Petr Gazdík a nová politická kultura hnutí STAN

Když v červnu letošního roku rezignoval tehdejší místopředseda hnutí STAN Petr Gazdík kvůli kauze Dozimetr nejenom na svou stranickou funkci, ale i na post ministerstva školství, politici z řad současné vládní koalice i mnozí političtí komentátoři to označovali za projev nové politické kultury. Pan Gazdík byl jimi dáván za vzor některým jiným politikům, neboť odstoupil, přestože nebyl orgány, činnými v trestním řízení, z ničeho obviněn a jeho jediným prohřeškem prý bylo, že se osobně znal s kontroverzním podnikatelem Michalem Redlem, který patřil k hlavním postavám této korupční kauzy.

Jak jsem však tehdy napsal v jednom svém blogu zde, nejenom mně asi přišlo poněkud nestandardní, když politik na tak vlivných postech udržuje styky s člověkem, který měl v minulosti úzké vazby na Radovana Krejčíře a obvinění z trestného činu unikl jen díky zdravotnímu posudku, dle kterého má vážnou duševní chorobu. Navíc vyšlo najevo, že Gazdík pro komunikaci s Redlem používal zašifrovaný telefon a byť novinářům prvně tvrdil, že se s ním téměř vůbec nezná, tak investigativní novináři záhy poté zjistili, že s ním například v roce 2016 trávil zimní dovolenou v Rakousku.

Poslanec a dnes již bývalý ministr školství je však i s tříměsíčním odstupem dle všeho přesvědčený, že se svými styky s Michalem Redlem, který byl teprve nedávno propuštěn z vyšetřovací vazby, ničeho zlého nedopustil. Vyplývá to z jeho rozhovoru, který v tomto týdnu poskytl MF DNES. Například ohledně komunikace přes zašifrovaný telefon říká, že šlo jen o použití šifrovací aplikace, jejíž využití zdůvodňuje tím, že on i jeho stranický kolega Stanislav Polčák byli dříve odposloucháváni někdejším předsedou Věcí veřejných Vítem Bártou.

Co mě pak ve zmíněném rozhovoru zaujalo asi úplně nejvíc, byla slova Petra Gazdíka: „Především nemám pro politiku vhodnou povahu. Ti nejlepší politici, které znám a byli ministry financí, premiéry i prezidenty, ti mají tu vlastnost, že umí člověka použít a odhodit. A umí vidět v lidech spíše to horší. Já se snažím vidět to lepší. A proto nikdy nebudu patřit mezi úplnou elitu.“ U člověka, který byl poprvé zvolen předsedou hnutí STAN již v roce 2009, od roku 2013 je nepřetržitě poslancem a kromě půlročního působení v čele resortu školství byl například i čtyři roky místopředsedou Poslanecké sněmovny, mně totiž přijde docela úsměvné, když něco takového zjistí až po více než 10 letech působení ve vrcholné politice…

Před několika dny navíc některá média (například server Seznam Zprávy zde) zjistila, že se pan Gazdík po třech měsících od své rezignace a týden po skončení komunálních voleb na ministerstvo školství v tichosti opět vrátil. Ne tedy do ministerského křesla, ale jako poradce svého nástupce Vladimíra Balaše pro oblast regionálního školství. Byť tedy prý jen na částečný úvazek, nicméně k poslaneckému platu to i tak určitě bude docela pěkná „trafika“.

Samozřejmě, že Petr Gazdík určitě není prvním ani posledním politikem, kterému se poté, co v zájmu zlepšení mediálního obrazu své strany či politického hnutí rezignoval na svou funkci, nějaké té „trafiky“ dostalo. Ovšem pokud někdo ještě před třemi měsíci psal o tom, že hnutí STAN se na rozdíl od svých předchůdců ve vládě postavilo ke všem svým kauzám čelem a například Gazdíkova rezignace na post ministra školství byla ukázkou nové, lepší politické kultury, tak se nyní ukazuje, že i v tomto případě patrně bylo přání otcem myšlenky.