3.12.2022
Redakce
8
Kategorie: Politika

Je zákon o volbě prezidenta republiky v souladu s ústavním pořádkem?

Sdílejte článek:

JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ

Podle § 21, odst.1 zákona č. 275/2012 Sb., tj. zákona o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) : „Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců („navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů („navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky („navrhující občan“).“

Zastávám názor, že citované znění je v rozporu s Článkem 1, věta první, Listiny základních práv a svobod, která zní:

„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“, a s článkem 22: „Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.“

V zákonné úpravě volby prezidenta jsou totiž dle mého názoru nedůvodně preferováni poslanci a senátoři, kteří mohou podat kandidátní listinu bez povinnosti přiložit petici podepsanou nejméně 50.000 občany, a nic na tom nemění jejich limitace počtem deseti (v případě senátorů) nebo dvaceti (v případě poslanců).

Návrh kandidáta na kandidátní listině podepsaný deseti senátory nebo dvaceti poslanci v porovnání s povinností přílohy petice s padesáti tisíci podpisy občanů vytváří abnormálně a zcela nedůvodně nerovné podmínky, které popírají rovnou volební soutěž kandidujících osob, vytvářejí z poslanců a senátorů nedůvodně privilegovanou skupinu, kdy význam jejich podpisů jako občanů je v jednom případě pět tisíc krát vyšší, v jednom případě dva a půl tisíce krát vyšší, než občana ČR bez některé z těchto funkcí, a tím je narušena výrazně rovnost v právech občana dle čl. 1 LZPS.

Není žádného objektivního ani veřejnoprávního důvodu důvodu pro to, aby podpis občana, který je t.č. poslancem nebo senátorem, měl v případě volby prezidenta vyšší význam než podpis občana, který žádnou z daných funkcí nevykonává. Používání a výklad zákona o volbě prezidenta republiky je tak v rozporu rovněž s čl. 22, protože soutěž politických sil není soutěží rovnou, ale za odlišných podmínek podle druhu podávaných kandidátních listin, tedy podle toho, kdo ji podává.

Právo podpořit určitou osobu pro její kandidaturu v přímé volbě prezidenta musí být rovné pro všechny občany, tedy nelze přičítat jinou právní sílu podpisu občana jen pro výkon funkce, která nijak s volbou prezidenta nesouvisí, a fakt, že senátoři ani poslanci nejsou povinni přiložit petici s 50.000 podpisy ke kandidátní listině, vytváří jasnou nerovnost podmínek pro jednotlivé kandidáty, neboť danou nerovností významu podpisů občanů (kdy jednu kandidátní listinu podpořit musí, jinou nikoli) je zcela popřena rovná volební soutěž ve více rovinách.

Ten kandidát, jehož nominaci podpoří svým podpisem deset senátorů nebo dvacet poslanců, je výrazně zvýhodněn

– při ohlášení kandidatury termínově, protože může svou kandidaturu ohlásit tzv. last minut před podáním kandidátní listiny, zatímco kandidáti, sbírající podpisy, ji musí zveřejnit několik měsíců dříve,
– dále nákladově, protože kandidáti podpoření senátory nebo poslanci nemusí vydávat finanční prostředky na proces sbírání podpisů,
– a časově, protože kandidáti podpoření senátory nebo poslanci se mohou věnovat dříve volební kampani namísto organizování administrativy sběru podpisů na petici.

Rovné podmínky by to byly tehdy, kdyby každá kandidátní listina musela mít jako přílohu petici se stejným počtem hlasů občanů České republiky, kdy hlas občana ČR bez výkonu funkce by měl stejnou váhu jako hlas občana vykonávajícího t.č. funkci senátora či poslance. Ten by měl mít jediné právo – jako každý jiný občan podpořit petici jako přílohu kandidátní listiny daného občana – kandidáta.

Vytvořením možnosti podat kandidátní listinu podepsanou nedůvodně privilegovanými občany z důvodu výkonu funkce senátora nebo poslance bez povinnosti přikládat petiční listinu s 50 tisíci podpisy narušily závažně rovnost v právech občanů, když podpis občana bez výkonu funkce poslance nebo senátora nemá stejnou váhu jako občana tyto funkce vykonávajících, a narušily rovnost podmínek kandidátů, když kandidatura některých musí být podpořena peticí 50.000 občanů, a kandidatura jiných takto být podpořena nemusí, a to jen proto, že jejich kandidátní listinu podepsali občané vykonávající t.č. funkci senátora nebo poslance.

Není žádného objektivního ani veřejnoprávního důvodu, pro který by měli být poslanci a senátoři oprávnění podávat kandidátní listiny se svým kandidátem za tak výrazně privilegovaných podmínek, než kandidující občan České republiky, kterou podporují tzv. jen občané. Naopak, takto privilegovaná možnost je v rozporu s LZPS, zaručující rovnost v právech. Zákon o volbě prezidenta je tedy v citované části dle mého názoru protiústavní, a měl by být změněn.

Tím by odpadla nutnost řešit pikantnosti toho typu, že zákon neupravuje, že podpisy poslanců a senátorů musí být aktuální, protože za současného zákona by bylo možné uvažovat o podpisu senátorů a poslanců emeritních, tedy již mimo funkci; což využila kandidátka Denisa Rohanová, a MV ČR kupodivu akceptovalo.

Přímá volba prezidenta byla správným krokem. Zákon však zůstal, jak se často stává, v půli cesty. Rovná soutěž by byla, kdyby mohly kandidovat osobnosti za shodných podmínek – každý kandidát/kandidátka by musel/musela předložit petici s určitým počtem hlasů občanů, a to ve své podstatě jen proto, aby se počet zájemců o Pražský hrad eliminoval na rozumný počet (podle mě by však až 50.000 podpisů být nemuselo – ale to je věc názoru). Pak už by to bylo opravdu na lidech. A k občasnému povzdechu, že tak může kandidovat „kde kdo“? A proč by nemohl? Do sněmovny a senátu také může kandidovat každý, až se někdy divíme, že si kandidovat a přijmout tu funkci vůbec troufá…

Je tedy otázkou, kdyby tuto protiústavní argumentaci někdo z vyřazených kandidátů použil, zda by mohl být úspěšný… Podmínka volební rovnosti jako základ ústavnosti jakýchkoli voleb a zde existující možnost různých kandidátních listin s velmi výrazně odlišnými podmínkami by podle mého názoru mohly do volby prezidenta zasáhnout poměrně výrazně. Mohlo by se tak stát, že Ústavní soud by volby zrušil, nebo, pokud by nechtěl tak výrazně zashovat do jejich výsledků, přikázal by zákon upravit pro prezidentské volby příští.

V každém případě by to mohlo být dost napínavé. Na oné viditelné a nespravedlivé nerovnosti to však nic nemění. Ta tu objektivně existuje.

 

Jana Zwyrtek Hamplová

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

8 komentářů
  1. Tom 08:53:15

    Zase ta bába, co se vyvezla na covidu a podpoře ruskejch fašounů.

    • Jiří Přibyl 10:11:40

      Předpokládám, že Tom je vzorně proočkovaný, zvyká si na dobroty z brouků a červů a těší se na to, až bude sdílet svůj majetek s dalšími lidmi. Potom bude šťastný (možná že už je). Napsal mu to Klaus Schwab v díle Velký reset. …Cituji: „Nebudeš nic vlastnit a budeš šťastný“.
      Volba prezidentských kandidátů mě nezajímá. Nikdo není mým favoritem. Prezidenta budu naprosto ignorovat, jako kdyby nebyl. Nechci znát ani jeho jméno. Mou kandidátkou byla Ing, Alena Vitásková.
      Mějte se hezky.

      • b.wolf 19:37:01

        :good: :good: :good: Ano, to byla jediná osoba, která stála za úvahu. Zbytek je estébácký, bolševický a sörösovský póvl, který nestojí ani za odplivnutí.

        • TM 11:44:33

          Aha. Tak proto to Vitásková srabovsky zabalila, ač měla přes 70.000 podpisů.
          Kdopak či copak ji asi přimělo změnit svůj názor nekandidovat?

          To, že si dala za cíl nasbírat 100.000 podpisů, co se jí nepodařilo, považuji za zástupné odůvodnění

          • Jan 12:38:49

            Je to naprosté znehodnocení 70000 podpisů a pokud tak učinila dobrovolně, to je podraz. Pokud tak učinila po jistém zásahu z Ambasády USA v Praze, či jiných dobráků, pak už jsme opět v 50 letech minulého století. Ale nakonec jsme už opět i protektorátem, kde si nikdo nesmí dovolit cokoliv zpochybňovat co pochází a bylo nařízeno Bruselem s jeho svatými a nedotknutelnými evropskými hodnotami. Hodnotami k zániku Evropy a evropských národů.
            Zde také jedna definice: „V demokracii si národ vždy volí ty nejleopší a nejschopnější ze svých řad“. Je zcela zřejmé, že v ČR po tom r. 89 žádná demokracie nikdy nebyla, pouze jí papaláši vždy měli a stále mají jen plné huby ač jejich skutky s demokracií nemají nic společného. Odkdy lze mafiózní a zločinecké struktury nazývat demokracií? Právě od toho r. 89. Hlavně, že všichni nadávají na toťák a komanče a až do nebes vychvalují stav současný, nastolený a řízený z Washingtonu. A bacha, bílý otec z Washingtonu vás vidí. :scratch: :whistle:

  2. rezident 11:55:27

    paní senátorka mne pobavila, jen by mne zajímalo, jestli nebydlí na vysoké jahodě a nesnídá růžovou cukrovou vatu, trápit se s prase_identem u neexistujícího státu ? trochu zbytečné na farmě zvířat

    • Jan 12:42:10

      :good:

  3. Pijack 12:09:42

    Opakuji to už několik let – MV hlásá ovcím: „Můžete si svobodně a demokraticky zvolit koho chcete, ale jen z těch, které vám povolíme“

    Copak je autorka slepá? Ty vycucané chyby z prstu jsou důkazem, že zde nastaly jen 2 možnosti.

    1/ buď jsou zaměstnanci MV lemplové a tím pádem nemají na ministerstvu co hledat a nebo

    2/ je předem rozhodnuto, kdo půjde na Hrad a kdo je protektorátnímu režimu nepohodlný. Což je zvůle.

    Můžete si vybrat. Já tvrdím, že je to zvůle nomenklatury. Nechejte si o demokracii zdát.