Dopravu v ulicích našich měst blokují zítřejší teroristé

Když byli příznivci Hamásu přistiženi, jak křičí „styďte se“ na děti podstupující léčbu rakoviny v manhattanské nemocnici, tak se někteří lidé divili, čeho se tím snaží dosáhnout.

Takové otázky jen odhalují obrovskou propast mezi lůzou podporující Hamás a námi ostatními.

Protesty na podporu Hamásu, organizované údajně na podporu uzavření příměří, ve skutečnosti však oslavující Hamás a nyní podporující i terorismus Hútíú, se zvrhly v náhodné boje s kavárnami Starbucks, s oslavami rozsvěcování vánočních stromků a hercem Alecem Baldwinem, abychom jmenovali alespoň některé. Tyto uřvané davy nemají žádné cíle, ale jsou spíše proti všem a proti všemu.

Rozumní lidé, obvykle liberálové ze staré školy, stále levici nechápou. A proto také nechápou, co se stalo s jejich hnutím, jejich politickou stranou a jejich zemí vůbec.

Normální lidé si myslí, že protesty se pořádají proto, aby šířily povědomí o nějakém problému a získávaly příznivce, a proto nechápou, proč na ně výtržníci chrlí nenávist, místo toho aby se je snažili získat na svoji stranu.

Protestující dav tu ale není od toho, aby okolostojící přesvědčoval, ale aby na ně vychrlil svou nenávist. Společným jmenovatelem všech těchto rebelií je žhavá touha zničit vše kolem sebe. Oni nerozbíjejí výlohy obchodů a nepřerušují provoz letišť proto, aby upozornili na svou věc.

Jejich cílem je rozbíjet výlohy a narušovat provoz letišť.

Před Hamásem rozbíjeli výlohy kvůli potratům, kvůli Black Lives Matter (BLM), kvůli Occupy Wall Street, nebo proti válce v Iráku a před lety zase na protest proti Světové obchodní organizaci (WTO). Někteří z těch chlápků v černém oděvu, kteří nyní rozbíjejí výlohy Starbucks „za Gazu“, rozbíjeli výlohy také v Seattlu při protestech proti WTO v roce 1999. Tito týpci ovšem zanedlouho odejdou do důchodu a budou pobírat penzi.

Čtvrtstoletí rozbíjení výloh kaváren Starbucks s Pásmem Gazy zjevně nijak nesouvisí.

Tyto lidi nezajímají životy černochů, Gazanů, Iráčanů ani životy chudých. To vše jsou jen záminky, které jim dávají pocit morální nadřazenosti. A oni pak věří, že jsou oprávnění všechno kolem sebe roztřískat.

Nepokoje organizované na podporu Hamásu jsou kopií nepokojů na podporu BLM. Stejně jako u ekoteroristů, kteří se rozhodli ničit klasické umění v muzeích, není jejich cílem přesvědčování prostřednictvím zvyšování povědomí o problému, jejich cílem je terorismus. Blokují běžný provoz, cestování na letiště a vánoční oslavy z jakéhokoliv důvodu, který je právě trendy. Jen málo z těchto levičáků skutečně ví, co je Hamás vlastně zač, a ještě méně jich ví, kdo jsou Hútíové, přesto budou stále vyřvávat „Intifáda!“.

To, co ve skutečnosti chtějí, nemá s Pásmem Gazy moc společného. Je zajímá jen to, co je přímo tady doma.

„Až konečně zasadíme Izraeli poslední ránu, až bude Izrael definitivně zničen a vymazán z historie, tak to bude ten nejdůležitější zničující úder, který dáme kapitalismu,“ prohlásil Manolo De Los Santos z Lidového fóra (The People’s Forum), které dostává finanční prostředky z komunistické Číny a je spojováno s mnoha protestními akcemi na podporu Hamásu.

Jak nám David Horowitz často připomíná, radikálové z šedesátých let hlásali, že „…na problému nezáleží. Jde nám vždy jen o revoluci.“

Individuální kauzy, environmentalismus, práva LGBTQ, Pásmo Gazy, Irák, příjmová nerovnost, odbory, Wall Street, potraty a zločinci – všechna tato témata jsou používána jen jako spouštěče radikalizace lidové základny pro levicovou revoluci.

Protesty tedy nejsou ve skutečnosti „protesty“ v tom smyslu, ve kterém je liberálové považují za prostředek k dosažení změny. Jsou ekvivalentem teroristických útoků Al-Káidy, jejichž cílem je naverbovat, radikalizovat a vyzbrojit „elitní bojovníky,“ kteří budou vést válku proti celému světu.

Blokování provozu na silnicích a letištích nemá ve skutečnosti za cíl ukončení izraelských útoků na Hamás, ale působení nepříjemností obyčejným Američanům. Levicoví výtržníci vyjadřují svoji zlobu a díky tomu se cítí silní a rozhořčení. Spíše než protestům se to podobá iniciaci nových členů gangů a kultů, kdy se noví členové osvědčují tím, že někomu ubližují.

Protestní divadlo staví levicové aktivisty do středu pozornosti médií. Když nadávají komukoliv v dohledu – od dětí s rakovinou až po herce Aleca Baldwina – za nedostatek empatie, tak je sledují televizní kamery. Jsou přesvědčení, že všichni ostatní jsou špatní, a proto jim ztrpčují život.

Blokování školních autobusů, sanitek a lidí vracejících se domů z práce i pokřikování „styďte se“ na děti s rakovinou – to vše je součástí procesu radikalizace. Jeho účelem je přimět aktivisty, aby byli schopni způsobovat bolest, aby přitom vůbec nic necítili a byli zároveň přesvědčeni, že jsou morálně nadřazení.

Tento proces produkuje jak lidi schopné blokovat dopravu, tak i lidi schopné nastražit výbušné nálože.

Přesně tak to fungovalo v šedesátých letech minulého století. Protestní shromáždění byla záměrně přeměněna v násilné konfrontace s policií a příslušníky Národní gardy, aby se zradikalizovala generace levicových studentů. Jen malý počet z nich se stal členy skupin jako např. Weathermen, ale miliony dalších si je romantizovaly a bránily jejich věc. Když se tito teroristé dostali do akademické sféry, zábavního průmyslu a politiky, tak je jejich příznivci rychle protlačili do mocenských pozic.

Stejný cyklus se opakuje od znovuzahájení protiválečného hnutí po 11. září 2001. Po těchto protestech následovaly zcela uměle vyrobené kauzy jako Occupy Wall Street a Black Lives Matter (BLM), které vznikly jen proto, aby naverbovaly a zradikalizovaly novou generaci do války proti Americe.

Demonstrace na podporu Hamásu jsou dílem té samé koalice a mají stejný cíl.

Někteří členové této koalice, zejména islamisté, jsou myšlenkou vítězství Hamásu a zničení Izraele posedlí, ale většina, jako například Lidové fórum (The People’s Forum), chápe zničení Izraele jen jako součást širšího cíle levičáků zničit USA a celý Západ.

Na zámince k ničení záleží mnohem méně než na jejich prvořadém revolučním cíli.

Komunističtí revolucionáři využili v minulosti válek a nedostatku potravin k uchopení moci, aby pak vyvolali války ještě horší a způsobili ještě větší nedostatek potravin. Obama nám slíbil mír na Blízkém východě, konec příjmové nerovnosti a záchranu planety. Všechny tyto věci se od jeho vlády jen zhoršují.

Ale podle strategie Cloward-Piven se levičáci radují vždy, když se situace v zemi zhoršuje. Účelem levicových vlád je zničit země postupným vyhrocováním všech sociálních, ekonomických, geopolitických a kulturních problémů, dokud nesrazí společnosti na kolena a neuchvátí pro sebe všechnu moc.

Levicové protesty – stejně jako teroristé, které podporují – také nejsou o nápravě něčeho, co je potřeba napravit, ale jde spíše o snahu zinscenovat ošklivé nepřátelské konfrontace s policií a s veřejností s cílem naverbovat rozzlobené a zemi neloajální individua (která si přitom hrají na oběti) a poté eskalovat násilí a využít ho k převzetí moci v zemi.

Funguje to. Uvědomte si, kdo byl v Bílém domě, než začaly nepokoje BLM, a kdo je tam nyní.

Revoluce sice potřebují příčiny, ale jediným skutečným důvodem revoluce je uchopení moci. Nebo, jak napsal George Orwell v roce 1984: „Lidé nenastolují diktaturu, aby udělali revoluci, ale dělají revoluci, aby nastolili diktaturu.“

Revoluce vyžaduje lidi ochotné zabíjet. A těm je třeba dát k zabíjení důvody. Jde tedy o to hledat lidi, kteří jsou ve jménu revoluce ochotni zabíjet, a dát jim pádné důvody, proč to dělat.

V Pásmu Gazy probíhaly nábory a výcviky, a vše vyvrcholilo útokem Hamásu 7. října 2023 proti Izraeli. V USA se nyní děje něco podobného. Ideologové a aktivisté DEI (Diversity, Equity, Inclusion – Diverzita, Rovnost, Inkluze) to nevytrubují do světa tak halasně jako Hamás, ale mají podobný cíl: zradikalizovat svou členskou základnu, tak aby byla ochotná spáchat jakékoliv zvěrstvo a přitom se nepřestala považovat za morálně nadřazenou. Stejné procesy, které vyprodukovaly muže ochotné znásilňovat a vraždit pro islám v Izraeli, produkují i na Západě muže a ženy, kteří jsou ochotni těmto zvěrstvům fandit, bouřit se proti svým vlastním společnostem a žádat pro tyto násilníky a vrahy ochranu.

Dopravu v ulicích našich měst blokují zítřejší teroristé.