Má západní civilizace ještě naději na přežití?

Západ za celá ta staletí samozřejmě prošel nějakým vývojem. Dokázal se ubránit útokům muslimských nepřátel, přežil bratrovražedné spory o podobu křesťanství (katolictví vs. protestanství), porazil zhoubné ideologie nacismu a komunismu. Za tu dobu dokázal vyprodukovat díla světové kvality (umění, architektura, převratné vynálezy, knižní díla apod.), podařilo se mu zvýšit životní úroveň milionů lidí díky průmyslové revoluci a kapitalismu. Dal lidem svobodu a demokracii, což mělo za následek uvolnění lidské tvořivosti a vynalézavosti. Západní civilizace zkrátka ve světových dějinách nemá obdoby.

Za posledních zhruba sto let ale došlo k radikálnímu obratu. Přestali jsme si připomínat všechny ty dobré věci, které jsme vytvořili a začali jsme se mrskat. Lidem se začalo vtloukat do hlav, že Západ je špatný. Například na školách ve Spojených státech se přestala vyučovat antika. V Británii se zakazuje vyučovat literární gigant Shakespeare. Prý to byl zlý bílý muž. Jsou přepisovány knihy, kde jsou používána politicky nekorektní slova. A to vůbec nemluvím o bourání soch a vyhazovech z práce za nevhodné názory. Neomarxistům se podařilo lidi přesvědčit, že je potřeba se za naši minulost stydět a všemožně ji popírat. Vrchol absurdity je britský historický seriál, který ukazuje, že šlechta v Británii 19. století byla výhradně složená z černochů. Daný seriál nelze považovat za historický, neboť do první světové války se černoši v Evropě prakticky nevyskytovali. Je to cílená manipulace lidí ze strany médií hlavního proudu. Ta má za následek přejímání těchto novodobých postojů, především mladou západní generací. Je to nejlépe vidět při volbách. Když se Američané rozhodovali na podzim 2020 mezi republikánem Donaldem Trumpem a demokratem Joe Bidenem, tak typickým Trumpovým voličem byl člověk starší 50 let, s nižším vzděláním, bydlícím na venkově či malém městě. Oproti tomu mladý člověk do třiceti let, vysokoškolsky vzdělaný a pocházející z velkého města, volil Bidena. Není to samozřejmě stoprocentní pravda, ale z větší části tomu tak skutečně je. To samé se stalo při referendu o brexitu roku 2016, kdy mladí lidé žijící v Londýně byli pro setrvání v EU, kdežto starší lidé z maloměst byli pro odchod. Progresivisté si to vysvětlují omezeností a tupostí nějakých buranů z venkova. Nechápou, že jsou to právě tito lidé, kteří používají selský rozum a nenechají se snadno zmanipulovat, jako mladší ročníky.

Někdo by na základě tohoto mohl dojít k závěru, že je vše stejně ztraceno. Stačí počkat několik let, až vymřou starší ročníky, a pak už budou neomarxisté zcela neomezeně vládnout. Toto ale může být chybný závěr. Lidé zatím udržují u moci současné politiky, protože se stále ještě mají dobře. To se ovšem začíná měnit. Vysoká inflace a ekonomické problémy mohou působit jako voda na mlýn pro všechny konzervativní strany, či hnutí. Je třeba ukázat, kam nás současná politická garnitura dostala a jaké problémy nás ještě čekají. Z pohledu České republiky naše probruselská vláda dané problémy není schopná vyřešit. Jen pro ukázku: Němci platí za dodávky ruského plynu do České republiky něco přes 6 Kč za kubík, kdežto my za ten stejný plyn platíme Němcům 25 Kč za kubík. Viktor Orbán naproti tomu jedná jako skutečný patriot a vyjednal Maďarům dodávky plynu za 5,80 Kč za kubík. Ne nadarmo se začíná o české vládě mluvit jako o vládě národní sebevraždy. A zde je třeba se ptát: Nebyli by Češi raději za nějaké českého Orbána, který by jim vyjednal podobně výhodnou cenu? Já myslím, že by ho brali všemi deseti.

Toto je jeden z mnoha příkladů, na kterém jsem chtěl ukázat, že národní konzervativci mají v Evropě a obecně na Západě ještě pořád šanci. Je potřeba jen vysvětlit lidem, co všechno se dělá špatně a jak to lze napravit. Je to obyčejný selský rozum proti utopii. Nic víc, nic míň.

Neomarxisté ještě nemají vyhráno. Současná ekonomická stagnace Evropy je příležitost, jak poukázat na neschopnost těch nahoře a vystavit jim stopku. Hnízda odporu existují v každém městě, v každé vesnici, na každé škole, v každé práci a v každé rodině. Přišla chvíle se rvát.