Konkláve budiž nám inspirací

Na obrazovkách zpravodajských televizí visel takřka neustále záběr kamery na komínek nad papežským palácem ve Vatikánu a moderátoři donekonečna opakovali, co ohlašují černý, respektive bílý kouř, a spekulovali o osobě nového nejvyššího biskupa katolické církve i o jménu, jaké si zvolí. Buďme ale pozitivní a vezměme si ze spektáklu, který se ve Vatikánu s volbou nového papeže odehrál, jisté ponaučení. Právě konkláve, které papeže volí, může být zajímavou inspirací.

Žijeme v moderním věku, ve kterém komunikační technologie vymazaly pozemské vzdálenosti. Od časů, kdy geniální myslitel a vynikající autor sci-fi literatury A. C. Clarke vymyslel systém tří stacionárních komunikačních družic, může být lidstvo prakticky v jediný okamžik v kontaktu. Proč tedy stařičcí kardinálové, z nichž se mnozí blíží osmdesáti křížkům, cestují přes půl světa do Vatikánu, aby se ve svém tradičním outfitu nechali zavřít do Sixtinské kaple a tam na čtvrtku papíru napsali jméno, papír dvakrát přeložili, vhodili do volební nádoby a pak sledovali, jak se volební lístky navlékají na nit a posléze spalují v kamnech, což se obvykle několikrát opakuje. Vždyť by přece mohli z pohodlí svých sídel, ať už se na světě nalézají na kterémkoli z kontinentů, za pomoci moderních komunikačních technologií prostě na počítači odkliknout, kterého z kandidátů volí. Zrovna tak mohou navzájem diskutovat on-line. Všechno by navíc bylo mnohem levnější.

Odpověď je jednoduchá. Právě všechny tyhle rituály dodávají volbě nového papeže vážnost. Ale nejen to. Navíc ještě přitahují pozornost celého světa. Právě díky onomu spektáklu se z volby nového papeže na několik dní stává světová událost číslo jedna.

Stojí za to občas zvednout zadek

Co nám kardinálové prostřednictvím svého konkláve vzkazují? Nejen volba nového papeže, ale volby jako takové, jsou vážná věc. Stojí za to jednou za čas zvednout zadky, svátečně se obléci a jít do volební místnosti vykonat občanskou povinnost, respektive využít své nejzákladnější občanské právo. Volby totiž jsou vážná věc a kulisy, jež je provázejí, tuto vážnost buď podtrhují, anebo ničí. To je druhá varianta. A přesně tímto směrem se ubírá naše moderní civilizace, když volební akt čím dál častěji ponižuje na úroveň banální internetové ankety, kdy na telefonu, tabletu či počítači odklikneme jednu z nabízených variant.

Stejně znevažující je volba korespondenční. Ostatně kardinálové by také mohli zalepit obálku s volebním lístkem a odeslat ji ze svých domovských zemí. Instituce s tisíciletou tradicí, jakou církev je, ovšem moc dobře ví, proč to takhle nedělat.

Pokud tedy může naše mediální fascinace aktuálním vatikánským divadlem něčemu posloužit, mělo by to být uvědomění si, že některé věci a některé akty si zaslouží naši osobní účast i kulisy, jež jim dodávají vážnost a majestát. Rituály spojené s různými společenskými akty mají svůj smysl. Právě konkláve by pro nás mohlo i mělo být inspirací.

Autor je 1. místopředsedou Trikolory.