Od státu bychom měli požadovat přípravenost na blackout

Bez ohledu na to, jakým způsobem (a jak úspěšně) se zelení vylžou ze španělského blackoutu, bychom si měli uvědomit, že jednak se zvyšováním podílu vysoce rizikových OZE v našem energetickém mixu (opět jeden ze způsobů, jak nám současná vláda škodí), jednak s rostoucí závislostí na Německu, které má na podobné „ekologické“ blackouty nakročeno a může nás do něčeho takového strhnout (Poláci mají technicky zajištěno odpojení od Německa v případě podobné situace), se zvyšuje riziko blackoutu u nás. Jednoznačně bychom měli být na to připraveni.

Blackout

Blackout nastává v situaci, kdy do sítě přitéká více elektřiny než kolik je jí spotřebováváno, nebo naopak je spotřebováváno více elektřiny, než kolik je aktuálně  vyráběno. Obojí je zcela jistě akcentováno tím, že síť s vysokým podílem OZE, které produkují stejnosměrný proud, následně střídačem přeměněný na střídavý (pochopitelně, se ztrátami, které ekologové cudně zamlčují), má malou setrvačnost a akutní nedostatek nebo nadbytek výkonu se může promítnout do frekvence sítě až skokovými změnami. Přitom nejhorší situace nastane tehdy, pokud síť má v jednotlivých částech různou frekvenci a elektřina v ní sama sebe nuluje. To se stalo při klasickém blackoutu v USA 10. 11. 1965, přičemž příčina rozhození fáze částí sítě není zcela jasná. V únoru 2019 byl blackout v Německu na bázi poškození vysokonapěťového kabelu, které se stalo „poslední kapkou“ pro příliš málo propojenou a OZE destabilizovanou síť. A to tehdy ještě mělo Německo jaderné elektrárny, které je uchránily od nejhoršího.

Pro nás, se stále narůstajícím podílem OZE v energetickém mixu a současně se stále se zvyšující závislosti na stavu německé elektrické sítě, není otázkou, zda k blackoutu dojde, ale kdy se to stane a v případě, že se nepoučíme (jako se snaží nepoučit se Španělé, blekotající zelené nesmysly), jak často se takové výpadky budou dít a také jaký budou mít rozsah a délku trvání.

Dopady blackoutu

Následky blackoutu jsou jasné: „Zdechne“ vše, co je na elektřinu. Spadne mobilní a internetová síť, přestane fungovat jakékoli bezhotovostní placení, přestanou fungovat benzínky a časem se zastaví i dodávka plynu a vody. U nás je to akcentováno tím, že na značné části území máme vysokotlaké rozvody plynu, závislé na kompresorech (pochopitelně, elektrických). Náhrada zemního plynu vodíkem by tento problém dále zhoršila, ten musí být uměle stlačován na daleko vyšší tlak. I pokud plyn nějakou dobu půjde, přestanou fungovat „moderní ekologické“ plynové kotle (jsou odkázány na elektrická čerpadla na rozvodu vody a musejí mít přívod elektřiny do své elektroniky) a přestanou fungovat i „moderní a jedině správné“ kotle na pevná paliva (které jsou také závislé na elektřině).

S postupným docházením paliva přestanou jezdit auta (elektromobily se svou nepatrnou zásobou energie podstatně dříve) a časem dojdou i baterie v mobilech (což má význam v situaci, pokud by jela část stanic mobilní sítě, třeba na náhradní zdroje).

Po nějaké době začne mít problémy i zdravotnictví.

Blackouty pamatuji z dob svého dětství (konec 50. a začátek 60. let), nicméně tehdy nebyla naše závislost na elektřině tak silná. Plyn a voda nebyly na elektřině ze sítě závislé prakticky vůbec (a navíc měly oddělené zdroje potřebné elektřiny), většinou nebyly postiženy ani telefony – i telefonní linky byly napájeny odlišnými zdroji, někdy fungoval i rozhlas po drátě. Řada domácností měla plynovou ledničku a byly vcelku běžné i plynové lampy. V obchodech se dalo platit hotovostí a nákup spočítal prodavač i při svíčce tužkou na papíře. Ochromení společnosti bylo tedy daleko menší než při současných blackoutech.

V současné době blackout znamená odříznutí občanů od téměř všech výdobytků civilizace. Závislost na „supermoderních“ technologiích byla ve Španělsku tak velká, že se někteří lidé nedostali z bytu nebo nebyli s to se do něj vrátit, protože měli „super extra vysoce moderní“ ovládání zámku u dveří na elektřinu.

Hlupák, kdo si něco takového v dnešní době pořídí. Přestala by fungovat veškerá „digitalizovaná“ státní správa, což navozuje podezření, že tlak na digitalizaci těchto služeb v situaci, kdy narůstá riziko zhroucení dodávky elektřiny, je veden spíše zlým úmyslem než snahou o něco pozitivního.

Příprava na blackout

Příprava na blackout zcela jistě znamená to, že bude předchystáno vše potřebné k tomu, aby v případě blackoutu bylo co nejvíce funkcí dostupných, byť třeba v nějaké nouzové podobě. Včetně toho, že bude nutné v řadě konkrétních případů upravit legislativu všude tam, kde je příliš striktní a jako nutnou podmínku předpokládá fungující napojení na elektrickou síť.

Prostě by měla být pro případ nouzové situace legislativně i technicky zajištěna možnost např. prodeje pomocí vyúčtování na papíře, třeba i při svíčkách, měla by být zajištěna funkčnost alespoň největších čerpacích stanic pohonných hmot (např. povinným vybavením dieselagregáty), podobně i funkčnost zásobování vodou, plynem a dalšími komoditami. Obdobně by měla být zajištěna i např. síť bankomatů a páteřní síť mobilního připojení. Měly by nějak, ale dostatečně, fungovat i papírové recepty na léky. Dokážu si představit i speciální vozidla s elektrickými agregáty, analogická cisternám s pitnou vodou v případě poruchy vodovodu, k nimž by si lidé z okolí mohli přijít nabít mobil (pokud by byla zprovozněna mobilní síť). Bez ohledu na „ekologické“ aspekty chodu, klidně až statisíců, dieselových a benzínových agregátů nelze něco takového považovat za problém. Nevidím problém ani v situaci, v níž by se za jeden OZE vyvolaný blackout vytvořilo víc CO2 než kolik činí úspora produkce tohoto plynu chodem OZE za léta.

Měla by být zajištěna i zvýšená bezpečnost. Tedy by měla existovat možnost mobilizace nějakých paramilitárních dobrovolnických jednotek a jejich dozorování v obchodní síti, na čerpacích stanicích a na mnoha dalších místech, kde potenciálně hrozí nějaké rabování či podobné aktivity. Ale dobrovolníci mohou zásadně pomoci třeba i při řízení dopravy jako vyřešení výpadku semaforů (to zvládli občané USA ve velkých městech ve zmíněném roce 1965). Dnes je, pod praporem „liberální demokracie“, spíš snaha podobné občanské organizace stavět mimo zákon.

Tlak na stát

Občané by měli vyvíjet tlak na stát, aby všechny tyto náhrady byly jak legislativně tak i materiálně zajištěny. Stát jsme my, občané. Jeho vedení, volené zástupce občanů i jmenované úředníky, si platíme za to, že ho udrží v chodu tak, aby nebyly ohroženy naše životy, naše zdraví ani naše majetky. Takže ať se tito lidé snaží, i pod pohrůžkou, že pokud se budou snažit špatně, budou vyměněni.

Faktem je, že činnosti při blackoutu by měly být testovány nějakými územně omezenými cvičeními, aby bylo možno zjistit, co všechno je opravdu nutné zajistit, protože zcela jistě nikdo není vševědoucí a teprve při realistickém cvičení se zpravidla ukáže, na co všechno se zapomnělo. A bude třeba do jisté míry vycvičit běžné občany, dobrovolnické skupiny a další složky státu a občanské společnosti, které se budou s blackoutem vypořádávat, protože stávající státní orgány, policie, hasiči, záchranáři a další, nemají v případě velkého blackoutu šanci.

Pokud stát přistupuje na bezcenné bláboly jurodivých zelených o „šíleně nebezpečném antropogenním oxidu uhličitém“, jehož vliv na klima je v reálu prakticky nulový, musí to prostě kompenzovat tím, že zajistí dostatečnou míru prevence negativních dopadů realizace těchto blábolů na nás, občany.

A pokud nezajistí, je opět na nás, občanech, abychom zapracovali při volbách a nekompetentní úředníky i politiky prostě vyměnili za kompetentní. Druhá věc je, že bychom měli volit takové politiky, kteří by celou tuto problematiku vyřešili na úrovni základní příčiny, tj. neměli by problémy s naším odchodem z EU a ponecháním jejího zbytku v kaši, kterou její mentálně nekompetentní vedení průběžně vaří. Jsem toho názoru, že z EU by patrně odešel celý, nebo téměř celý, bývalý socialistický blok a začal na bázi zrušení ekologických nesmyslů prosperovat, jako prosperují Čína a mnoho dalších států, ignorujících bezcenné nesmysly typu „boje za klima“. A jako ostatně k prosperitě směřují i USA.

Jedno mimochodem

Podle nedávno ukončených výzkumů hvězd podobných Slunci byla korigována pravděpodobnost incidentu typu Carringtonovy události. Tato pravděpodobnost je cca desetkrát vyšší, než se původně myslelo ZDE a ZDE (a je uvedeno v citovaném textu). Faktem je, že z jednoho případu se dělá dost špatně statistika, a že z dob před touto událostí máme pouze nespolehlivé kronikářské zápisy o významných jevech na obloze, které mohly být polárními zářemi mimo polární oblasti, ale nemusely. Nehledě k tomu, že tyto jevy mohou vyvolat i sluneční bouře o nižší intenzitě a rizikovosti pro civilizaci. Právě proto bychom měli zohlednit chování hvězd podobných Slunci, z něhož se statistika již dá udělat poměrně dobře.

Důležité tedy je, že uvedené přípravy by pokryly i citovanou zcela přírodní událost. A mohly by pokrýt i většinu následků teroristického jaderného EMP, jaký popsal William Forstchen v románu „Vteřinu poté“ a jeho pokračováních. Je to sice katastrofická SF, ale autor je bezpečnostní odborník a román sepsal více-méně jako reakci na lhostejnost vládních úředníků vůči varování odborníky před tímto nebezpečím.

Pochopitelně, EMP z jaderného výbuchu by patrně vyvolal v případě použití klasických jaderných zbraní i blackout a další narušení rozvodů elektřiny a rovněž telefonních a internetových sítí daleko za hranicemi zničení území samotným výbuchem. A to ještě různé státy pracují na možnosti vyrobení zbraní, které by vyvolaly nejaderný EMP. Carringtonova událost č. 2 by zase spálila mimo povrch Země všechny nebo téměř všechny satelity, nejela by tudíž GPS ani žádná další na nich založená služba.

Z výše uvedených důvodů je nutné považovat přípravu na blackout, zejména takovou, která bude provedena opravdu od základů, důsledně a pečlivě, za preventivní opatření rovněž proti řadě přírodních i umělých katastrof, takže za něco mnohonásobně užitečného.

Blackout nám zcela reálně v dohledné době hrozí s daleko vyšší pravděpodobností než v minulosti, kdy byla nedostatečná produkce elektřiny vyvolána válkou a jejími následky, což skončilo někdy v průběhu 60. let. Přitom, pokud budou pokračovat současné trendy deformování našeho energetického mixu zaváděním nadbytečného podílu silně nespolehlivých a v praxi obtížně regulovatelných OZE, i závislost na „pokrokovém“ Německu, pravděpodobnost takové události bude narůstat. Nicméně i další možné zdroje srovnatelných potíží by nám neměly být lhostejné. I proto, že naše civilizace je v případě zásahu do saturování elektřinou stále zranitelnější.