Kde peníze nestačí

To máte jako s tím sběrem smrkových šišek. Už v sedmdesátkách, kdy na Jizerské hory dopadlo břemeno enderáckých a polských emisí, nějakého eko- a logicky smýšlejícího státního lesáka napadlo, že k obnově lesa bude třeba použíti sazenic odolnějších stromů, než se ukázal být smrk ztepilý, rostoucí v mírnějším podnebí. I povzbuzeni byli sběrači semen smrkových finančním bonusem, aby sbírali šišky smrku jizerskohorského. Tento druh smrku internet nezná, možná proto, že roste na svazích a náhorních planinách Jizerských hor od elektronické nepaměti. Vyznačuje se blízko nad sebou nasazenými věnci větví; jeho kmen je celý boulovatý, tudíž dřevo sukovité a k dalšímu průmyslnému zpracování nevhodné. Z popisu je patrno i to, že sběr šišek z takového stromiska je obtížný. Což měl vyrovnat výšezmíněný finanční bonus.

Drobným problémem však bylo, že nelze rozeznati šišek smrku ztepilého a jeho jizerskohorské varianty. Takže odměny byly vyplaceny, šišky vysemeněny, semena zasazena, semenáčky školkovány a vyškolené sazenice vysazeny. Až po pár letech se zjistí, jestli náhodou vzešlý smrk je nevhodně ztepilý či potřebně škaredý… Peníze nestačily.

Hodí se hodit dosavadní neúspěch uvedených dvou prezidentských kandidátů na líné, nespolehlivé a špatně najaté sběrače semínek, pardon, podpisů. Ale když on zásadní problém je v tom, že samotný volební zákon k volbě nejvyššího ústavního činitele je poněkud – neústavní. Podmínkou k podání kandidatury je totiž získání podpory nejméně a) dvaceti poslanců, b) deseti senátorů, c) 50.000 občanů, kteří podepíší onu kandidaturu. Přičemž kontroluje se dvacet podpisů poslanců či deset podpisů senátorů, avšak nekontroluje se 50.000 podpisů občanů. Z hromady podpisových archů se „namátkově“ vybere „náhodný vzorek“ u 8.500 občanů podepsaných na každé petici. Zjistí-li nesprávné údaje u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítá Ministerstvo vnitra tyto občany do celkového počtu občanů podepsaných na petici.

Avšak, zjistí-li MV nesprávné údaje u 3 % nebo více než 3 % podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu. Zjistí-li ministerstvo, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost  u tří nebo více procent občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.

Slezeme ještě o level níže do prováděcích předpisů a zjistíme, že zjišťování chyb v podpisech činí stroj. Čtečka bez inteligence, která začasté neumí přečíst škrabopisné výtvory občanstva.

Nu, je to právě 50 let (přesně od 1. ledna 1973), kdy byla v Československu zavedena Poštovní Směrovací Čísla. Od dubna 1978 pak byla na poště Praha 025 slavnostně uvedena do provozu první třídící automatizovaná linka na území ČSSR od japonské firmy Nippon Electric Co. V každé čtečce byl nejspíš malinkatý Japončík, a ten PŘEČETL PSČ, načež byla zásilka vytříděna. Pokud Japončík PSČ nepřečetl, nebyl si jist, pak zásilku dotřídil nějaký šikovný Čech. Když máme málo šikovných Čechů, tak zaměstnejme nějaké opticky výkonné japonské čtecí stroje!!! Snad jsme na tom lépe, než Amerika se svými prastarými sčítacími automaty!? Hm, asi nejsme.

Když jsem v roce 1990 pomáhal organizovat sběr podpisů pro zapsání Hnutí za občanskou svobodu jako strany do voleb, nosil jsem na ouřad Středočeského kraje archy s podpisy průběžně. Paní ouřednice se na ně podívala, a řekla rovnou: „Tenhle podpis vám neuznám.“ Tehdy se občan totiž verifikoval rodným číslem, a paní ouřednice měla ve voku, co je a co není rodné číslo – díky vnitřní logice r.č. (Potřebovali jsme tehdy „jen“ deset tisíc podpisů, ale na jejich sběr jsme měli pouhé tři, čtyři týdny.) Ne, takhle to dnes nefunguje. Nejdřív přines v dobré víře podpisy, a mi ti po čase řekneme, které z nich ti uznáme. Přimlouvám se za to, aby v novele zákona o volbě prezidenta ČR, byla tato možnost obnovena – aby mohl kandidát na ministerstvo vnitra nosit podpisové archy průběžně, a aby mu bylo průběžně verifikováno, kolik jich už má uznaných. (Ušetří se tím i čas mezi podáním a uznáním registrace. A ušetří se i zbytečná práce Nejvyššího správního, ba i Ústavního soudu.)

Avšak! Máme 33 let po této mé zkušenosti (a deset let po prvních přímých prezidentských volbách) a tu by se snad slušelo – při rozvoji naší elektronické byrokracie – podpisovat kandidátní listiny nejen osobně, ale i elektronicky (přes bankovní identitu třeba). Určitě by ubylo zbytečných a trapných odvolávání. Když navíc není vůbec jasno, co ministerský úředník označí za „namátkový výběr“ (???) a „náhodný vzorek“. Ústava to neurčuje, ta jen určuje, že „prezident republiky je volen v přímých volbách“. COŽ PŘÍSLUŠNÝ ZÁKON NEREFLEKTUJE!

Prezident republiky NENÍ volen v přímých volbách. Přesněji řečeno – výběr kandidátů není přímý! Když ke kandidatuře stačí mít 20 nebo jen 10 lidí, zvolených ve volbách nepřímých… Tady existuje rozpor logiky, který letos vyčnívá o to víc, že jedním z prezidentských kandidátů je i Denisa Rohanová, která získala podpisy poslanců, již byli zvoleni za minulé volební období. Zajímavo jest, že tuhle obezličku ji Ministerstvo vnitra sežralo. Jeho výklad zákona umožňuje i podporu poslanců za minulé volební období. Ano, v době, kdy prefíkaná Denisa podávala svou přihlášku do účasti v prezidentském boji, byli oni zákonodárci ve funkci. Jest takové znění zákona – nic proti tomu. Avšak „podobně“ na tom není Tomáš Zima, bývalý rektor Univerzity Karlovy, který podal přihlášku s 13 podpisy končících/ pokračujících/ nově zvolených senátorů až v polovině října 2022. Pro ministerstvo vnitra není taková kombinace podpisů problém. A tak se se Zimou svezla i podvodnice Rohanová.

Proč podvodnice? Mohla totiž tušit, že soudruzi, na které se obrátila, už nebudou všichni ve funkci. A hlavně – přihlásila se před vyhlášením prezidentské volby!!! Totiž už 20. října 2021. Nu a to je podvod. Nemůžeš totiž uplatňovat odměnu za smlouvu, která dosud nebyla podepsána, nemůžeš se hlásit do výběrového řízení před jeho vyhlášením! Předseda Senátu Miloš Vystrčil vyhlásil termín prezidentských voleb 27. června 2022, ve sbírce zákonů vyšlo jeho rozhodnutí 1. července. Od té doby se také kandidátům započítávají finance, které utratí na volební kampaň. (Tedy 40 milionů Kč před prvním kolem voleb.) Už od 1.7. se tedy počítají utracené peníze připuštěných kandidátů – ačkoliv třeba ještě neoznámili svou prezidentskou kampaň. Což by se mělo týkat i Babišova reklamního obytňáku. A paradoxně se netýká utracených peněz za přiznanou kampaň Denisy Rohanové do té doby.

Zajímalo by mne, který moula na ministerstvu vnitra přijal v předstihu onu podvodnou přihlášku. Se stejnou logikou by se totiž paní Rohanová mohla registrovat k další kandidatuře v roce 2027 a pak co dalších pět let!

Měli jsme od roku 1993 hloupý zákon o volbě prezidenta. Ta volba totiž nedokázala během dvou kol volby vygenerovat vítěze. Musel se přitom tom chvatu při rozdělování České a Slovenské Federativní Republiky asi někdo hodně snažit, aby vymyslel takovou krávovinu. Místo, aby později zákon změnil volbu prezidenta na dvoukolovou, zrušil se tenhle blbý zákon – a přijal ještě blbější. Teď, kdy se prakticky ukázala jeho zhovadilost, je snad čas na jeho další novelizaci.

Volba Parlamentem se neosvědčila. Přímá volba taky ne. Hlavně proto, že vpodstaně není přímá – a rovná! V příštího novele zákona by statistika hodnocení hlasů, podporujících kandidáta měla být nahrazena verifikací všech podpisů. Nemělo by se stát problémem, když jeden občan podpoří kandidaturu několika lidí. Nejde o volby, proč bych nemohl dát podporu k registraci několika kandidátů – aby se mi mohli ukázat ve volební kampani, a abych si z nich mohl vybrat. Hlavně ale buďtež škrtnuty možnosti, že nového papaláše budou moci nominovat poslanci či senátoři!

To by ho totiž mohli k registraci dostrkat i jiné orgány Národní fronty – od Rady České televize po členy Sdružení pro rovnoprávnost tržních, netržních, nejedlých a jedovatých hub, z.s.

Nu vida – začal jsem vysvětlováním, kde peníze nestačí, načež jsem vbrzku přešel k výčtu toho, kde zákon nestačí! Ale snad by mohl stačit rozum…

PS: Tento článek není v žádném případě propagací nebo volební agitací šířenou prostřednictvím komunikačních médií podle čl. (5), § 35, zákona č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů – a proto neobsahuje informace o zadavateli a zpracovateli.