Dnes bych začal parafrází věty z básně Jiřího Žáčka. „Psal mi přítel z internetu – psychopati vládnou světu“.

Velmi tragická válka na Ukrajině, o které nám do dnešních dnů nebyla „veřejnoprávní“ média ochotna říci ani polovinu pravdy se, doufejme, chýlí ke konci. Je to dobrá zpráva, ale nesmíme přehlédnout, že pokud, dokonce z USA, zaznívá hlas rozumu, v Evropě stále ještě „mrzne“. Vždyť přece, jak lépe reagovat na možné uzavření míru než zvýšením výdajů na zbrojení? Nebezpečné, absurdní konstrukce, že se k míru prozbrojíme, patří do světa lidí typu Lipavského a Řehky, popřípadě Černochové, ale se skutečností nemají nic společného. Zbrojení prostě k míru a stabilitě nepovede, i kdyby o tom rozhodl třeba i ten nejvyšší soud.

Spojené státy ukázaly, co to znamená bojovat za vyšší cíle – tedy „demokracii“ a „svobodu“ – a vzápětí dokázaly tuto pomoc dokonce i zpětně vyčíslit finančně. Je to další válka, která se Spojeným státům vyplatí. Ne tak nám. Se slabým, servilním vedením Česká republika stále štědře dotuje válečnou mašinérii a jediný, kdo tak z konfliktu profituje, je zbrojařský průmysl. Pro něj nastaly časy bohaté sklizně. Pro zbytek republiky pak časy chronického nedostatku peněz na zdravotnictví a školství, kulturu, služby, občanskou vybavenost, důchody, investice, dopravu… a nic nenasvědčuje tomu, že by tato vláda chtěla svůj zničující diskurz ještě do voleb změnit. Cizí válka nás vyčerpává a na vlastní, mírový život nejsou peníze.

Škody, které vláda způsobila, jsou v podstatě nevyčíslitelné. Protiruské štvaní, hraničící s posedlostí, své „ovoce“ teprve přinese. Pragmatičtější státy EU se již snaží o znovuzískání ruských trhů. Pro nás návrat nebude snadný, protože ne všichni politici mají krátkou paměť a na arogantní jednání, Lipavského „diplomacii“ a všemožné „iniciativy“ se bude v Rusku jen pomalu zapomínat. Ruské a východní trhy jsme ztratili, západní o nás nestojí a o zbytek se postarala naše vláda sama.

Jestliže před pár lety ještě existovaly zbytky českého průmyslu, dnes stěží najdeme český podnik mající víc než padesát zaměstnanců. Co s tím? Nejlepší bude více zbrojit. A proč? Možnou odpověď vidím v parafrázi úvodního citátu.

Na závěr mám poznámku: Měl jsem možnost navštívit poměrně mnoho zemí, včetně zemí konfliktu, a nikde jsem se nesetkal s takovým strachem z války jako právě v Rusku. Je to strach vycházející z hrozné zkušenosti 2. světové války, která na Sovětský svaz dopadla plnou silou. Nedomnívám se, že by Rusko zaútočilo na jakoukoli zemi, pokud by k tomu nemělo opravdu pádný důvod.