Jak tzv. spravedlivé známkování poškozuje Židy, Asiaty a další dnes diskriminované menšiny

Nedávná studie odhalila, že se na amerických univerzitách postupně snižují nároky na studenty. To, za co byl dříve student ohodnocen známkou C+, je dnes ohodnocen známkou A-, a proto nyní zhruba 3/4 studentů elitních univerzit získávají známky A nebo A- (ekvivalent naší známky 1 nebo 1-). [1]

Tato inflace jedniček je přímým důsledkem prosazování ideologie diverzity, rovnosti a inkluze (DEI, Diversity, Equity and Inclusion) a konceptu intersekcionality. [2] Podle ideologie DEI se má při přijímání do zaměstnání a ke studiu brát v úvahu původ uchazečů. Pocházejí-li ze „znevýhodněné“ sociální skupiny, je nutné jejich společenský deficit vyrovnat.

Toho však lze dosáhnout pouze ideologickou diskriminací některých jiných menšin, zejména Židů, kteří se nemohou prosadit lepšími studijními výsledky, když se se všichni studenti hodnotí stejně. Pokud je jim ale tato možnost odepřena, tak práci získají přednostně studenti ze zvýhodněných skupin a jsou také přednostně přijímáni ke studiu.

Inflace jedniček – k níž dochází převážně u humanitních oborů – také odráží subjektivní a propagandistický ráz studia mnoha dnešních studijních oborů, kdy se všechny názory považují za rovnocenné (kromě těch konzervativních, které se studenti bojí vyjádřit, aby si nevysloužili špatné známky.)

Ideologie DEI utočí na meritokracii a požaduje, abychom každého posuzovali podle barvy pleti a identity, nikoliv podle jeho vysvědčení. Známkování nemůže být dokonalé, je ale jediným způsobem více méně spravedlivého hodnocení.

Některé školy ve jménu nové společenské spravedlnosti známkování dokonce odstranily. Jiné školy to vyřešily odstraněním rozdílů ve známkování, aby snad nějaký mimořádný student příliš nevyčníval.

Mnohé školy se pokusily odstranit kulturní a rasové předsudky a zavedly anonymní známkování. Fungovalo to u dívek a při konkurzu muzikantů, schovaných za plentou. Favorizovaným menšinám to ale nepomohlo, stále měly špatné výsledky. Ideologie DEI proto prosazuje, aby se hodnotilo spravedlivě za každou cenu a je jedno, jak se toho dosáhne. Školy mohou známky zrušit nebo dát každému za jedna, jediné, co nesmí, je spravedlivě rozlišovat výkon.

Má-li být známkování férové, tak nesmí známkující podléhat předsudkům a nesmí nenápadně diskriminovat některé skupiny. Každého má hodnotit stejně podle jeho úsilí a schopností a neměl by rozdávat trofeje. Objevily se už i případy, kdy byl student oceněn na výbornou, aniž chodil do školy!

Tzv. spravedlivé známkování potlačuje studium, poctivou práci a ničí tvůrčí schopnosti. Jeho důsledky jsou nedozírné! Nepřipraví studenty na svět tvrdé konkurence, jemuž budou po studiu čelit. Taková „spravedlnost“ ničí také kdysi tak významnou konkurenční výhodu špičkových amerických univerzit.

Začnou-li některé univerzity spravedlivě známkovat, nezbývá ostatním, než je následovat, jinak by jejich férově hodnocení studenti byli v nevýhodě oproti studentům s ideologicky vylepšenými známkami. Dobré výsledky přestaly mít vypovídací hodnotu. Zanikla jejich funkce, jež nutila studenty k vyššímu výkonu, a tak se celková úroveň studia snížila. Zlepšilo se pouze hodnocení. To, že univerzity selhávají ve svém poslání, není na první pohled zřejmé, protože zakrývají sníženou úroveň uměle vylepšenými známkami.

Říká se, že filozofie často odráží vlastní životní zkušenost. O mně to rozhodně platí. Zásluhu za to, čím jsem se stal, přisuzuji přísnému a spravedlivému známkování. Na Právnickou fakultu Yaleovy univerzity (Yale Law School) mě přijali jen o fous. Mnoho mých spolužáků bylo z bohatých a privilegovaných rodin, zatímco já jsem byl jen obyčejný židovský kluk z Brooklynu. Pokud jsem v jejich konkurenci chtěl uspět, tak jsem prostě musel pracovat tvrději a musel jsem dostávat lepší známky než oni. Přestože jsem byl na univerzitě nejlepší v ročníku – v průběhu studia jsem získal průměrné ohodnocení 3,7 bodu (maximum jsou 4 body, tzv. GPA, Grade Point Average) – tak mě nakonec všechny firmy z Wall Streetu odmítly. Nakonec jsem si dokázal zajistit stáž u Nejvyššího soudu Spojených států amerických a později se mi podařilo získat práci na Harvardově univerzitě. Dnes by průměrné ohodnocení 3,7 bodu bylo považováno za průměr a byl bych bez šance získat zaměstnání.

Inflace jedniček tedy někomu prospívá a jinému škodí. Mezi těmi, kterým škodí nejvíce, jsou židovští, asijští a další studenti, kteří jsou vyloučeni podle „inkluzivních“ kritérií ideologie DEI. De facto se jedná o diskriminaci na základě etnického původu a náboženství. Na veřejných univerzitách je to protiústavní, na soukromých univerzitách je to špatné a nemorální.

Spravedlivé známkování navíc poškozuje i ty jednotlivce ze skupin zvýhodněných ideologií DEI, kteří by dosáhli skvělých studijních výsledků tak jako tak. Falešné známky mohou někomu na čas prospět, ale z dlouhodobé perspektivy je meritokracie mnohem lepší a spravedlivější než sociální inženýrství nové spravedlnosti zvýhodňující dříve diskriminované skupiny.

Alan M. Dershowitz, překlad původního textu: How Equity Grade Inflation Hurts Jews, Asians and Other Disfavored Minorities, překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Poznámky překladatele:

[1] Na amerických školách se používají známky A (výborně), B (dobře), C (dostatečně), D (méně než dostatečně) a F (nedostatečně, neuspěl). Podrobněji zde.

[2] Intersekcionalita je radikální pseudointelektuální teorie, která tvrdí, že všechny formy sociálního útlaku jsou neoddělitelně propojeny. Definice na Wikipedii viz zde.