Pánbu nás na Zeměkouli poslal různé, odlišné. Jeden v tom chodit umí, někomu vlak ujede, někdo se oddá studiu ducha, někdo ekonomickým poučkám. A je na nás, na společnosti, jak se postaráme o všechny. I o ty, kteří při studiu duše začnou mít hlad a nouzi. Neprosím o mnoho. Jen 100,- od každého jednotlivého čtenáře. Jen těch sto korun, které jde i v této době obětovat na existenci někoho, kdo už nemůže a padá na hubu. Zaplatí dluhy a pod mým přísným dohledem se postaví na nohy, nebo ho poženu ke všem čertům. Je to dobrý člověk, krásně zmatený, záludně vtipný, hravý, milující. Je to člověk, nenechme ho, prosím, v bahně. Svou stokorunu, jste-li ochotni, můžete na jeho odbahnění poslat na jeho účet 251584119/0300. Přijměte mé hluboké a pokorné poděkování.
![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Když je blázen duše součástí společnosti
ŠTĚPÁN CHÁB
Jiří Kačur. Nepatří do téhle doby. Když jsem se ho snažil dotlačit k tomu, aby mi zjistil, v jaké výši jsou jeho neshody se státem, myšleno z finančního hlediska, bylo chvíli ticho. Pak mi poslal báseň. Pěknou, procítěnou, láska v ní byla, hluboký cit, barevné rozhraní celého člověka, jeho vztah s Bohem, ale žádná cifra, nic praktického, nic, čeho by se dalo chytit. Jako když mladé slečně jinoch poprvé pošeptá do ouška, že ji miluje. Zčervenal, zachichotal se a odběhl do mlází, aby nikdo neviděl, že pláče.
Jeho praktickou stránku vykresluje už to, kam se ve svém životě vrhnul. Zpočátku studoval matfyz, byl v tom dobrý. Onehdá, a už je to let, jsme spolu vedli literárně fiktivní rozhovory dvou vymyšlených fyziků, kteří rozebírali podstatu světa z hlediska zákonů vesmíru. On mě usměrňoval svými znalostmi, já jeho piškuntálstvím a neustálým napadáním zavedených pořádků, k čemuž se rád přidával a nakonec mě v nich dalece předčil. Torza takových promluv jsou v našem společném románu Davos. Což je taková hříčka, bláznivina, natruc všem zavedeným literárním pravidlům. Hra se slovy a postavami. Psaná na první dobrou. Stejně tak na první dobrou bez řádné korekce publikovaná.
Matfyz nedokončil, protože si četl. Už od nějakých deseti. Ale v době studia se z toho stala posedlost. A nakonec i nepraktická, ale faktická obživa. Založil si po revoluci antikvariát. A četl dál, nasával vědění i cítění lidstva. Jako lopatou to do sebe házel. Ví všechno a v tom všem je dokonale ztracený. Protože se nestihl předělat na flexibilní korporátní součástku, která bez meškání utíká směrem, kterým bankéř ukáže. Neumí to, ztratil se v tom.
Přišel covid, zavřel mu obchod. Pak přišel těžký infarkt, po něm mu pracuje jen půlka srdce. Pokouší se, stále ještě, prodávat na trzích zbytky ze zničeného antikvariátu, ač ho to fyzicky láme vejpůl, protože už má problémy zvednout i krabici s knihami. Ale to mu dá tak na zaplacení nájmu za stánek na trhu samotném a na pár rohlíků. Poslední rok se snažil dostat antikvariát, s kterým se dřel třicet let, na nohy. Ale bez výsledku. A tak nemá nic. Z hlediska ekonomického. Duší je bohatý, až by mu člověk záviděl, ale to se v této, ani žádné jiné době nestává příliš často příčinou bohatých příjmů. V období covidu napsal a vydal knihu Šťastný kosočtverec. Je to kniha o lásce, plná touhy po lásce. Je vlastně krásné, že mě teď tak napadá, že po více než čtyřiceti letech nasávání lidské moudrosti z knih došel k poznání, že nejvyšší hodnotou je láska. Ač se to nezdá, mnohým to nedojde až do truhly.
Je to člověk až děsivě nepraktický, pro naši společnost stresujícího vydělávání nepoužitelný, píše básně, maluje, píše povídky, rozjímá a je, mírně řečeno, vyplašený z této doby. Už v ní neumí chodit. Ani já neumím, pravda, ale naše milá šéfredaktorka mi pro to dala pevnou berličku, díky které už tolik nepajdám.
A tak s prosbou žádám o pomoc. Měsíc co měsíc mu posílám na přilepšenou, aby v Praze nesnědl z hladu dlážbu. Ale nemám dost, abych utáhl jeho existenci. Teď mu hrozí vyhození z bytu (malý, levný, ale dluhy se nasčítaly) a útěk do existenčního exilu někde v nebytí. Celých třicet let byl společnosti užitečný, prospěšný, v závěru cesty zakopl a ne a ne se zvednout. S půlkou výkonnosti, se čtyřnásobnými požadavky. Už na to prostě nemá. Ač, i tady je to ve hvězdách. Nesedí se založenýma rukama a nečeká na zubatou. Snaží se svým psaním, svým chápáním lásky, rozvíjí činnost, která by ho měla postavit na nohy i z toho praktického hlediska. A i v tom se mu budu snažit pomáhat horem dolem.
- „Vracíme se k plastu,“ oznámil Trump a ruší papírová brčka - 8.2.2025
- Elektromobil versus automobil - 8.2.2025
- Němcová a Medveděv - 8.2.2025
Poslu.
Já taky. Mimochodem, pane Chábe, napsal jste úžasnou, dojemnou výzvu k pomoci člověku, jemuž asi dost rozumím. Máte obrovský dar přetavit své myšlenky ve slova.
posláno
Chudák majitel antikvariátu. Babiš mu zavřel krám.
Pane Jonáše, cítím ve Vašem příspěvku pro mne velmi lacinou a podprahově podsouvanou souvislost. Dle mého názoru mu ho ale pan Pavel znovu neotevře. Přeji Vám vše dobré.
Omluva a oprava: pane Jonáši. Ta umělá inteligence chce neodbytně a odporně vlezle myslet za mne a občas mne přepere.
Omluva a oprava: pane Jonáši. Ta umělá inteligence mne občas „přepere“. :-)))
Pane Chábe, článek mne zaujal, „vygůglila“ jsem si podle názvu knihu, má dobré Vaše i jiná hodnocení. Už jsem si ji objednala na Mega knihách s osobním vyzvednutím a platbou hotově v obchodě. Mám zase ve své rodině opačnou zkušenost u svého dítěte – už se plíživě přikrádající „burn out“ a problémy s „working balance“, on to ještě neví, ale já už to vidím. Moje diagnostika: home office zavedená pod záminkou covidu. Dítě není mamánek, to fakt ne. Takže druhá strana téže mince, na jejíž aversu v hodnotách naší doby je mé dítě a na reversu je pan Kačur. Jsem, jak já říkám „šedý limeček“, asi podobně v duši nastavená jako pan Kačur, leč jako žena a matka jsem se musela pragmaticky přemoci. Možná je to dobře, možná špatně, kdo ví a rozsoudí a vyhodnotí? Dle rady pojištovny jsem aktualizovala jednu starší a teď už pro mne vcelku zbytečnou pojistku, a to jejim zrušením – k údivu mladého úspěšného korporáta, určitě s VŠ. Takže mám 400,- Kč měsíčně navíc a moje rozhodnutí bylo, a to už v momentě rozhodnutí pojistku ukončit, že ty čtyři stovky rozdělím na menší částky a budu „konat dobro“ :-))). Je to směšná suma, já vím, ale i nekonečná Sahara je tvořena droboučkými zrnky písku. Ostatně rubáš fakt nemá kapsy. Moc „kecám“, mohla jsem to napsat větou holou „Stovku pošlu“, ale pro mne je důležité, proč ji pošlu. Mé dítě je úplně stejně obětí hnusné plandemie jako pan Kačur, ale na opačné straně pólu, prachy má, tak pomáhám jako babička „subtilně“, pan Kačur to v hlavě vyřešil, potřebuje akutně finanční pomoc. Pomohu. I koupí té knihy, i když knih mám doma přes dva tisíce a vyhlásila jsem embargo na jejich pořizování. Ale tahle bude pro mne „ta s příběhem“, jak je dneska in říkat. Budu se o osud pana Kačura zajímat. Nechť má dobrý úmysl i dobrý konec!
Štěpán Cháb je asi jediný novinář, který se dá dnes číst, a je jedno o čem píše. Obrovský intelektuální rozdíl oproti těm hlupákům a lemplům, placeným Novinkami, Seznamem a bůhví kým…
tam jsou jen klikači CtrlC/CtrlV…
Pana Kačury je mi líto. Ovšem jemu podobných je u nás dnes už mnoho. Nemluvím o tom, kolik je v tom mlýnku na pos…ý život dětí, jejich matek, starých a bezmocných lidí, nemocných. A bude jich přibývat. Rád bych poslal a dal každému víc než stovku, ale možný to není. Vždycky mě to vezme, když se potkám s někým podobným na vlastní oči nebo osobně. Jsem jeden z těch oslů, co nepřejde kolem NĚKTERÝCH, jejichž osud je jasný na první dobrou, abych neotevřel peněženku. Prej nedávej, oni si vydělají víc, než máš ty. je mi to jedno, dám, je to moje rozhodnutí a je mi jedno, jeho věc,jak s tím naloží.
Stovku nepošlu, ale knihu si možná koupím. Už jsem koukal.
Jo, zase film…doporučuji Země nomádů. (konec to trochu zmastil…ale…) Takže žádný strašení buducnosti, ale skutečnost, Amíci si ji prožívají naplno o něco dřív, nás to teprve čeká. Nevěřící Tomáši, jsme blízko.
…181,5 milionu EUR podpoří osoby postižené konfliktem, nejistotou, nuceným vysídlením a klimatickými otřesy v Sahelu (Burkina Faso, Mali, Mauretánie a Niger), Středoafrické republice a povodí Čadského jezera (Čad, Kamerun a Nigérie) , které mají za následek rozsáhlé vysídlení, narušení živobytí a nedostatek přístupu k základním službám.
330,7 milionu EUR jde na programy ve východní a jižní Africe… a rozdává se
více zde
18. leden 2023Brusel
Humanitární pomoc: EU zvyšuje finanční prostředky na 1,7 miliardy EUR pro rok 2023
Vzhledem k tomu, že humanitární potřeby celosvětově stále rostou, trvá EU na svém závazku podporovat ty, kteří to potřebují, přijetím svého původního ročního rozpočtu na humanitární pomoc ve výši 1,7 miliardy EUR na rok 2023. a pokrač kam ještě
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_23_253
…makejte, makejte at je z čeho pomáhat
no a paničky z Ukrajiny zase celý víkend okupovaly kavárny a nákupní centra v Olomouci, plné tašky hader, botiček, kosmetiky, pak asi odjedou Audinkou, a my tyto banderovské parazity podporujeme a naši lidi málem umřou hlady.
žádní uprchlíci, ale dezertéři…
Jakmile začne buňka pracovat sama za sebe, stane se zhoubnou. Ztrácí přirozený vztah k celku, který jí dává rovnováhu a smysl pro proporce a souhru, jak moc růst – a takto propuká rakovina. Také v dnešní společnosti, protože se společnost stává orientovanou na ego, stále říkáme: „Co je špatně?“ Co je špatné na tomto, co je špatné na tamtom? … Uvnitř nás existuje reálný vnitřní řád , autonomní systém. pokud svojí neznalostí do něj zasahujeme, protože když jednáte proti němu, jdete do nerovnováhy. A když vznikne nerovnováha, pak můžete rozvinout kterýkoliv z problémů, které vycházejí z nerovnováhy. Proto nemůžeme léčit rakovinu, protože nedokážeme vrátit buňky, do normálního stavu. Nanejvýš můžeme z těla odstranit buňky, které začínají napadat ostatní a nutí je být také egoistické. Nedokážeme z nich ale udělat opět normální buňky. Můžete to udělat pouze prostřednictvím znalosti jak nezasahovat do tohoto řádu. Tento řád ví nejlépe jak řídit. Ve společenské struktuře je v současné době tou zhoubnou rakovinovou buňkou vládní garnitura. Tou vnitřní zhoubou je neznalost svého JÁ. Takto to může být znovu spojeno dohromady a opět jsou probuzeny principy, a buňky začínají dostávat zprávy od celku. Je to jednoduchý princip, který je subtilním principem, ale člověk, který dostane rakovinu jak pozná, jestli dostal rakovinu nebo ne? Protože neexistuje žádný způsob, jak to poznat. Ale když se stanete věděním, začínáte rozvíjet subtilní vnímání..
Takových „hlubokých lidských příběhů“, zkráceně HLP, čtu hafo denně. Jakmile jednou zaplatíte, budete platit pořád. Proč by se snažil, když se snaží ostatní? Tak je to u všech těhle typů, ať černých nebo bílých.