Polovina lidstva nedělá nic jiného, než že hasí škody po hlasatelích zářných zítřků

JAN KUBALČÍK

„Zapálené snahy o lepší svět si nezaslouží antipatie, ale hluboký a upřímný odpor. Polovina lidstva nedělá nic jiného, než že hasí škody po hlasatelích zářných zítřků.“ (neznámý autor v inernetové diskusi)

Každý z nás žije svůj soukromý život, který je pro něj v tomto světě tím zdaleka nejdůležitějším. Řešíme každodenní radosti i starosti v rodinách, věnujeme se povolání a práci, míváme zájmy a koníčky. Většinou teprve kapacitu pozornosti, která zbývá, upíráme na veřejné záležitosti, povětšinou „odspodu“, tedy od obce. Evropská unie je v této logice „na konci potravinového řetězce“.

Jenže současně jsme všichni, spolu s těmi našimi soukromými životy, čím dále více ovlivňováni rozhodnutími, která se činí přávě na úrovni EU. A mnohdy jsme takto ovlivňováni způsobem, který nás oprávněně pobuřuje. Z popsaných důvodů však nemá téměř nikdo ani teoretickou šanci držet krok se všemi nápady, které generuje profesionální ideologicko-aktivistický komplex úředníků a politických neziskovek – no bodejť, ti lidé tomu věnují svůj veškerý pracovní čas, oproti tomu i my, kteří se o veřejné záležitosti zajímáme vysoce nadprůměrně, sotva pár minut týdně… Opakovaně tak dochází k situacím, kdy nejprve vznikne nějaký záměr, rozvine se do návrhu směrnice, ta pak prochází jedním schvalovacím kolem za druhým – a to vše v tichosti. Pokud se věc náhodou vynese na světlo, nejprve přichází ujišťování, že jde o nějakou předběžnou diskusní fázi, vystřídané v absurdně krátké době konstatováním, že věc už je hotová a pokud někdo chtěl vznést námitky, prostě to prošvihl. Takto se na nás valí záplava povinností, ve které se sotva orientujeme, natož abychom se dokázali účinně, tedy také včas bránit opatřením, se kterými nesouhlasíme – celý obraz se před námi vynoří až v okamžiku, kdy už důsledky stojí u našich dveří a derou se dovnitř. V takovém režimu se nikdou soudný nemůže divit, že frustrace občanů zemí EU prudce roste.

Jaké jsou širší dopady? Příkladně nikdo nepochybuje o klíčovém významu silné střední třídy pro stabilitu společnosti, potažmo pro udržení demokracie. Teoreticky. Najdeme to v programu kdejaké politické strany. Vždyť právě střední třída má na stabilitě a udržení demokracie největší zájem. Fajn. A praxe? Stále masivnější přerozdělování. Stačí nahlédnout do útlé knížky Bertranda de Jouvenela „Etika přerozdělování“, aby bylo zcela zřejmé, jak ničivý dopad přerozdělování má zejména na střední třídu. Vrstvě nejbohatších může být (a asi také je) New Green Deal osobně docela jedno; i když budou masivně zdaněni, na jejich životy to má vliv pramalý – na druhé straně ta vrstva je natolik tenká, že zdaněním těchto lidí dostatek zdrojů do veřejných rozpočtů nepřiteče. Rozhodující množství peněz ve skutečnosti přichází do veřejných rozpočtů zdaněním početné střední třídy. A ta tedy zmíněný Green Deal zaplatí hned 2x: jednou za svoji vlastní spotřebu a její přizpůsobení novým „trvale udržitelným“ požadavkům, a podruhé ve velkém přispěje na „sociální udržitelnost“ všech těch regulací (přitom čím dál víc lidí bude vlastně přispívat samo sobě – a část peněz se spotřebuje na administraci přerozdělování, tedy extrémně neproduktivně).

Jistě, totéž se může dít a někdy i děje i na úrovni národního státu. To však není žádná omluva. Podstatné je, co s tím: změnit přístup a uplatňovat radikální umírněnost a radikální transparentnost. Umírněnost v množství přijímaných opatření: mělo by jich být zásadně méně… řádově, čili desetina současného stavu nebo i méně. I proto, že pouze takové podstatné snížení by umožnilo onu radikální transparentnost. Tím nemyslím pouze běžný postup, v jehož rámci návrhy (třeba) visí na nějaké „úřední desce“ požadovaný počet dní (a navrhovatelé se tiše modlí, aby si jich v záplavě jiných informací nikdo nevšimnul…), ale pro-občanský přístup, kdy navrhovatel otevřeně a pravdivě popisuje důsledky svého návrhu a ze všech sil se snaží je doručit zejména těm, na které ty důsledky dopadnou. A pak se staví čelem k jejich námitkám, nesnaží se je bagatelizovat, zesměšnit, očernit, umlčet…, ale usiluje o to jim vyhovět, dostat návrh do takové podoby, aby se případné negativní (nezamýšlené?) důsledky minimalizovaly či dokonce odstranily. Nebo ať přizná, že onen negativní důsledek je vlastně součástí a/nebo podstatným, neodstranitelným důsledkem záměru (viz drahé energie…) a férově diskutuje s těmi, kteří si to zkrátka nepřejí. Má a musí se prostě aktivně snažit vyvolat „celospolečenskou diskusi“. Střední třída na ni má právo, mj. proto, že to celé platí.

Jako z jiného světa v tomto kontextu působí skandální závazek, který na sebe vzali někteří kandidáti do Evropského parlamentu: „budu udržovat svou práci mimo pozornost veřejnosti, kdykoli to bude nutné“. Jinými slovy, budu se vyhýbat „celospolečenské diskusi“ jako čert kříži a to právě u těch témat, u kterých by byla nejpotřebnější, protože ta debata má přece největší cenu právě tehdy, kdy jsou autenticky přítomné protilehlé názory – u otázek, ve kterých panuje široká shoda, jde o záležitost spíše formální.

Radikální umírněnost a radikální transparentnost je, domnívám se, nutnou podmínkou pro to, aby se začala snižovat zmíněná frustrace občanů zemí EU a aby tito občané vnímali opatření přijímaná na EU-úrovni jako legitimní. A pak je tu druhá možnost, kdy po dnešní cestě pojedeme dál, močálem černým kolem bílých skal, až do hořkého konce – konce Evropské unie poté, co frustrace překročí únosnou mez, pohár trpělivosti přeteče. Zvláště bych přitom vypíchnul frustraci střední třídy, té složky společnosti tolik důležité pro její stabilitu – má totiž hned dvojí zdroj: popisovanou bezmoc čelit kabinetně přijímaným regulacím a chudnutí jako výsledek stále masivnějšího přerozdělování. Kde je ta mez frustrace, jak velký je ten pohár trpělivosti, to nikdo neví: možná jsme sotva v půlce, možná zbývá už jen pár kapek. Divoký rozpad EU spojený s propadem některých zemí do chaosu je přitom tím nejhorším myslitelným scénářem. Ať už bude sedět v Kremlu kdokoli, nad takovým vývojem by jen a jen zaplesal.

Autor je předsedou Konzervativní strany.

Konzervativní noviny

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ČERVEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jitka Kudělásková 200,- Kč, Jindřiška Parmová 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Lubomír Štěpán 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Aleš Drnovský 100,- Kč, Anonym 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, Miroslav Hujer 50,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jan Petr 250,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Jan Tichý 100,- Kč, Jiří Linhart 300,- Kč, Jindřich Hobl 500,- Kč, Hynek Řihák 120,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Duda 150,- Kč

Celkem za měsíc: ... 12 990,00 Kč

Vybráno 29.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Schmarcz na Prima News: Pouštějte ho na Silvestra - 22.6.2024
• Poválečná dilemata Ruska na Ukrajině - 22.6.2024
• Francouzský vzor - 22.6.2024

(19 votes, average: 4,74 out of 5)

Loading...