Předseda Ústavního soudu má právo na svobodu projevu, voják zřejmě nikoliv …

Pomalu dosluhující předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský čelil v prosinci loňského roku kritice za svůj výrok, který pronesl na téma prezidentských voleb při rozhovoru pro server Aktuálně.cz. Tehdy totiž na otázku redaktora Radka Bartoníčka, zda si všichni favorité prezidentských voleb uvědomují význam Ústavního soudu, odpověděl slovy:

„Teď to řeknu dost natvrdo. Nechtěl bych, aby došlo k agrofertizaci naší země. A doufám, že Ústavní soud nikdy nebyl a nebude součástí Agrofertu, který se snaží ovládnout naši zemi. Stejně tak je pro mě těžká představa, že by se hlavou našeho státu stal člověk, který byl do poslední chvíle nejen režimním komunistou, ale byl i evidovaný jako agent Státní bezpečnosti.“

Mnozí lidé totiž tohle vyjádření předsedy nejvyšší právní instituce v naší zemi považovali za nepřípustné zasahování do průběhu prezidentských voleb – navíc v době, kdy volební kampaň pomalu spěla ke svému vrcholu. Pavel Rychetský se sice ve zmiňovaném rozhovoru hájil tím, že jako představitel Ústavního soudu zachoval zdrženlivost, neboť ve svém vyjádření nikoho konkrétně nejmenoval, ovšem tahle výmluva asi nejenom mně přišla jako hodně alibistická, ne-li přímo dětinská. Vždyť i tomu, kdo se o politiku zajímá jenom okrajově, muselo být při zmínění slova „agrofertizace“ či při označení „evidovaný agent Státní bezpečnosti“ jasné, že z možných uchazečů o post hlavy státu myslí Andreje Babiše.

Jak jsem se včera dočetl v Lidových novinách (viz článek na serveru Lidovky.cz), tenhle Rychetského aktivismus se nelíbil nejenom příznivcům Andreje Babiše a některým nestranným politickým komentátorům, ale i místopředsedovi Ústavního soudu Jaroslavu Fenykovi. Jak totiž zjistili redaktoři Lidových novin, na Fenykův podnět se výroky svého předsedy zabývalo plénum Ústavního soudu.

A jak na tuto informaci reagoval samotný pan Rychetský? V krátkém rozhovoru, který redaktorům LN poskytl, nejprve sdělil, že se plénum Ústavního soudu ničím takovým nezabývalo, poté připustil, že místopředseda Fenyk takový podnět na plénu skutečně přednesl, ale nikdo jiný na něj nereagoval. Na námitku novinářů, že soudce má sice svobodu projevu, ale musí být zdrženlivý v projevech týkajících se politické soutěže, zejména veřejného hodnocení jednotlivých kandidátů či volebních stran a uskupení, pak doslovně odpověděl: „Jistě. To je střet dvou hodnot. Svoboda projevu má v mém případě podle mého názoru přednost.“

Při čtení těchto slov jsem si nemohl nevzpomenout na nedávnou kauzu olympijského vítěze v moderním pětiboji a nyní trenéra tohoto pro Českou republiku úspěšného sportovního odvětví v pražské Dukle, Davida Svobody. Tématu této kauzy jsem již věnoval dva své nedávné blogy, takže ji nebudu znovu rozebírat detailně, jenom se v souvislosti s předsedou Ústavního soudu zamyslím nad jednou věcí.

Svobodovi bylo řadou lidí včetně ministryně obrany Jany Černochové a šéfa pražské Dukly Pavla Bence vytýkáno, že jako voják by se neměl veřejně vyjadřovat k politickým otázkám a měl by se i mimo službu chovat tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil. Když to však vezmu z mého pohledu, tak David Svoboda svými (byť některými poněkud zmatenými) výroky ohrozil důvěryhodnost Armády České republiky mnohem méně, než nakolik předseda Ústavního soudu ohrozil svým zásahem do prezidentské kampaně důvěryhodnost občanů naší země v nejvyšší právní instituci.

Pokud tedy má mít právo na svobodu projevu předseda Ústavního soudu při rozebírání toho, kdo nemá být prezidentem naší země, pak by ho měl mít i řadový voják při komentování toho, zda mají ruští a běloruští sportovci startovat na olympijských hrách. Nebo je to snad tak, že v případě přednesení „správného“ názoru to právo mají oba dva, a v opačném případě ani jeden?