřeby) a tím svůj majetek převést do zboží, které v rámci inflace cenu ztrácet nebude, ale naopak se jeho cena bude spíše mírně zvyšovat (záleží na konkrétním druhu zboží).

Plné obchody

Plné obchody tedy mohou, na rozdíl od provládní propagandy, velmi silně souviset s negativními očekáváními dalšího vývoje ekonomiky a mohou naopak být výsledkem těchto očekávání.

Co by se muselo udělat, aby bylo rozhodnuto o tom, zda lidé utrácejí proto, že mají peněz dost, nebo proto, že očekávají zchudnutí? Pravděpodobně by mohla rozhodnout struktura nakupovaného zboží. Luxusní potraviny, alkoholické nápoje s krátkou dobou trvanlivosti a další věci relativně krátkodobého využití a omezené skladovatelnosti by svědčily pro první možnost, předměty dlouhodobější spotřeby, oděvní součásti, elektronika, vybavení domácnosti atd. (ale i třeba druhy alkoholických nápojů, jaké se dají skladovat dlouhodoběji) budou spíše svědčit pro onu druhou možnost.

Zcela jistě se dá zjistit, co lidé vlastně nakupují. Stát má vícero možností, jak se k uvedeným informacím dostat. Protože nikdo nejásá nad nákupy předmětů s krátkodobou využitelností a omezenou trvanlivostí, spíše lze očekávat, že platí ona druhá eventualita.

Nejde jen o kamenné obchody

Pochopitelně, vedle kamenných obchodů jsou zde i obchody internetové a opět asi není problém zjistit, jaké zboží lidé vyhledávají, případně na jaké weby s možností nákupu se posléze připojují. Lidé to mají i v cookies v jejich počítačích, která se dají hacknout a patrně se tak i běžně děje.

Pravděpodobně opět lze jakési statistiky od prodejců, případně dalších firem, získat. Asi jako bylo za epidemie covid zjištěno, že došlo k poklesu nákupu notebooků a naopak, po dlouhé době, ke vzestupu nákupů stolních počítačů.

Každý sám

Jsem také toho názoru, že jakousi představu o struktuře předvánočních nákupů si může učinit pro svou rodinu každý sám, případně ji porovnat s Vánocemi v roce 2021. I to může přinést jakési dílčí výsledky k rozhodnutí o tom, zda jsme nakupovali z nadbytku peněz, nebo na základě očekávání jejich znehodnocení.

Ostatně, já vzpomínám, jak se v roce 1968, po invazi „spojeneckých“ vojsk nakupovaly konzervy, cukr, sůl apod. A k něčemu velice podobnému došlo i na konci roku 1989.

Někteří pisálkové, podobní těm, co dnes hlásají téze o „šíleném bohatství“ současné české populace, se tehdy posmívali nákupní horečce v závěru toho roku.

Jenže někdy od začátku následujícího roku došlo k uvolnění cen a obchodníci začali zdražovat, někdy dosti nehorázně, vysoko nad úroveň přiměřené marže. A do jejich obchodů jim na předražené zboží skoro nikdo nechodil. Lidé kupovali mlíko, pečivo a podobné zboží, které se nedá držet dlouho (ale někteří se zásobili i UHT mlékem a podobnými potravinami). A obchodníci museli nakonec jít s marží dolů, aby dostali do svých prostor alespoň nějaké zákazníky.

V následující době se objevily i různé (později zlikvidované) způsoby nákupu zboží přímo od výrobců, nebo na ně úzce navázaných prodejců. Ty rovněž znamenaly nepříjemnou konkurenci předraženému zboží z běžných obchodů.

Sám jsem takto jezdil do jednoho (dávno zaniklého) obchodu na výpadovce, kde byl k dispozici cukr v 25 kg pytlích, který jsem pak přesypával do vymytých a vysušených PET lahví, v nichž neztvrdl ani po době uskladnění, po níž byl z cukru v klasických papírových kilových sáčcích „kámen“. Dodnes mám pár těch lahví schovaných, jako starý vodník Čochtan, spíše ze zvědavosti, jak dlouho v nich ten cukr vydrží bez známek navlhnutí.
A stejně tak se kupovala i sůl (zejména v době před „Lex Kubera“, kdy byla potřeba i na ošetření chodníku před domem).

Nákupní horečka tedy vůbec nemusí souviset s „bohatostí“ populace, ale stejně tak dobře s negativním očekáváním věcí budoucích.