24.4.2025
Redakce
1
Kategorie: Společnost

Hrozí Británii občanská válka?

Sdílejte článek:

ROD DREHER

Obyčejní Evropané si začínají připouštět to, co jejich vůdci nechtějí vidět: občanské nepokoje jsou možná blíž, než se kdokoli odvažuje říct. Může se to skutečně stát?, ptá se Rod Dreher na webu The European Conservative. 

Před dvěma měsíci hostila anglická moderátorka Louise Perry ve svém podcastu profesora Davida Betze z londýnské King’s College a odborníka na občanské války. Téma? „Blížící se britská občanská válka.“ Betz tvrdí, že Spojené království má nyní všechny tradiční znaky společnosti na pokraji násilného občanského konfliktu. Zmiňuje mimo jiné zhroucení důvěry v britské istituce, dvoustupňový soudní systém, islámskou radikalizaci a polarizaci způsobenou oficiálním multikulturalismem.

Verze rozhovoru na YouTube má téměř 200 000 zhlédnutí – tolik, že si toho všiml i sloupkař deníku Telegraph Tim Stanley, který ve svém sloupku z 3. dubna napsal, že události v Británii i na evropském kontinentu (cituje francouzský soud, který zakázal Marine Le Pen kandidovat na prezidentský úřad) vedou k tomu, že se věci začnou řešit.

Stanley píše:

„Zdá se jim, že konspirační teorie se potvrzují a že schází demokratický ventil pro lidový hněv… kam jinam by se militantní frakce rozzlobených bělochů měla obrátit, než k násilí – když vidí, že jejich možnosti jsou omezené a že jsou příliš chudí na to, aby emigrovali?“

Téměř každý vzdělaný Angličan mladší čtyřiceti let, kterého znám, se snaží emigrovat, protože ztratil naději, že jeho země má prostředky na to, aby se dostala z kulturní a hospodářské krize. Nedávno mi v Oxfordu jeden americký student řekl: „Kdyby zdejší vládnoucí třída otevřeně nenáviděla Brity, těžko říct, co by dělala jinak“.

Francie také začíná doutnat

Když jsem minulý měsíc strávil týden ve Francii, vzpomněl jsem si na otevřený dopis, který v roce 2021 vydalo 20 francouzských generálů ve výslužbě a 1 000 příslušníků aktivní služby.  a který varoval, že jejich země směřuje k občanské válce. Vojáci v dopise varovali před možným vyhrocením situace, občanskou válkou a před islamismem hlavně na francouzských předměstích. Tvrdili, že na některých územích Francie přestává platit ústava zaručující svobodu vyznání a rovnost všech občanů a kritizují, že na demonstranty ve žlutých vestách si policie prý troufne, zatímco z islamistických bojůvek má obavy. Situace se stane neudržitelnou a radikálové vezmou právo do vlastních rukou, pokud vláda nezakročí rázně proti islamistům na předměstích a neodvrátí se od rozdělující politiky vedené takzvaným „antirasismem“.

V řadě soukromých rozhovorů s obyčejnými Francouzi (ještě před verdiktem o Le Penové) jsem zmínil rozhovor s profesorem Betzem (nikdo o něm neslyšel) a zeptal se jich, zda předvídají ve Francii občanskou válku. Téměř všichni odpověděli, že ano. Říkali to s nervózním klidem, jako by to brali jako jakousi samozřejmost. Když jsem jednomu páru pochválil jejich zemi a řekl jim, že bych jednou chtěl žít ve Francii, odpověděli jednohlasně: „Ne!“ Zůstaňte v Maďarsku, řekli, tam budete v bezpečí.

Z mainstreamových médií byste se nikdy nedozvěděli, že mezi obyvateli Evropy i Spojeného království bublá tento druh nálad. Profesor Betz v onom rozhovoru říká, že mnoho lidí trpí tím, co nazývá „normalizační předpojatostí“ – tedy přesvědčením, že „u nás“ se něco takového nemůže stát. Ale může!

Snazší, než si myslíte

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1992 vypukly v některých bývalých sovětských republikách násilné občanské konflikty, jakmile se většinové neruské obyvatelstvo přestalo bát komunistického jha. Nebyly to formální občanské války, v nichž by proti sobě stály dvě armády. Byly to často spontánní, neřízené křeče orgastického násilí – přesně takové, jaké by podle profesora Betze vypadaly výbuchy lidového hněvu v Británii a v Evropě. Říká také, že vzhledem k masovým médiím a sociálním sítím, by se občanský konflikt, pokud by vzplál v jedné zemi, pravděpodobně téměř okamžitě přelil i do dalších…

Pokud si chcete udělat představu o tom, jak ohavné takové věci mohou být, přečtěte si svědectví v knize běloruské nositelky Nobelovy ceny Světlany Alexijevič „Secondhand Time: The Last Of The Soviets“. Nabízí strhující orální historii zániku Sovětského svazu. Obyčejní lidé se autorce otevřeli se svými traumatizujícími příběhy o tom, jaký byl život v 90. letech v troskách sovětského státu, když Rusové, Arméni a Tádžikové, do té doby žijící společně, náhle zjistili, že jejich dlouholetí přátelé a sousedé se od nich přes noc odvrátili.

To se může snadno stát, když zmizí zákon a lidé mají pocit, že mohou svobodně projevovat své nejtemnější vášně. Je to lidská přirozenost: zpět ke krvi, náboženství nebo třídní solidaritě. Nemyslete si ani na vteřinu, že Evropa by toho byla uchráněna. Historie holocaustu ukazuje, že Němci, Poláci a další se krutě obrátili proti svým židovským přátelům a sousedům, když jim to náhle bylo dovoleno.

Profesor Betz v onom přelomovém rozhovoru říká, že „předsudek normálnosti“ je obzvláště silný v Británii, která je na rozdíl od jiných evropských zemí relativně mírumilovnou. Dnes však není důvod věřit, že minulost předpovídá budoucnost. Mnoho kulturních tradic, které udržovaly Angličany v míru, se tváří v tvář modernitě rozplynulo – zejména pod tlakem multikulturalismu.

„Multikulturalismus vyčerpal sociální kapitál našeho národa. Podpořil frakcionářství a polarizaci, přičemž obojí masivně vzrostlo,“ říká Betz. „Víra lidí v předpolitickou loajalitu byla ve společnosti rozbita triumfem politiky identity. V důsledku toho vidíme, že se nativistické nálady stále více projevují v narativu o snižování úrovně nebo vytlačování, které bývají jednou z nejsilnějších příčin občanských konfliktů.“

„Downgrading“ a ‚displacement‘ jsou odborné termíny používané ve vědě k popisu pocitu původních obyvatel, že ve své vlastní zemi ztrácejí půdu pod nohama ve prospěch konkurenčních skupin. Právě to má na mysli francouzský spisovatel Renaud Camus svým pojmem Velká výměna.

V Británii to nezačalo až se současnou labouristickou vládou, říká Betz, nicméně šílená politika Starmerovy vlády – zejména její pokusy potlačit kritiku skandálu kolem pákistánských znásilňovacích gangů – je učebnicovým příkladem toho, jak občanskou válku skutečně vyprovokovat. Starmerova vláda ničí svou vlastní legitimitu tím, že „nedokázala zajistit bezpečnost země, nezabezpečila své hranice před něčím, co lze popsat pouze jako rozsáhlý nájezd na hranice, a nedokázala ochránit děti, nejzranitelnější lidi v naší společnosti, před nejneobvyklejší a nejgrotesknější dravostí v naprosto masivním měřítku“.

A co zbytek Evropy? Profesor Betz varuje, že pokud občanská válka vypukne v jedné evropské zemi, velmi pravděpodobně se tím radikalizuje situace i v ostatních zemích. Pokud by tomu tak mělo být, pak před soudem historie budou jako viníci stát právě ty společenské a politické elity, které svou nerozumnou politikou po desetiletí připravovali palivo pro takový požár.

 

KN

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

1 komentář
  1. Ethanol 18:12:32 Odpovědět

    Jsem jen nedokonalý člověk, takže si neodpustím zlomyslnou poznámku.

    700 imperiálního vykořisťování světa se jim jak bumerang v jednadvacátém století vrací.

    Možná proto se nyní Britští papaláši tak fanaticky snaží vyvolat velkou evropskou válku s Ruskem, protože stanné právo ve válečné době jim snad dá šanci to doma silou ještě chvilku udržet.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)