
Eurodotace: Almužna s obojkem
MILENA DOUŠKOVÁ
Ať už se na to podíváme jakkoli, eurodotace jsou moderní forma závislosti. A my bychom se z ní měli konečně vymanit.
Eurodotace – slovo, které se v českém veřejném prostoru skloňuje téměř jako zázrak. Politici se jimi ohánějí jako důkazem, že členství v EU se „vyplatí“. Místní starostové pózují u laviček za půl milionu, které by jinak stály desetinu, a novinové titulky hlásají, kolik miliard „jsme dostali“. Jenže kdo opravdu věří, že jde o štědrost? Ve skutečnosti nejde o žádné dary. Jde o přerozdělené peníze, které jsme si z velké části zaplatili sami – a s takovou dávkou byrokracie, že by to zabilo i osla.
Vezmeme vám, přerozdělíme vám
Česká republika do evropského rozpočtu ročně posílá desítky miliard. Něco se nám vrací – ovšem pod podmínkou, že se skloníme, požádáme, napíšeme elaboráty, projdeme kontrolami a uděláme to, co si Brusel přeje. Z eurodotací se tak stává nástroj řízení. Není to jen podpora rozvoje – je to bič. Kdo nesplní ideologické zadání (zelená energie, genderové audity, začleňování migrantů), peníze nedostane. A nebo je bude muset vracet.
Dotace jako korupční mechanismus
Dotace z principu deformují trh. Místo aby se prosadily dobré nápady a poctivá práce, vítězí ti, kdo mají správné známé a umí vyplnit formuláře. Kolik miliard skončilo u šíbrů, kteří jen „optimalizují“ dotační tituly? Kolik nesmyslných projektů vzniklo jen proto, že „na to byly peníze“? A kolik potřebných věcí se nepostavilo, protože zrovna nebyl vhodný operační program?
A pak je tu ještě jedna rovina: dotace jako nástroj politického uplácení. Tváří se to jako investice do regionů – ale ve skutečnosti si tím Brusel kupuje loajalitu samospráv. Chceš opravit školu? Fajn, ale nesmíš říkat o EU nic špatného. To není partnerství, to je koloniální vztah.
Dotace nejsou pomoc, ale past
Největší tragédie je, že jsme si na tyto „dotace“ zvykli. Místo soběstačnosti a vlastní iniciativy čekáme, co nám schválí úředník někde v Bruselu. Vznikla třída profesionálních dotačních parazitů, kteří žijí z přerozdělování a likvidují konkurenceschopnost i zdravý rozum.
A víš, co je na tom největší výsměch? Že i když něco dostaneme, často to zaplatíme dvakrát – jednou jako daňoví poplatníci a podruhé, když kvůli dotačním pravidlům platíme nesmyslně předražené projekty.
Chceš rozvoj? Tak potřebuješ svobodu, ne eurodotace. Chceš investice? Tak potřebuješ spravedlivé podmínky, ne bruselské granty se stovkami podmínek. Chceš prosperitu? Tak si ji musíš odpracovat – ne vyžebrat.
Ať už se na to podíváme jakkoli, eurodotace jsou moderní forma závislosti. A my bychom se z ní měli konečně vymanit.
POLITIKARINA.CZ
Novodobé čarování s dotacemi v rámci EU umožňuje
politikářské kramaření a cizopasnou názorovou penetraci mimo volené systémy v „napadených“ zemích.
Neziskovky si pak drze osobují právo ovlivňovat chod society zvrácenými výklady historie.
Korunu tomu u nás dává ten fialovic „politolog“.
Mimochodem ta jeho politologie je pavěda na úrovni astrolodie.
Takhle ale funguje celá ČR už asi 80 let,co souzi vymysleli pragocentrizmus(kterýho nás uvědomělý demokrati v čele s vožralým havlem při jejich výjezdech do regionů už skoro 40 let zbavují)-v praze se krade v miliardách a v ústí není ani na chodník👍