Není o čem

Dnešním nedělním článkem bych chtěl trochu vykompenzovat dlouhé mlčení těm čtenářům, kteří na Kydy chodí i kvůli zemědělství. O zemědělcích jsem naposled psal při jejich protestech a pak už můj blog ovládla témata politická a válečná. Dnes to trochu vynahradím. Navíc se blíží žně, které letos začnou o čtrnáct dní dřív a určitě si povíme, jak se situace v našem základním sektoru vyvíjí.

Psal bych o zemědělství víc, ale letos tak nějak není o čem. Sucho se nekoná. Studené počasí trvalo poměrně dlouho, takže sluníčko z půdy nevytahalo zimní vodu. Jediným letošním problémem byl týden teplého počasí, který předčasně probudil stromy, ty začaly kvést a následné týdenní mrazy všechny květy spálily. To se občas prostě stává, protože příroda nečte naše zemědělské příručky.

Navíc, třeba u nás na Znojemsku mrazy nepřišly. My jsme měli jako obvykle trochu problémy s meruňkami, které vykvetou jako první v době, kdy jsou mrazy ještě běžné. Následným mrazíkům jsme se vyhnuli, takže máme i meruňky i všechno další ovoce. Moje třešeň na dvoře urodila tak dobře, že jsme nejen přejedení všech buchet s třešňovou náplní, ale ještě jsme naplnili padesátilitrový hobok a založili na třešňovici.

Jinde do dopadlo hůř a letošní úroda ovoce bude mizerná. Podepíše se to na chuti zemědělců vyrubat sady a místo nich začít pěstovat normálně obiloviny. Letošní ovocná neúroda je jen poslední kapka po mnoha letech dovozů ovoce z okolních zemí, kde mají zemědělci vyšší státní podporu a jsou schopni dodávat na trh levněji.

Mrazy dost poškodily i vinohrady a tak bude letos relativně málo vína. Ale zásoby se sklepích jsou dostatečné. Ona teď není zrovna doba, kdy by se víno prodávalo ostošest. Navíc, konkurence z jihu dále importuje, co se dá a velmi levně. Vinaři už čekají jen poslední hřebíček do rakve a tím bude spotřební daň na tichá vína. Poté už zůstanou jen velké konglomeráty a pár stréců, co si budou dělat víno pro osobní spotřebu.

Ale tohle všechno jsou dávné problémy, které jsem mnohokrát popisoval. Naše zemědělství je určeno na odpis, nikoliv ke zvelebení a přiznal to na plnou hubu i sám poradce premiéra, Křeček.

Jinak letos příroda neškodila. Obiloviny měly větší problém loni na podzim, kdy bylo vody málo a tak rostlinky málo odnožily. Letošní porosty jsou proto řidší. Ale vody bylo dost a dost, kdo letos hnojil, ten sice nebude mít rekordní výnos, ale jeho úroda bude mít dobrou kvalitu. Ve skladech je hodně loňské nízkodusíkaté pšenice, takže po smíchání z toho bude úplně ideální mouka na pečení.

Přes všechny spekulace o chemtrails a řízení počasí, sucho naší republiku přestalo trápit. Takřka úplně. Na polích v mém okolí stále stojí voda a máme půlku června. V tuto dobu zde zemědělci s napětím vždycky čekali, zda přijde nebo nepřijde ta jedna důležitá bouřka, která rozhodla, jestli bude úroda skvělá a nebo jestli to bude propadák. Teď se nalévají klasy. Letos je to jedno. Navíc je pořád relativně zima. Lesům i polím to prospělo. Příroda se letos probudila dřív, ale měla k dispozici krásné dlouhé jaro. A protože příroda nepracuje podle lidských měřítek, vždycky to nějaká plodina odnese. Letos to bylo hlavně ovoce a víno.

Ne, není to příznak žádného zdivočelého klimatu. Když mi bylo deset, chodil jsem na své narozeniny v březnu v krátkých kalhotách, když mi bylo pětadvacet, bylo v lednu takové teplo, že po celý rok nepřestaly kvést sedmikrásky. Když jsem se ve třiceti přestěhoval na jižní Moravu, nasněžilo nám ještě v dubnu třicet centimetrů. Zažil jsem jara, kdy za šest týdnů nespadla ani kapka vody, v březnu teploty skoro neklesly pod dvacet stupňů a v dubnu byly běžně třicítky. To se hodně líbilo meruňkám a vínu. Meruňky byly obsypané a víno dávalo neuvěřitelnou cukernatost. Zato obiloviny usychaly před očima.

Dokud je nepřítelem zemědělce jen jaro, léto, podzim a zima, sedlák to zvládne. Na to je zvyklý po celá staletí. Pokud nesází vše na jednu kartu, pokud má na svých polích dostatečnou různorodost, vždycky bude mít něčeho hodně, něčeho bude mít málo, občas bude mít všeho dost a občas prostě zažije špatný rok, kdy nevyjde skoro nic. Normální stav.

Horší je, když se ke čtyřem tradičním nepřátelům ještě přidá ten imperialismus, s tím se zemědělec vypořádává těžko. Když mu sem bezcelně navozí obilí z Ukrajiny, kterému není schopen cenově konkurovat, když mu sem navozí jablka z Polska, která tam jsou mnohem více dotována, když mu sem navozí kuřecí z Brazílie, to jsou věci, kde toho moc nezmůže. Obzvlášť když ho zradí Agrární komora i Zemědělský svaz. To se pak zemědělec musí dát na politiku.

Je to takové symptomatické pro dnešní dobu. Papaláši ve vrcholných funkcích roní krokodýlí slzy nad klimatem ve kterém už brzy shoříme, hemží se po summitech, kde zachraňují planetu pomocí deindustrializace, zákazem orby a omezováním hnojiv a přitom se příroda chová vlastně velmi mírně. Zemědělci nemají problém s klimatem, ale mají problém se všemi těmi Peksy, Kolaji a Leyenovými, kteří ve svém svatém nadšení odmítají vidět souvislosti a stali se mnohem většími škůdci zemědělství než kterákoliv přírodní pohroma. Navíc, přírodní pohromy přicházejí nepravidelně a občas, liberální pohromy přicházejí každý den.

Já si letos vlastně stěžuju jen na to, že musím skoro každý týden posekat trávu. V normálních jihomoravských rocích stačilo dvakrát během jara, pak jednou o prázdninách a na konci září. Teď jezdím po zahradě téměř v jednom kuse a jakmile pokosím, přijde zase nějaká voda a stébla znovu vystřelí vzhůru. Vody je tolik, že jsem letos ještě ani jednou nezaléval. Dokonce ani okurky ne.

Docela slušný výsledek na to, že podle režimních intervjuků je letošní rok nejteplejší v historii měření, Česká republika se otepluje dvakrát rychleji než ministr životního prostředí Hladík a za měsíc se všichni zalkneme horkem. Ani bazén jsem ještě nenapustil… V jiných letech jsme se už skoro měsíc cachtali…