Obrat a předehnat

Pojďme se vrátit na náš vidlácký začátek celé současné (světové) krize. Ne, není to skutečný začátek, dějiny nezačaly ani koncem února, ani minulý rok, ba nezačaly ani ruskou anexí Krymu. Nezačaly ani sametovou revolucí a vlastně nezačaly vůbec nikdy. Vždycky se reagovalo na něco, co nastalo dřív. Nicméně náš vidlácký začátek této krize byl loni na podzim, kdy jsem napsal článek o tom, jak Čína ve velkém nakupuje komodity, jako by tušila něco, co my netušíme.

Tenkrát jsem jen používal svojí metodu poznání – pokud nemám k dispozici dobré a přesné informace, abych se dobral objektivní pravdy, prostě si jen představuju hodně variant. Zkouším různé verze, přemýšlím o různých alternativách, často zcela protichůdných. Jsem tak vždycky velmi blízko správnému řešení… ale do poslední chvíle nevím, které to je. Až se pak všechno stane, zpravidla velmi snadno vytáhnu článek s příslušnou variantou a machruju, že jsem to říkal… Výhoda mojí metody není v tom, že bych byl chytřejší než ostatní, ale nejsem předem otrokem žádné pravdy. Nemám žádná přání, která by byla otcem myšlenky.

Tehdy na podzim jsem toho napsal víc a díval jsem se na ukrajinskou situaci z více pohledů, ale když pak válka začala a postupně probleskovaly další a další skutečnosti, usoudil jsem, že nejblíž realitě bylo právě tohle – Čína nakupovala, protože se Sitting Ping s Putinem už dříve domluvili na společném postupu a připravovali se na to, co pak mělo nastat.

Včera dal Vlk na sklo několik článků, které se více zaměřily na roli Číny, po jejichž přečtení jsem se ještě více utvrdil v tom, že sledujeme již dávno připravený záměr nové Rusko Čínské mocnosti. Teď právě tam byl Putin na návštěvě a podle mě pěkně mezi čtyřma očima doladili další podrobnosti budoucího postupu. Jejich taktiku bych nazval: „Obrat a předehnat“.

Už mnohokrát jsme tu přetřásali podivnosti ruské taktiky na Ukrajině, proto dneska nebudu zabíhat do podrobností, jen na úvod zkonstatuji, že se Rusko až příliš podezřele snaží, aby nevypadalo příliš silně. Že záměrem ruské generality není rychlé vojenské vítězství, ale spíše hodně krvavá lekce. Teď po třech měsících a ukrajinských požadavcích na zbraně už příliš zřetelně vidíme, že na dlouhou válku je Rusko připraveno velmi dobře a stejně dobře bylo připraveno i na uvalení sankcí. Samotní Ukrajinci už říkají, že je jim houby platné, když dostanou sto nových houfnic, protože Rusko jen vyndá ze skladů dalších pět set kusů svých… na bojišti se nic nezmění, jen to zabije víc Ukrajinců.

Pokud se na to ale podíváte z širšího pohledu, tak Rusko tím okatým ukazováním slabosti v podstatě odzbrojilo Evropu a vlastně i USA. Stále častěji můžeme slyšet, že už není co na Ukrajinu posílat… opět platí, že v přechodu na válečnou ekonomiku je zase nejdál Rusko. V USA se o tom zatím vlastně ani nemluví. Západu docházejí zbraně. Tečka.

Jenže ony nedocházejí jenom zbraně – Evropě i USA v podstatě stejným způsobem docházejí komodity. Pokud nechceme masivní migrační vlnu a chceme si udržet alespoň trochu vlivu v Africe či Jižní Americe, tak tam prostě musíme dodat všechno obilí, co máme navíc. Dokonce možná musíme dodat i víc než máme, protože jinak budou z našich diktátorských kamarádů brzy diktátorští nepřátelé. Nikdy nebyla sila v naší republice tak prázdná jako letos, ale nemusí nám to být líto, stejné je to i v celém zbytku EU.

Úplně stejně to vypadá s ostatními surovinami. Vše je drahé, všechno se zdržuje, všeho je nedostatek, všechno někde drhne a zpravidla v místech, kde by to nikdo nečekal.

Na druhou stranu, Čína si nadále udržuje svůj stav zásob potravin a stále ho navyšuje. Sitting Ping si teď navíc nechal odsouhlasit, že také může udělat speciální vojenskou operaci proti Taiwanu… a od Vlka víme, že tamní výrobci čipů jsou v této technologii nejvyspělejší a Amíci se v poslední době hodně snaží, aby tamní technologii dostali domů do USA…

Podle mě je Čína zdrženlivá, aby Amíky předčasně neprobudila. Aby si tam ve Washingtonu příliš brzy neuvědomili, že je zle, aby se předčasně neutnuly debaty o MeeToo a Black Lives matter, aby velkým šokem nad čínským konáním nespustili příliš brzy americké obranné reakce. Aby příliš brzy nedošlo v USA ke změnám, které by Ameriku posílily.

To samé Írán… Ne, teď není vhodná chvíle něco spouštět. Teď je zapotřebí, aby všechny nové mocnosti ještě předstíraly, že s Ruskem vlastně skoro nekamarádí, že stačí jen trochu, aby se od něj odvrátily, že se sankcí bojí. Rusko také předstírá slabost. Už jen sto houfnic a Ukrajina zvítězí… Rozvážnější hlasy, které právě na toto upozorňují, už naše demokratické vlády zcenzurovaly.

A tak pokračuje hra, při které je euroatlantická vojenská moc systematicky obrušována ruskými Kalibry. Hra, do které se všechny západní vlády nechaly uvrtat a ze které vlastně neexistuje cesta ven. Je třeba dodávat zbraně, protože to je boj dobra se zlem, že ano… a kdo řekne něco jiného, ten je zrádce. A tak se reaguje jediným možným způsobem – hezky postupně se Rusku posílají zbraně na zničení. Všimněte si, že nikde nevzniká žádná nová záloha. Nikde v zázemí nevzniká nová armáda, která by se v klidu vycvičila a vyzbrojila a která by pak s velkou silou vpadla na bojiště. Ne, to prostě přijede vlak, ten se vyloží a za týden je rozstřílen.

Rusové se mezitím chlubí, že mají pro svůj vojenský průmysl klíčové komponenty z ciziny nakoupené na pět let dopředu…

Už teď se říká, že pokud by Čína zaútočila na Taiwan, tak by si USA museli vybrat, jestli pomohou Ukrajině nebo Taiwancům. Pro obě války už zbraně nemají. Nikde ale není řečeno, že Čína na ostrov spustí plnohodnotnou invazi. Bohatě postačí ostrov odříznout.

Podle mě v Číně bedlivě sledují situaci a čekají na moment, kdy bude NATO reálně nejslabší. Čekají na chvíli, kdy už Amíci nebudou mít žádné zbraně na rozdávání a buď válku o Ukrajinu prohrají a nebo spustí zbrojní výrobu ve válečném módu. To bude ta pravá chvíle pro zabrání Taiwanu. Protože než ty válečné linky zorganizujete a rozjedete, chvíli to trvá.

Mezitím je třeba obírat. Po všech stránkách. Nechat nepřítele, aby musel nějak nakrmit Afriku a sám nic neměl. Nechat nepřítele, aby neměl ani moc ropy ani moc plynu. Nechat nepřítele, aby se vydal ze všeho, co má a může dát. A pak to teprve koordinovaně spustit. Hlavně to neudělat přečasně, protože by ti ojroatlantští hajzli mohli udělat něco jako po Pearl Harboru – zapomenout na vzájemné hádky, totálně vygumovat všechny pitomosti a probudit v sobě toho spícího obra.

Pokud chcete změnit svět, tak je to plán na delší dobu. Není zapotřebí mít zítra hotovo. Jen ať EU ještě chvíli dělá svůj zelený úděl placený Ruskem, ať si ničí elektrárny, ať si staví terminály, ať lije beton zbůhdarma. Jen ať Američani ještě chvíli dodávají zbraně na Ukrajinu, ať vyprazdňují sklady… a ať se všude hromadí lidový hněv z inflace a poklesu životní úrovně. Hlavně jejich sebezáchovné instinkty neprobudit moc brzy.

Nejprve všechny obrat, odřít je na kost… a potom je předehnat. Pak rychle a rozhodně jednat na široké frontě. Porazit Západ předstíráním slabosti. Postupně ho obrousit. Žádná velká rána. Jen drobná poranění, aby si co nejdéle nevšiml, v jak velké kaluži krve stojí.

Já fakt nevím, jestli si Putin něco takového naplánoval. Ale pokud ne, tak to sám ďábel vede přesně tímto směrem. Pořád sledujeme jen začátek. Nejsme na žádném vrcholu této války. Toto je jen úvodní rozehrávka.

A mezi námi… když porazíte USA, když přeformátujete svět, když z rublu uděláte pevnou měnu, když vytvoříte v Evropě nový řád… tak se nějaké ty desetitisíce mrtvých snesou… to bude bez problémů zaplatitelná cena.

 Vidlák