
O naději
NIKOLA BORNOVÁ
Tohle zamyšlení bude možná na první pohled velmi zvláštní, ale nebojte se, na konci se dozvíte, proč to všechno píšu. Je o lidech, o skutečných zázracích, o světě kolem nás a o…
Svět je naprosto fascinující místo, které doslova přetéká malými i velkými zázraky. Stačí se je znovu naučit vnímat, tak jak jsme to uměli jako děti. Některé z těch zázraků jsou nádherné a vzrušující, nekteré jsou šokující a děsivé. Někdy se dokonce naprosto děsivá skutečnost může stát fascinující a nádhernou jen díky tomu, že ji pochopíte.
Nevím, jak vnímají realitu kolem sebe ostatní lidské bytosti, ale já často propadám naprostému úžasu z toho, jak komplexní a neuvěřitelně košatý je vesmír kolem nás, jak do sebe všechno perfektně zapadá, kolik podivností kolem nás je a čemu všemu ještě vůbec nerozumíme. To poslední zmíněné je skvělé, protože díky tomu máme obrovské množství věcí, které ještě můžeme objevovat a zkoumat.
Moje vlastní mysl se často zabývá třeba tímhle – jak je možné, že určitá část hmoty se najednou začne chovat jinak než okolní kamení, vzduch či voda. Jak to, že třeba sedmdesát nebo osmdesát kilogramů „materiálu“ najednou poslouchá přání jakéhosi „vědomí“ a dělá všelijaké podivné věci, které neodpovídají jednoduchým pravidlům akce a reakce?
Ta divná varianta oživlé hmoty sama sobě dokonce říká třeba Pepík, Klárka nebo Nikola a může přemýšlet o tom, jak je divné, že přemýšlí o tom, že přemýšlí. Jak je to vlastně možné, že si tahle hmota uvědomuje sama sebe? A jak to, že se navíc ještě umí třeba nimrat ve vlastních „emocích“? Proč brečí u smutné scény ve filmu nebo se řehtá jak blázen vtipu, který jí říkala jiná oživlá hmota a zapomněla přitom pointu té anekdoty? Jak to, že jsou nějaké molekuly jasnou součástí mého „já“ a jiné molekuly jsou úplně cizí a odpojené, a to dokonce i když se mi těsně přitisknou na nohu a v podstatě dojde k přímému spojení? Jak to, že je tak šíleně ostrá hranice mezi mojí hmotou a tou ostatní cizí hmotou?
Když spadne kladívko na kámen, tak se ozve zvuk a kámen buď praskne nebo nepraskne. To je celé. Když spadne kladívko na nohu Nikoly, tak ta začne vztekle poskakovat kolem na druhé noze, kreativně vytvářet nové nadávky v několika jazycích, pak si místo kroksů obuje normální pracovní boty, zvedne spadlé kladívko (kterému se nepovedlo stát trvalou součástí její nohy) a dál vyrábí ptačí budku nebo kompostér. Jak to, že je jeden druh hmoty schopný provést jen jednoduchou fyzikální reakci, ale hmota obdařená podivným jevem zvaným „vědomí“ umí vytvořit doslova ohňostroj reakcí, které později přetvoří realitu tak, aby se ta bolavá akce pokud možno neopakovala? Takový zázrak!
Moje tělo je tvořeno stejnými atomy, jaké jsou všude kolem nás – není mezi nimi žádný rozdíl, který bychom byli schopni změřit. Přesto molekula vody v mém těle dělá to co chci a molekula vody v hrnečku v mé ruce na mě úplně kašle. Když ale přikážu molekulám svého těla, aby se přeskupily, zvedly ten šálek kávy k mým ústům a já ho spokojeně vypiju, tak se za několik desítek minut většina molekul té kapaliny stane součástí mého těla a začnou mě poslouchat. Stanou se živými. Jiné molekuly vody pak zase o něco později moje tělo opustí někde v lesíku, protože pít kafe před dlouhou cestou autem byl blbý nápad a nejbližší benzínka je moc daleko. Ty molekuly přestanou být součástí mého já a změní se zas na obyčejnou…ehm…vodu.
Někteří lidé si dokonce myslí (myšlení – to je tak zvláštní fenomén!), že ta molekula vody si v sobě po opuštění těla nějaký kousíček informace přeci jen ponechá. Že veškerá hmota i energie jsou propojené na více úrovních než jen na té elektromagnetické a jaderné a že je ve skutečnosti nabušená informacemi o svojí historii. Takže moje molekula vody se z lesíka dostane zpět do vodního cyklu, odpaří se, mraky ji přenesou do nádrže Borna u Lipska, tam proteče různými potrubími a nakonec ji vypije nějaký Němec a přidá k ní zase svojí informaci. Je to opravdu tak? Za svůj kratičký život jsem zažila už tolik podivných úkazů, které ukázaly podivné propojení lidských myslí, že by mě to vůbec nepřekvapilo. Děje se tolik zvláštních a fascinujících jevů, které můžeme pořád objevovat!
Když se dívám na lidi kolem sebe, fascinují mě i spousty dalších věcí. Třeba to, jak je možné, že dokáže ze dvou tak mikroskopických věcí, jako je lidské vajíčko a spermie, vyrůst něco tak úžasně komplexního jako člověk. Nesmírně komplikovaný tvor, který přitom má skoro vždy všechno na svém místě, podle stejného plánu – z ramenou nám vyrůstají paže, na nich jsou ruce, které jsou zakončeny pěti prsty, které mají stejný počet kloubů a na konci mají nehty, které si musíme pravidelně zastřihovat. Na hlavě máme vedle sebe dva špičkové senzory světelného záření, které jsou u někoho navíc i uhrančivě krásné, protože genetika zajišťuje, že jsme si všichni podobní, ale zároveň je každý z nás neopakovatelný unikát.
Možná za to může i všechen ten čas, který jsem strávila na pitevně, v laboratořích či v nemocničních zařízení, ale když vidím člověka, jasně vnímám jak má pod oblečením kůži a pod tou kůží dokonale propojený systém svalů, žláz, nervových drah, trávicího „potrubí“ i asi 39 biliónů bakterií (které jsou většinou docela kamarádské). Těch cizích, ale většinou spolupracujících bakterií je v nás dokonce o něco víc, než buněk našeho vlastního těla, kterých je v těle asi 30 biliónů – to je 30 000 000 000 000 maličkých továrniček, které od rána do noci usilovně pracují jen a jen pro vás! Všechno se ve vás navzájem doplňuje, kontroluje, hlídá svoji činnost, dodává si navzájem energii, pomáhá si v boji proti molekulám, které tam nepatří (třeba proti toxinům)…a všechno tohle spolu dokáže hrát tu úžasnou symfonii desítky a desítky let.
Přesně tohle je každý z nás – dokonalý, gigantický, nádherný, spolupracující systém, obdařený podivným jevem zvaným „vědomí“, nebo chcete-li „duší“ nebo „jiskrou“ nebo „pránou“. Jste vlastně malý, pohybující se vesmír, který se z velké části řídí vaší myslí. Jste koráb plný života, který proplouvá oceánem světa a sbírá zkušenosti, interaguje s okolím i s ostatními koráby, které jsou také naplněny životem a vědomím. Každý z nás je naprosto unikátní bytostí, naprosto neopakovatelným úkazem, který nikdy předtím nebyl a nikdy už se nezopakuje. Doslova vesmírný klenot, protože je narvaný vědomím (či duší) víc než cokoli jiného, co jsme zatím objevili.
A proč to celé vlastně píšu?
Trochu nemotorným obloukem se chci dostat k jedné nepříjemné věci – hodně lidí teď nechalo svojí mysl ovládnout bytostmi, které klidně můžeme nazvat démoni. I když nosí stejnou lidskou kůži jako my a předstírají, že fungují podle stejných pravidel a cítí stejné emoce jako my, tak to není pravda. Jsou uvnitř takřka mrtví, neznají lítost ani lásku a jediné, co je pohání, je neukojitelný hlad po materiálních odměnách a po totálním ovládnutí těch, kteří měli větší štěstí a jsou naplněni skutečným životem.
Spousta zmatených lidí si díky snaze těchto lidských „démonů“ (dnes jim říkáme „psychopaté“) nechala v nedávné době do těla napíchat podivné jedy a nyní navíc propadli krvelačnému válečnému šílenství a brutální etnické nenávisti. Něchali se ovládnout podobným běsem, jaký proběhl světem třeba před 80 lety a který způsobil spoustu utrpení a nechal za sebou spousty mrtvých.
Ti, co aspoň trochu přemýšlí a jsou odolnější proti manipulaci, ale tlaku démonů odolali, dál se kolem sebe koukají bez klapek na očí a tak před sebou jasně vidí pečlivě naplánovanou katastrofu. Vnímají, že pokud psychopatičtí vlci ovládnou slabší lidi ještě trochu víc, tak bude ta katastrofa až apokalyptická. Probuzení lidé se snaží před tím nebezpečím ostatní varovat, chtějí jim ukázat do jaké temnoty a utrpení to všechno vede a kdo to celé organizuje, ale jde to strašně těžce a pomalu. Spousta posedlých lidí na snahu jejich vlastní záchranu reaguje těžko pochopitelným pohrdáním, posměchem nebo dokonce i agresivitou. Jako kdyby zašíleli a prahli po to, aby mohli trpět a možná i zbytečně zemřít.
Je pochopitelné, že tohle všechno vyvolává mezi přemýšlivými lidskými bytosmi obrovský smutek, zmatek, pocit beznaděje a ..někdy bohužel i sebevražedné myšlenky. Psychiatři hlásí, že šíleně roste počet depresí. Lidé ztrácejí víru v budoucnost. Aby toho nebylo málo, v některých západních zemích narostla úmrtnost dětí ve věku 0-14 let o šílená čísla (většina z mrtvých prošla tečkovací procedurou). Hrozí nám třetí světová válka. Ekonomika se hroutí. Na mnoha místech Země hrozí hladomory. V zimě bude spousta domácností bez tepla. Spousta věcí prostě vypadá velmi, velmi temně. A to vše jen kvůli tomu, že hrstka démonů dokázala uvést obrovské množství lidí do hromadného transu.
Teď je ale právě ta doba, kdy je potřeba poupravit svoje vnímání světa. Je nutné se dočasně trochu odtáhnout od šílejících mas a najít v sobě radost ze života a ze všech zázraků vesmíru. Těch, které nás obklopují i těch, které se dějí přímo v našich zázračných vlastních tělech a myslích! Tohle není žádný „konec časů“! Je to jen bolestivý proces velké změny. Je to čas, kdy se „démoni“ odhalují víc než kdy dřív a odhalují svoje karty. Běžně operují mnohem více skrytě, ale nyní vylézají na světlo jako švábi a my je konečně můžeme vidět v celé jejich odporné podobě. Jsou na světle a my je vidíme. Čas zúčtování přijde. Ale bude to ještě nějakou dobu trvat.
Ano, před námi jsou těžké časy, ale lidstvo to nakonec uchopí za správný konec a dojde k procesu opačnému – k rozkvětu. Po zimě vždycky přijde jaro, to je zákon civilizační sinusoidy. Kdyby se nám to podařilo otočit dřív, bylo by to to samozřejmě lepší, ale dřív nebo později se to prostě stane tak i tak. To je prostě fakt, takhle vesmír funguje – vše se snaží ustálit do rovnovážného stavu. Čím více vychýlíte kyvadélko, tím více se pak zhoupne na druhou stranu.
My, kteří přemýšlíme a kteří jsme schopní vnímat kosmickou nádheru kolem sebe, celou tuhle patálii přežijeme. Je totiž na co se těšit – jen je potřeba přečkat to těžké období a udržovat si zdravý pocit naděje v budoucnost. Také mysleme na to, že až se lidé zase proberou z krvelačného šílenství, bude muset svět někdo opravit. A to budou hlavně lidé, kteří vidí skrz závoje mediálních lží a ví, na co se připravit. Každý jeden z nás bude hrozně moc potřeba.
Takže se navzájem podporujte navzájem, pomáhejte si a chovejte se k sobě tak hezky, jak to jen jde. Nikdy nevíte, jestli váš fajn kamarád nebo kolega nebo dokonce člen rodiny neprochází nějakou obrovskou krizí a i váš pitomý úsměv, vlídné slovo nebo podaná ruka pro něj nebo pro ni může znamenat tu maličkou zlomovou jiskřičku, která jim doslova zachrání život.
Realitu kolem nás z velké části tvoří naše vlastní vědomí. Je čas napřít tohle zázračné vědomí ke zlaté budoucnosti, která na nás díky šikovným a nebojácným lidem čeká. Stačí jen vydržet a pomoct procesu uzdravení jak jen to půjde. Na každém z nás záleží.
A pokud propadnete smutku nebo pocit beznaděje, vzpomeňte si na všechny ty hezké věci, které jste zažili a které na tomhle světě udržíme. Zkuste každou z těch věcí procítit. Uvidíte, jak vás to napumpuje pozitivní energií.
- Smějící se děti
- Jarní zpěv ptáků
- Vůně a klid borovicového lesa
- Zvuky a atmosféra letního koupaliště
- Svist vašich lyží na sněhu
- Elektřina, která vám projela tělem, když se vás poprvé dotkla vaše milovaná osoba
- Vůně oběda během ospalého nedělního poledne
- Teplá letní noc plná nádherně jasných hvězd a cvrkajících cvrčků
- Melodie vaší oblíbené písně
- Vůně čerstvě posečené trávy
bornova.pub
dokud budou po světě běhat Jirkové Havlové bude o zábavu postaráno, česká republika na posledním místě,
naděje ? jistě ! krásná ukázka praxe dle Protokolů
On si i kámen může uvědomovat sám sebe, akorát hmota s myšlením si to neuvědomuje… :). Jinak savci jsou dost nedokonalí, oproti např. rostlinné říši.
Vážně?
V čem rostlinná říše trumfuje savce, když ti se jí živí?
Co by na to řekla taková Sekvoje, či mamut strom, či jak se jmenují ti obři v Kalifornii žijící stovky let. Či v Řecku tisícileté olivovníky? Kdyby uměly mluvit, ale i stromy se dorozumívají, ale po svém. To by mohl vysvětlit někdo, kdo se tím zabývá.
Pro Nikolku od Jarka Nohavici……
Spatřil jsem kometu oblohou letěla
Chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela
Zmizela jako laň u lesa v remízku
V očích mi zbylo jen pár žlutých penízků
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
Až příště přiletí my už tu nebudem
My už tu nebudem ach pýcho marnivá
Spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat
O vodě o trávě o lese
O smrti se kterou smířit nejde se
O lásce o zradě o světě
A o všech lidech co kdy žili na téhle planetě
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
Pan Kepler rozepsal nebeské zákony
Hledal až nalezl v hvězdářských triedrech
Tajemství která teď neseme na bedrech
Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
Krev našich nadějí vesmírem putuje
Spatřil jsem kometu byla jak reliéf
Zpod rukou umělce který už nežije
šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat
Marnost mě vysvlékla celého donaha
Jak socha Davida z bílého mramoru
Stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru
Až příště přiletí ach pýcho marnivá
My už tu nebudem ale jiný jí zazpívá
O vodě o trávě o lese
O smrti se kterou smířit nejde se
O lásce o zradě o světě
Bude to písnička o nás a kometě
Čistému vše čisté!!!
Děkuji za připomenutí, Nohavica je náš jediný zpěvák, skladatel a básník. Dobrá náhrada za Kryla, bard jak se patří. Kryl je nevratnej, ale i tak…Jarku, děkujeme.
Kometa a Novorozeně jsou podle mne jedny z jeho nejlepších písniček (má hodně jiných pěkných písniček). Škoda že je to příznivec našeho nepřítele, oteklého polomongola a bolševika z KGB Putina ( jako nepřitele nás označil uvedeny Vladimír Vladimirovič).
(PUTIN JE BOLŠEVIK Z KGB, ZLODĚJ A VRAH)
Náhrada za Karla Kryla? Ve slovu možná. V morálce jistě ne.
Lehni Azore.
Kryl a Nohavica jsou úplně jiný.
Kryl byl fňukna, která přišla v době, kdy se národu chtělo fňukat a pěstovat si bebíčko a měli náladu na fňukáni na všechny způsoby.
Nohavica přišel v době, kdy bylo dofňukáno a psal o čemkoliv co viděl. Holce, vonící deštěm, lidech mačkajících se v tramvaji, poblázněné ženské, prvomájovém průvodu a třeba stříhání vlasů na vojně a kurvoidnosti holek,
Je to jakobyste nahrazoval housku s něčím výběrem v restauraci.
Dětino.
Je to jeden z nejhloupějších textů, co napsala.
Nebuďte línej. Zajděte si do místní knihovny a přečtěte si celé oddělení přírodních věd, co tam mají. Aspoň si ty knížky prolistujte. V čítárně si přečtěte vědecké časopisy. Jděte na osel.cz a tam si čtěte články o přírodě, evoluci, psychologii atd. Googlujte si na netu diplomky.
Včera byl v televizi nějakej pomatenej sluníčkář z Duhy a jakýsi znalec energetiky, který energetiku doopravdy vystudoval (respektive byla vpletena do jeho vlastního oboru.)
Znalec jasně a přehledně vysvětloval, co jak funguje a co nikdy nefungovat nemůže a proč (protože to je v konečném důvodu proti přírodním zákonům a jasně vysvětlil proč).
Člověk z Duhy, žádné podobné znalosti neměl, říkal, že proti přírodním zákonům samozřejmě jít nechtějí a pak zdůvodňoval, jak se mají dál dělat soláry a větrníky – a to, že to JE proti přírodním zákonům vůbec nechápal.
Tohle je to samý. Bornová nemá ponětí o čem mluví, vy nemáte ponětí o čem mluví.
Kvůli lidem jako vy, jako ona, ten blb z Duhy, Grétě a Olaf Scholz a podobně jsme v takovýhle sračkách.
Co to máte za mentální blok, že se prostě učit nebudete a nebudete? Zato budete sluníčkařit a navzájem se utvrzovat ve svejch mytologickejch bludech?
Jestli máte rád Nohavicu, tak si pouštěte písničku Mladičká básniřka.
„plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku“
v jedný verzi je ještě napsáno v poslední sloce.
„… přišla do klubu na koleje
a hlasem nesmělým prosila o text Darmoděje
a jak tak psala, náhle se dala tichounce do pláče
a inkoustové slzy kapaly na její mrkváče.“
Koleje, to jsou ta místa, kde bydlí vysokoškolští studenti. To jsou ti nudní, co čumí do nezáživných knížek, kde se nepopisují žádná kouzla, zázraky a magie, taky vás tam neohrožují žádní zlí démoni.
Jsou tam ti, co se do určité míry podřizují systému. Ti, co skousnou i to, že jim nějakej nefrajerskej asák či nealfa, sucharskej, necharismatickej profesor říká, co mají dělat a oni to prostě dělají, i když jim to přijde jako blbost a něco se naučí, časem, prací, po létech. Něco, za co se jim pak platí.
Nijak se od Fialy nelišíte vy ani Bornová.
Nikčo, pravda, ale je to čím dál těžší, hlavu mám zaplevelenou balastem toho, co se denně kolem děje a vlastně to mě a všechny moje blízké a známé i neznámé ohrožuje.
Když se díváte do očí šelmě, která je na deset cm od vašeho obličeje, je sice fajn, myslet si, že je to krásný zvíře, ale to nebezpečí je intuitivně daleko silnější.
Jinak ano, máte pravdu, jen je už čím dál těžší, najít pro sebe vnitřní klid. Ve všem, co doporučujete, ho lze nalézt. Ovšem asi už mám hlavu zdevastovanou tím zlem, když koukám na dítě, zázrak zázraků, (máme teď doma), žasnete nad jeho dokonalostí, čistotou, a však víte…a bohužel, i tak je neodbytné, že myslíte s lítostí na to, že se narodilo do týto zkurvený doby a čeká ho to, co je šílené…a tak je to se vším.
Myslím, že před skutečností se nedá utéct,
ale něco s ní udělat. Je to jak v běžném životě, když se něco pos…e, jdu a vyřídím to, nenechávám to vyhnít, až je neřešitelný průser. A o tom to je celé…my to neděláme, čekáme a ono nás to dostihne v plné síle.
Vy žádný vnitřní klid nemůžete najít, protože jste si kdysi vytvořil bublinku z iluzí a tu vám teď nabourává realita, před kterou jste se do té bublinky utekl.
Vy se té reality bojíte. Nevíte jak na ni, protože jste promrhal čas, který jste měl na to ji naučit chápat.
Nejspíš vás zanedbali vaši rodiče, kteří taky moc nechápali svět a tak vás odbejvali nesmyslama, když vás měli nutit do učení. (Jenže to by pak měli doma dítě, který by toho rychle vědělo víc než oni. To už se rodičům moc nechce).
Pochybuju, že vy nepůjdete v jejích šlápějích a než malému něco řeknete, tak si to půjdete pořádně prostudovat, abyste jim neříkal nesmysly. – Za tu námahu a sebezapření vám přeci ten zázrak zvaný dítě nestojí.
Děti jsou nejdokonalejší jak můžou být, ale čisté nijak nejsou, jak ví každý, kdo si z dětsví něco pamatuje. Spousta jich jsou malí zmrdi, kteří bezohledně tyranizují a manipulují všechno slabší kolem a jedině to zachraňují dospělí, kteří každou chvíli zasahují, aby se už mateřské školky neproměnily v úplní koncentráky.
I Fiala s Rakušanem byly malý děti a určitě nebyli nic čistého, protože charakter se nastavuje tak do roka, dvou věku a něktéré jeho části jsou vrozené. Takže ve 4 letech už byli dávno hotoví, jací jsou teď a to žádná sláva.
Doba je zkurvená proto, že jsou zkurvení dospěli lidé a ti vychovali své děti tak, aby tu zkurvenou dobu udělali.
Jsou o tom celé vědy.
To, co se děje teď se připravovalo dvacet, třicet či sedmdesát let, podle toho, kterej kousek momentálně máme na mysli. – Něco lidi nechtěli slyšet, nechápali to, protože jim to nic neříkalo a jen krčili rameny. O nečem se hádali, že to tak není, protože kdo by se namáhal něco pochopit a něco si odpustil, když to vybouchne do ksichtu až za šílených sedmdeát let jeho potencionálním vnukům.
Situace dneška je to vyhnilé. Dnešní problémy jsou důsledkem toho, co kdysi zanedbalo.
Tak tak, děcko se vyvine buď v kultivovanou osobu nebo v grázla, či i cosi jiného. A k tomu Fialovi s Rakušanem. Je to taková hříčka přírody, že se někteří lidé už jako křiváci rodí.
Souboj civilizačních modelů a kompletní transformace geopolitické, ekonomické a finanční architektury na naší planetě
https://www.quintus-sertorius.com/l/souboj-civilizacnich-modelu-a-kompletni-transformace-geopoliticke-ekonomicke-a-financni-architektury-na-nasi-planete/
Jan 5kap.
1Jako Otec křísí a obživuje mrtvé, tak i Syn obživuje, koho chce.22Otec sám nesoudí nikoho, ale všechen soud dal Synovi,23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který jej poslal. 24Vpravdě, vpravdě vám pravím, kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život; před soud nepřijde, ale přešel ze smrti do života.
Ano, další bublina iluzí, kam se dá utéct před realitou.
Už nám tu chybí jen ten šílený Moravan, z Moravy od Atlantiku po Kamčatku.