4.3.2025
Kategorie: Politika

Hrůza ze sice dryáčnické, ale konečně diplomacie

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Schůzka Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského. Možná k ní měli pouštět pohřební marš s nádechem ztřeštěné komedie. Evropské PR ikony politiky jako na povel zaplavily sociální sítě slovy o tom, jak „standujeme“ s Ukrajinou a že Zelenskyj není sám. Právě jsme svědky toho, jak si impéria opět s nadšením trhají svět podle vlastních přání a nám je dáno bezmocně přihlížet.

Co má ve výhledu Zelenskyj? Se svou rétorikou, odmítající jakýkoliv kompromis krom vstupu Ukrajiny do NATO, nic než prohlubující se bídu a utrpení vlastních lidí. Válka do posledního Ukrajince tak nabývá nových a obludnějších rozměrů. Očividně z toho nikdo nemá radost. Všichni to chtějí zastavit. Ale nikdo pro to nic nedělá. Doposud.

Automaticky vytvořené české titulky lze zapnout kliknutím na ikonku ozubeného kola, tam najet na kolonku titulky, zatrhnout automatické titulky, vyhledat češtinu.

Ukrajina prohrává, ruská armáda postupuje. Postupuje i přes tříletou bezprecedentní jak vojenskou, tak i finanční podporu prakticky všech zemí NATO. Přesto se Rusko nekrčí hrůzou někde u Kamčatky. Realita všedního dne, kterou zcela očividně může vyřešit jen velmi ostrá forma diplomacie, jejíž součástí je i výchovný políček pro Zelenského. Jinak válka neskončí nikdy, případně se přetransformuje ve válku světovou, jak několikrát na tiskovce zopakoval varovně Trump.

Velká část Evropy slovy svých politiků v podpoře Ukrajiny nepoleví. Tak je tu několik málo otázek.

Začali jsme po roce 2022 až hystericky zbrojit? Zavedli jsme zároveň s tím povinnou vojenskou službu? Máme po těch třech letech, kdy jsme volili čistě válečnickou rétoriku a bili se na Twitteru a Facebooku v prsa, milionové, perfektně vyzbrojené a vycvičené armády? Změnili jsme naši společnost na kimovsky vojenskou a tupě poslušnou? Přešli jsme na válečnou výrobu? Začaly školy místo odborníků na gender generovat inženýry a techniky? Nic z toho jsem nezaznamenal. Utrácí se dost, jistě, ale zvyšuje se tak připravenost armád? Vždyť o té naší se říká, že by zvládla ochránit na jedno odpoledne malé okresní město, ale přesto, asi v rámci strategie jak porazit rozpínavé Rusko, nově mění povel pohov. Na víc naše armáda nemá. Je to v Evropě nějak podstatně jiné? Stala se vojenská služba v některé zemi EU povinnou? Bez kanónenfutru se neobejde žádná válka. Zatím.

Naopak, vzpomene si ještě někdo na nářky zbrojovek, že jim banky nechtějí dát úvěr, protože jejich činnost neodpovídá morálnímu majáku politiků ani bank? Na ty vtípky, které odráží směšnou realitu, že první tank na solární pohon i s „kávovarem“ na sójové biolatté už už opustí výrobní linku? Má ještě někdo v paměti pomatenou evropskou politiku řízeného skoku ze srázu, kdy jsme místo přípravy, skutečné přípravy na velkou válku s velkou slávou zaváděli víčka, přidělaná napevno k petlahvím? My žijeme v téhle realitě. S tímhle, přesně s tímhle my chceme táhnout do války.

Do války? My? Profesionální diváci a požírači popcornu? Že bychom se měli přesunout z pohodlného sofa do zabahněného zákopu s krysami, ožírajícími mrtvoly vojáků? Nikdo nepůjde. To už by bylo příliš osobní. Ursula von der Leyenová by mohla skákat šipky do hromady štěrku, stejně za ni nikdo nepůjde umírat. Jak dlouho ještě budeme hodnotově předstírat, že máme vůbec nějaký význam? My, sami sebou uregulovaní ubožáci, kteří si zlikvidovali za válečného řinčení mečů z molitanu a dětských kulometů z tržnice těžký průmysl, který k válce bezpodmínečně potřebujeme? Vždyť je to k smíchu.

Nejlépe charakterizuje evropskou politiku a její neschopnost to, jak jsou nynější politici z chování Trumpa překvapení a nejsou schopní nabídnout nic jiného, než co doposud. Hodnotové kvičení a trochu peněz na běžnou údržbu Ukrajiny a předané Ukrajincům na dluh, který budou muset Ukrajinci splatit. A ano, mluví se o tom, že dluh se zamázne ze zmrazených ruských aktiv v Evropské unii. Eurounijním politikům ani teď nedochází, že se svět mění, že zase nabírá jiný vítr… a že ruská aktiva budou možná rozmražena a předána majiteli. Ale Ukrajině dluh zůstane. USA přicházejí ve své dohodě o nerostech s jakousi obdobou Marshallova plánu na obnovu Ukrajiny. S čím příchází unijní politici kromě výkřiků na sociálních sítích? První jednání mezi Trumpem a Zelenským v Bílém domě a celý svět mluví o míru a i ti naši šašci s hodnotami bez hodnot začínají opatrně couvat. Za poslední tři roky proběhly desítky jednání EU s Ukrajinou a mír byl po celou dobu slovem dezolátů, slovem podlidí, slovem, které se stalo prakticky nelegální. Vzpomeňme na posměšné označení chcimír, které ostatně funguje stále…

„To není o emocích, na čí straně kdo stojí, Zelenskyj to včera nezvládl, na tuto fázi konfliktu nemá kapacitu ani sílu… a zdá se i řada evropských politiků podléhá emocím, protože si neumí spočítat, kolik je v Evropě tanků a vojáků. Bez Ameriky Ukrajina padne. To není slovní válka, ale reálná,“ napsal na Facebooku šéfredaktor Echa 24 Dalibor Balšínek.

Všiml si někdo z hodnotových politiků Evropské unie, kdo je Donald Trump a co je jeho cílem? USA dluží 36 bilionů dolarů, Donald Trump se vřítil do Bílého domu s tím, že finanční kondici Spojených států s až ďábelskou efektivitou zlepší, aby USA mohly dál důstojně hrát světový prim. Ospalé bidenovské a tak hodnotové zadlužování skončilo. A teď kruciální a cynická otázka, kterou si ovšem Trump logicky pokládá: Co mi válka na Ukrajině nese? Jen výdaje navíc. Očividně nepracuje jako náš Fiala na principu – korunu do zbrojního průmyslu nasypu, tři koruny mi z něj vypadnou. To kdyby fungovalo v realitě, tak jsme za ty tři roky války a neochvějné podpory Ukrajiny jedním z nejbohatších států Evropy. Ne-li světa. Jenže nejsme. A ani USA by nebyly.

A tak přišel Trump s dohodou o nerostném bohatství, která je šalamounským řešením. Na Ukrajinu by vstoupil americký obchodní zájem, postavil by se mezi Rusko a Ukrajinu, a tím by zabránil v pokračování války. Protože Rusko by si prostě nedovolilo zaútočit na Američany spoluvlastněnou průmyslovou výstavbu, infrastrukturu. Trump je byznysman a tímhle krokem by ukončil to hašteření se stovkami tisíc mrtvých. Jako bonus jde brát, že polovina výdělku USA na Ukrajině na základě dohody by šla do obnovy samotné Ukrajiny. Což by zase odstrčilo na druhou kolej tradiční ukrajinské oligarchy, jejichž vinou se Ukrajina nikdy nedostala ze svého postsocialistického bordelu. Jasně, je to svým způsobem protektorát USA nad Ukrajinou, ale lepší bezpečnostní záruky si v dané situaci přát nelze. (Holt ta realita geopolitiky se třemi imperiálními velmocemi, opět si parcelujícími svět – Rusko, Čína, USA…) Mise splněna, hladové Rusko zastaveno bez možnosti jít dobývat tanky politicky se rozpadající, ale hodnotově semknutý Brusel.

Podstata takové dohody je pak v budoucnosti, kdy by se v míru vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou normalizovaly a došlo by logicky i k diplomatickému jednání o Ruskem zabraných územích. Putin není Kostěj nesmrtelný, i Rusko se může měnit. A mezi Ukrajinou a Ruskem by s platnou dohodou a svými obchodními zájmy stáli i Američané a prostě si nepřáli rozhoření dalšího konfliktu. Zároveň by pracovali na tom, aby se konfliktní otázky řešily a vyřešily, aby byl konečně klid. Tedy trumpovské USA. Pokud by nastoupila do Bílého domu zase bidenovská klika, mohla by být dohoda jen další rozbuškou.

Ale my jedeme hodnotově dál. „‚Plánované přepadení, které ve 250leté historii nemá obdoby.‘ Americká média kritizují schůzku prezidentů,“ je jeden z titulků veřejnoprávního Českého rozhlasu. V textu pak rozhlas cituje komentář jednoho jediného novináře, který loni velmi razantně podporoval Kamalu Harrisovou, pro Trumpa má jen slova pohrdání. Z komentáře jednoho levicového novináře udělal Český rozhlas „americká média“. Takže se nemusíme obávat, my pojedeme hodnotově dál. Bez pochybností, zato se spoustou tunelového vidění.

Ale je v našem zájmu, je v zájmu Ukrajiny, je v zájmu USA, je v zájmu Ruska, je v zájmu celého světa, aby ta válka konečně skončila (tedy nejspíš kromě Číny, která ve výsledku na válce vydělává, protože s ní nemá žádné výdaje, navíc od Ruska nakupuje plyn za paklík tabáku, a tedy posiluje, což Trump vidí a předpokládám, že odmítá). A je až šokující, s jakou nenávistí a pohrdáním se setkal Trump, když začal hledat možnosti, jak tu válku zastavit. A ano, z pozice silnějšího zahnal Zelenského do kouta, protože Zelenskyj chce spravedlivý mír.

Ano, naší i ukrajinskou rétorikou je spravedlivý mír. Ve vesmíru jednorožců a hodných víl by to smysl dávalo a nejspíš bychom k takovému cíli dokázali i nějak dojít. Ale nežijeme v pohádce. Ten náš spravedlivý mír znamená jediné. Že Rusko bude kapitulovat, že se Putinův režim zhroutí a Rusko přejde na stranu těch hodných. Marco Rubio, ministr zahraničí v Trumpově vládě, pro CNN řekl, že se ptal evropského ministra, jak si Evropa představuje dosažení míru. Ten Rubiovi odpověděl, že když vydržíme vzdorovat Rusku ještě rok, samo začne škemrat o mír, protože bude před kolapsem.

Vzpomeňme na začátek války. Naše média chrlila do světa křiklavé titulky inspirované nyní už zdiskreditovaným washingtonským Institutem pro studium války. Rusům do týdne dojdou zbraně, Rusko do dvou týdnů nebude mít munici, Rusům dochází branci, Rusové kradou čipy z praček, Rusko do měsíce zbankrotuje. Nic z toho nebyla pravda. Jen jsme si jako společnost až nehorázně lhali. Lhali sami sobě, aby propaganda mohla jet dál.

Kde je ta jistota, že Rusko do roka padne na kolena a bude škemrat o mír? A jaká je pravděpodobnost, že na těch kolenou skončíme dřív než Rusko? Vždyť nás ta válka ekonomicky ruinuje. Spolu s vládou Petra Fialy si ale pořád nalháváme, že se máme dobře, že to zvládáme, že se nám korunky budou ve zbrojním průmyslu trojnásobit. Ale jsme až po krk v ekonomické krizi. Jsme v krizi bezprecendentního úpadku průmyslu a výroby. O politické krizi nemluvě.

Viktor Orbán vyzval Evropskou komisi, aby začala okamžitě vyjednávat s Ruskem příměří. Aby začala hledat možnost, jak válku ukončit. A ne, příměří nebude spravedlivé, nebude, při pohledu na realitu ani být nemůže. Samozřejmě, že bych s nadšením vítal, aby se věci vrátily před rok 2014, kdy se nezabíjeli lidé. Ale to jsou pitomé sny, které se snaží ignorovat současnou realitu. A v těchto snech teď žije emocemi bouřící evropská politická smetánka.

Co by se dalo domluvit? Zastavení střelby a příměří, provázené intenzivním vyjednáváním. Prvním bodem by mohlo být svolání referenda v zemích Donbasu. Pod velmi přísným a pečlivým mezinárodním dohledem by se obyvatelé vyjádřili k tomu, zda chtějí zůstat s Ukrajinou, získat svou samostatnost, nebo se připojit k Rusku. Je to kacířská myšlenka? Ale bože na nebesích, o tom byl Ruskem i Ukrajinou živený konflikt od roku 2014 do roku 2022 na Donbasu, který tím odpovídal na Majdan. Zprvu poklidně jen formou demonstrací, poté naplněný krví separatistů a civilistů.

Ať rozhodnou lidé v referendu. Poté by na Donbasu z pověření OSN byly mírové jednotky kupříkladu Číny a Argentiny (aby nebyly spojené s NATO), které by jako v rozpadající se Jugoslávii hlídaly a monitorovaly, zda nedochází k bojůvkám a partyzánským akcím. A svět by měl, za velmi štědrého přispění Ruska, začít oblast obnovovat.

Jenže předtím by měl Volodymyr Zelenskyj odstoupit z pozice prezidenta a postoupit své místo někomu, kdo není do hlouby duše ovlivněný pochopitelnou nenávistí k Rusku a neklade nesplnitelné požadavky. Stává se překážkou příměří a jednání o příměří. Jeho role byla pro něj osobně jistě děsivá, těžká, jeho spojenci si s ním hráli a hrají jako s hračkou, už v dubnu 2022 měl dojednat příměří a podepsat neutralitu, však od podpisu jej dělily hodiny (teď už nejspíš lituje promarněné šance). Nepodepsal, uvěřil, že s podporou Západu vyhraje. Ale jak je zvykem USA, Ukrajina byla využitá, zneužitá a teď bude odkopnutá. A hodnotově moc pěkně ukotvená, ale jinak bezmocná Evropská unie nemá a nebude mít sílu Ukrajinu udržet. Má moc práce se změnami povelu pohov a odtrháváním víček od petlahví. Až teď, když se vše svíjí v křečích závěrečného dění, začínají někteří potrefení volat po tom, abychom se změnili na kimovskou vojenskou velmoc. S jakým zpožděním charakteristickým pro evropskou intelektuální smetánku. Na to už není čas, sledujeme závěrečné křeče oné děsivé války, kde jsou statisíce ale úplně zbytečně zabitých. Jen pro to krvelačné laškování velmocí.

Volodymyr Zelenskyj neměl podlehnout šalebným tanečkům Západu. Měl vědět, že to jsou šalebné tanečky. Teď budeme několik málo týdnů sledovat úsměvné přísahání na ukrajinskou vlajku napříč Evropskou unií, ale výsledek nepřijde žádný. Jen trochu peněz na každodenní údržbu Ukrajiny, pak se ozvou domácí problémy a domácí řešení. A i v EU se na Ukrajinu zapomene.

A tak se Ukrajina ocitne v nezáviděníhodné pozici. Dohoda o nerostech mezi USA a Ukrajinou je jakási obdoba Marshallova plánu. Je to v nynější situaci to nejlepší, co Ukrajina může získat. Výhru a zadostiučinění nezíská. Žijeme ve světě velmocí. To jejich zájmy hrají prim. A jedna velmoc už nechce platit konfrontaci s druhou velmocí. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít. Pitomá poloha pro Ukrajinu. Ale 20. století bylo plné takových mouřenínů. I my jsme se v této poloze několikrát ocitli… a jsme v ní ostatně dodnes. Jen se u nás právě teď nestřílí. I v nás doutná nelibost s tím, že si s námi velmoci pro svůj zájem pohrávaly po svém.

Žijeme v době, kdy si velmoci začaly opět trhat svět na kousky. Nelíbí se mi to, není to svět, kde se můžeme jako malá země dočkat spravedlnosti. Stejně jako se spravedlnosti nedostane Ukrajině. Ne spravedlnosti, kterou by zasloužila. Rusko nemělo vtrhnout na Ukrajinu, nemělo začít vraždit. USA neměly rozeštvávat Ukrajinu proti Rusku a podporovat tříleté vraždění. Všechno to byl divný dějinný omyl. Jak strašné pro ty statisíce mrtvých, že zemřely jako součást dějinného omylu.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)