V projevu o migraci předneseném v úterý ve Spojených státech Bravermanová uvedla, že miliony nelegálních přistěhovalců jsou motivovány k tomu, aby „zkusily své štěstí“ v systému, který potřebuje mezinárodní reformu.

Řekla, že nastal čas, aby „definice toho, kdo má nárok na ochranu“, byla zpřísněna a že je na čase změnit mezinárodní úmluvy upravující pravidla pro uprchlíky. Konzervativní politička varovala, že rozvinuté země čelí vyhlazení v důsledku vlny ekonomické migrace. Nekontrolovaná a nelegální migrace je podle ní „existenční výzvou pro politické a kulturní instituce Západu“.

„Stejně jako je základním pravidlem historie, že národy, které nedokážou bránit své hranice, dlouho nepřežijí, je základním pravidlem politiky, že politické systémy, které nedokážou kontrolovat své hranice, si nezachovají souhlas lidu, a tedy ani dlouho nepřetrvají,“ řekla během projevu ve Washingtonu, D. C.

Strach z nálepky rasismu

Bravermanová uvedla, že by mohl nastat problém při aktualizaci dohod mezi Evropou a Organizací spojených národů o právech uprchlíků kvůli nesnadnému úkolu přimět členské státy, aby se dohodly na změnách. Řekla však, že existuje také „cyničtější“ důvod, proč nepřistoupit k reformám. Podle ní existuje „strach z toho, že budete označeni za rasistu nebo neliberálního“.

V komentářích, kterých se chytili kritici, uvedla, že k tomu, aby člověk získal azyl, nestačí být gay nebo žena, nebo že se člověk bojí diskriminace ve své domovské zemi. Taková pravidla jsou podle ní neudržitelná.

Ministryně vnitra v projevu v American Enterprise Institute, středopravicovém think-tanku, uvedla, že celosvětový průzkum americké analytické společnosti Gallup zjistil, že čtyři procenta dospělých, kteří chtějí natrvalo opustit svou vlast, nějakých 40 milionů lidí, uvádí jako preferovanou destinaci Británii.

„Globální azylový rámec je směnkou, kterou Západ nemůže splnit,“ varovala a dodala: „Vytvořili jsme systém téměř nekonečné nabídky, který motivuje miliony lidí, aby zkoušeli své štěstí, a dobře víme, že nemáme kapacitu uspokojit více než zlomek poptávky.“

Bravermanová zpochybnila, zda je Úmluva OSN o uprchlících z roku 1951 „vhodná pro naši moderní dobu“, a požádala světové vlády, aby zvážily, zda nepotřebuje reformu. Rozhodnutí Británie postavit se proti mnohostranným dohodám přichází na pozadí domácích bojů o kontrolu nelegální migrace.

Bezprostřední nebezpečí

Od letošního ledna se do Velké Británie přeplavilo na malých člunech téměř 24 tisíc nelegálních přistěhovalců. I když jde o pokles o 26 procent oproti stejnému období z roku 2022, očekává se, že toto číslo ještě poroste.

Bravermanová dostala od premiéra Rishiho Sunaka za úkol čluny s migranty zastavit, což se jí musí podařit před pravděpodobnými volbami v příštím roce. Během svého projevu v USA vládní politička prohlásila, že žádný přistěhovalec překračující Lamanšský průliv do Británie není v „bezprostředním nebezpečí“, a obvinila některé žadatele o azyl, že si při výběru svého konečného pobytu vybírají to nejlepší.

Navrhuje proto, aby se s těmi, kteří přijíždějí z bezpečné země, „přestalo zacházet jako s uprchlíky“. Uvedla, že jako dítě imigrantů imigraci podporuje, ale že nekontrolovaná migrace představuje hrozbu pro národ a národní bezpečnost kvůli nedostatečné integraci.

Příliv migrantů do Británie byl podle ní v posledních 25 letech „příliš velký a příliš rychlý“ a „příliš málo se myslelo na integraci a dopad na sociální soudržnost“. „Pokud je kulturní změna příliš rychlá a příliš velká, pak se to, co již bylo, rozmělní – a nakonec zmizí,“ dodala.

Rwandský plán

Ministryně vnitra využila svou americkou platformu k obhajobě přístupu Spojeného království k řešení migrace nepovolenými cestami. Zákon o nelegální migraci, který byl kritizován Vysokým úřadem komisaře OSN pro uprchlíky, uzákonil, že ti, kdo přijedou přes Lamanšský průliv, budou deportováni do země svého původu nebo do Rwandy, zatímco čekají na vyřízení azylu.

Británie má již ve Rwandě vystavěné ubytovací kapacity pro nelegální migranty, nicméně k žádným deportačním letům zatím nedošlo kvůli tomu, že program byl soudně napaden. S ohledem na rwandský plán Bravermanová uvedla, že by se měl uznat za „vhodný“ a že je správné, aby země jednaly bilaterálně a nečekaly na odsouhlasení mezinárodních reforem.

Poznamenala také, že Evropská úmluva o lidských právech (ECHR) podepsaná v roce 1950 omezuje snahy vlády zavádět opatření, jako je deportační plán do Rwandy. Bravermanová a další konzervativní poslanci volají po odstoupení od úmluvy, kterou úporně kritizují jako zastaralou.

„Za jakýkoli pokus o reformu imigrační úmluvy vás označí za někoho, kdo je proti uprchlíkům,“ řekla vládní politička a dodala: „Podobné přídomky se vrhají na každého, kdo navrhne reformu ECHR nebo jejich soudu ve Štrasburku.“

„Odmítám názor, že od země nelze očekávat, že bude respektovat lidská práva, pokud se nepřihlásí k nějaké mezinárodní organizaci pro lidská práva. [Je to], jako by Velká Británie neměla hrdou historii lidských práv, která sahá až k Magna Charta, a ECHR je to jediné, co nám brání stát se Ruskem,“ uvedla Bravermanová.