Halogenky z kuchyně: Jak se z novinářské investigace stala fraška o Jaguaru, vibrátorech a králičí noře

„V převodovce jsem měl bahno, dřevěné díly v interiéru jen zakrývaly nedodělávky, s auty se nedalo jezdit,“ vzpomíná zákazník na zkušenost s Turkovým autoservisem. Oprava se podle něj táhla léta a Turek nebyl schopen ji dokončit. Článek Apoleny Rychlíkové, který měl doložit pochybnou Turkovu minulost, má ale z novinářského hlediska zásadní trhlinu. Staví výhradně na výpovědi dvou lidí, kteří cítí k Turkovi hlubokou osobní animozitu. Autorka se nepokouší kontaktovat další Turkovy zákazníky, zjišťovat, jak je možné, že Turek má tisíce příznivců a v komunitě automobilových fanoušků dobré jméno. Tento rozpor jí nestojí za hlubší zkoumání.

Blbost století

Hlavní problém je ale v tom, že v jejím článku jsou zjevné nesmysly. Zhrzený zákazník totiž například tvrdí, že Turek do jaguára namontoval „halogenky z kuchyně“, aby ušetřil, což vzbudilo na sítích doslova erupci humoru. Automechanici, petrolheadi i náhodní čtenáři se můžou potrhat smíchy.

• Další krok: Luft-waffle s blitz-krémem do Mercedesu.
• Kauza Turek baví – z ministerstva do gastra
• Halogenky z kuchyně do jaguáru? To není podvod, to je sci-fi!
• HaJ-lušky s bryndzou do BMW?
• Ty halogenky z kuchyně bych si do auta vzal taky – svítily by na pivo v garáži!
• Jako mechanik říkám: Halogenky z kuchyně? To bys musel předělat celý světlomet, plus by to prasklo při prvním bumpu. Blbost století.
• To je jako dát do iPhonu baterku z Nokie 3310.

Papouškovat, neověřovat

Zdroj Rychlíkové tak byl usvědčen z lhaní nebo naprosté ignorance. Následně vychází najevo, že jím je Vojtěch Dobeš, bývalý Turkův kamarád. Jde o stejného člověka, který do redakce Deníku N doručil údajné Turkovy FB posty ze sociálních sítí. Tedy člověk se zjevnou osobní nevraživostí vůči Turkovi, jehož výpovědi by měla novinářka brát s rezervou – a hlavně důsledně ověřovat. Je tristní, že tak zkušenou novinářku, za jakou se Apolena Rychlíková vydává, o tom musejí poučit čtenáři:

• Nesmysl, který ukazuje, jak zdroj (Dobeš) nenávidí Turka – a Rychlíková to papouškuje
• Dobeš lže z pomsty. Další střípky do skládačky lží.
• Ty halogenky jsou taková blbost, že to ani není podvod – to je jen Dobešův ventil pro frustraci z opravy. Rychlíková: Ověř si to u petrolheada, ne u zdroje s grudží.
• Rychlíková to neověřila – klasika levičácké žurnalistiky.

Apolena Rychlíková neověřila vůbec nic. Ani halogenky. Ani technickou možnost. Ani motivaci svého zdroje. A právě to se stalo Achillovou patou celého příběhu. Není divu, že text, který by možná měl potenciál odhalit nekalé praktiky jednoho autoservisu (samotnou by mě zajímalo, jak to je), se rychle proměnil v meme.

Článek Apoleny Rychlíkové přitom měl paradoxně podpořit text v Deníku N novinářky Zdislavy Pokorné, která krátce předtím přišla s tím, že Turek na sítích publikoval posty plné nacistických narážek a rasových útoků. Zveřejněné výroky jsou skutečně nechutné a ten, kde Turek údajně píše o kauze popálení malé Natálky, by mohl být i trestný. Jenomže – ani Zdislava Pokorná nebyla dodnes schopna doložit, že jsou to výroky pravé a nepozměněné. Obě novinářky se odvolávají na stejný zdroj, kterým je Vojtěch Dobeš, který je ale zjevně podjatý.

„Zabloudila“ k Vávrovi

Cílem tohoto textu není obhajovat Filipa Turka. To, že Turek na sítě psal divné věci, potvrzuje řada lidí, kteří jej v uplynulých letech sledovali. Problém je v tom, že ne všechny Turkovy údajné posty jsou stejně závažné – většina je trapná, rádobyvtipná nebo vulgární, skutečně problematické jsou jen některé. Proto by (když už) bylo třeba Turkovy výroky posuzovat v originále. Dodnes ale nevíme, jestli je někdo nepozměnil, což technicky není vůbec složité. I když je zjevné, že Turek psal na sítě různé nechutnosti (on dnes tvrdí, že šlo o černý humor), je nutné znát původní znění. Může totiž záležet i na drobné nuanci. Bez ověření autenticity nelze posoudit, zda ho vyřčená slova diskvalifikují pro výkon ministerské funkce.

Kdo se ale diskvalifikoval zcela bez debat, jsou obě novinářky, které bez neprůstřelných důkazů publikují tak závažná obvinění, jež mohou odstřelit vznikající vládu, na základě potenciálního fejku od zjevně podjatého zdroje. Apolena Rychlíková si přesto žádné pochybení nepřipouští. Když její článek o halogenkách z kuchyně kriticky okomentoval Dan Vávra, vývojář Kingdom Come a známý komentátor, který s Turkem má osobní zkušenost, zareagovala zcela iracionálně:

„Zabloudila jsem na profil Bana Vávry… sraz intelektuálů… pizdy… vibrátor nebo paralyzér… 4chan… deep state… libtardí novinářky… králičí nora… posílám péči, kluci.“

Žádný protiargument. Žádná fakta. Jen útok ad hominem, oběť, generalizace a emoční exploze. Autorka nemůže vyvrátit, že halogenky z kuchyně jsou technický nesmysl. Nemůže vyvrátit, že její zdroj je podjatý. Nemůže vyvrátit, že neověřila ani základní technický fakt.

Tak místo toho přesouvá diskusi na komentáře pod Vávrovým příspěvkem. Je pravda, že mezi stovkami slušných komentářů je i několik vulgárních, ale rozhodně nepřevažují. Kdo se chvíli pohyboval na sociálních sítích, ví, že hulváti se objeví v každé debatě a není v silách autora příspěvku je uhlídat. Zejména pokud má 80 tisíc sledujících a v každém vlákně stovky reakcí jako Dan Vávra.

Hysterický výlev

Zábavné mimochodem je, že si Apolena Rychlíková stěžuje, že někteří komentující sugerují, že „po nocích sní o intimnostech s Turkem“. To předkládá jako důkaz oplzlostí, jakých je schopna Vávrova sociální bublina. Podobné reakce se ale dostalo na sítích i mně, když jsem psala pravý opak a vyjádřila jsem rozčarování nad tím, že Deník N nedoložil svá závažná obvinění žádnými důkazy. Prý je to proto, že mě Turek „rajcuje“.

Sugerovat, že v bublině „dezolátů“ jsou lidé nevzdělaní a vulgární, je oblíbená manipulační taktika. Lidé, kteří sami sebe považovali za tu vzdělanější část národa, přitom už mnohokrát prokázali naprostý nedostatek kritického myšlení a neschopnost vyhodnotit základní fakta, což nahrazují vírou – vírou v instituce, vírou „ve vědu“…

Předstírat, že jsou ti moudřejší, jde ale stále hůř, a tak alespoň předstírají, že jsou ti „slušnější“. Ani to ale neobstojí. Apolena Rychlíková se do kauzy vrhla jako predátor – agresivně, s jasným cílem: přibít Turka k pranýři dalším „odhalením“. Jakmile však přišla smršť věcné kritiky, okamžitě se stylizuje do role slabé, nevinné oběti. Ve svém hysterickém výlevu, který servíruje fanouškům jako důkaz „toxické Vávrovy bubliny“, přitom úplně zatajila obsah Vávrova příspěvku. Přesto má pod příspěvkem více než dva tisíce „lajků“. Její „inteligentní a slušné“ bublině vůbec nevadí, že jimi autorka bezuzdně manipuluje. Nikdo z nich si Vávrovo vlákno nepřečte, nikdo se nepodívá na stovky normálních komentářů pod ním. Místo toho věří, že Vávra je „král českých konspirací“ a jeho čtenáři „dezoláti“.

„Turek montoval do luxusních vozů ‚halogenky z kuchyně,‘“ tvrdí novinářka, příslušnice „vzdělanější a slušnější“ části společnosti.

„To bys musela předělat celý světlomet, plus by to prasklo při prvním bumpu,“ píše automechanik – „dezolát“.

Posuďte sami, kdo je větší profesionál.