25.3.2025
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Chce se vám jet na Donbas padnout za evropské hodnoty?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Je to zhruba týden, co si náčelník generálního štábu Karel Řehka trpce postěžoval novinářům. Že prý se nábor nových příslušníků AČR nějak nedaří. Tak třeba loni činil čistý přírůstek armády, po odečtení všech odchodů, pěkných 176 kusů. Tedy vojáků. Vláda sice slibuje až milion korun náborového příspěvku, ale branci se stále nehrnou… Čímpak to?

Velmi podobná situace teď panuje napříč celou liberálně-demokratickou Evropou. Podívejme se k sousedům, do tradičně bojovného Polska. Podle nedávného průzkumu, provedeného Centrem pro vzdělávání a školení ozbrojených sil Polské republiky (CDiSz SZ RP) mezi 1200 mladými Poláky ve věku 18–25 let ze středních škol a univerzit, dosáhla ochota vstoupit do armády dosud nejnižší, podle výzkumníků alarmující úrovně.

Nejinak je tomu i v Německu. Loni tam sice nábor do armády vzrostl o 8 %, ale velká část nově přijatých se rozhodla odejít po šestiměsíční zkušební době. Neobsazeno tak stále zůstává 28 % tabulkových míst. V konkrétních počtech je to 21 826 osob. Situace zašla až tak daleko, že část německých politiků začala uvažovat o znovuzavedení základní služby. Vzápětí je však na zem vrátila komisařka pro obranu Eva Högl. Připomněla, že Bundeswehr v uplynulém čtvrtstoletí zrušil kasárna a propustil lidi odpovědné za výcvik, takže by brance nebylo ani kde ubytovat… Podobně, jako u nás.

Podle Reuters je tak v současnosti bojová připravenost německé armády nižší, než byla na počátku Ukrajinsko – Ruské války v roce 2022.  „Před ruskou invazí na Ukrajinu jsme měli osm brigád na zhruba 65% připravenosti,“ řekl v rozhovoru pro agenturu plukovník Andre Wuestner, šéf Asociace německých ozbrojených sil. „Posílání zbraní, munice a vybavení na Ukrajinu, stejně jako zintenzivnění vlastních německých cvičení, si vybralo daň na dostupné výzbroji a výstroji, řekl. „Dohromady to znamená, že německé pozemní síly jsou teď připraveny na zhruba 50 procent.“ A to pan plukovník hodnotil jen materiální vybavenost a vycvičenost vybraných, v zásadě elitních jednotek. O doplňování a motivaci zbytku Bundeswehru se prozíravě nevyjadřoval. Protože trend je neúprosný – zatímco na konci roku 2023 sloužilo 181 500 vojáků, do konce roku 2024 toto číslo, přes usilovnou snahu náborářů, pokleslo na 181 150.

Ale pojďme kousek dál, za Kanál. Do Británie. V posledních letech se ani tam verbířům nedaří. Naplněnost tabulkových počtů personálu Royal Navy je dlouhodobě 5 % pod stanoveným cílem, počty RAF jsou o 9 % níž. Navzdory usilovné snaze náborářů poklesl za 12 měsíců přísun nováčků do Royal Navy a Royal Marines o 22 procent oproti předchozímu roku, zatímco v Royal Air Force se propadl o téměř 17 procent. V pozemních silách to pak bylo o téměř 15 procent.

A lepší to asi hned tak nebude. Podle čerstvého průzkumu agentury YouGov prohlašuje 38 % Britů mladších 40 let, že by odmítli sloužit v ozbrojených silách i v případě vypuknutí nové světové války, a 30 % deklaruje, že by nesloužili, ani kdyby Británie čelila bezprostřední invazi. Což se hezky doplňuje s loňským Gallupovým průzkumem o ochotě občanů bojovat, provedeném napříč zeměmi Evropy. Zatímco v roce 2014 odpovědělo na otázku, zda by bránili svou zemi se zbraní v ruce 61 % obyvatel vybraných zemí, v roce 2023 to bylo už jen 52 %.

Proč se tedy rekrutace v naší, liberální části světa nedaří? Mainstreamoví, čeští politici, v této souvislosti nejčastěji hovoří o podfinancování armády a nízkých platech vojáků. Jejich polští kolegové pak o zastaralém vybavení a častém stěhování… Ale v podstatě všichni oficiální činitelé jen velice opatrně našlapují kolem hlavního problému a snaží se dívat jinam. Předstírají, že slon v místnosti není. Tak se podívejme do zdrojů méně úředních.  Polští blogeři k problému nenaplněnosti tamní armády napsali toto: „ve světle ukrajinské války je naprosto jasné, že neexistuje způsob, jak porazit Rusko. Sloužit pro ztracenou věc není populární nápad.“ A dodávají: „nikdo nevěří, že (naše) armáda vydrží déle než 45 minut, než požádá o příměří“. K tomu není co dodat.

Ale pak je tu i druhý faktor. Určitě jste zaregistrovali, že v USA se po léta potýkali s podobným problémem. Doplňování armády se dlouhodobě nedařilo a nedařilo. A teď, najednou… Americká armáda před pár dny vyhlásila, že očekává, že se jí letos podaří splnit náborové cíle pro rok 2025. Po dlouhé době. Jde o přímo dramatický obrat. Podle jednoho z mluvčích: „Od té doby, co prezident Trump vyhrál volby, došlo k prudkému nárůstu.“ Zkrátka, začíná to vypadat, jako by Američané z nějakého důvodu náhle pocítili, že služba vlasti začíná mít opět smysl.

Zkusme to ještě doplnit malým, historickým exkurzem. O britském W. Churchillovi je celkem všeobecně známo, že svým občanům na počátku války slíbil „krev, pot a slzy.“ Ovšem už o něco méně známé je to, že do své vlády kooptoval lidi z opozice, a nejdřív, než začal s těmi slzami, že lidem přislíbil, že po válce vyvlastní velké, obyvatelstvem nenáviděné banky, znárodní průmysl a energetiku (s jistotou zaměstnanosti a levné energie) a zaručí všem zdravotní pojištění (tedy ošetření „zdarma“). No a teď se, jen tak pro srovnání, podívejte na to, co v současnosti lidem „slibuje“ Evropská únie…

Je to skutečně paradox. Progresivní, evropští politici pracovali více než dvacet let na tom, aby lidem učinili z rodného, milého domova, místo k nežití. Peklo. Preferovali cizí, proti domácím, lumpy, proti slušným, velké, proti malým, úchyly, proti normálním, příživníky, proti pracujícím a nadutou lež proti pravdě. Usilovně šlapali po preferencích a po životním způsobu běžných lidí, zakazovali, přikazovali, utahovali šrouby, tlačili všudypřítomnou kontrolu a cenzuru… a všemi myslitelnými způsoby bránili lidem, aby to změnili. A teď ještě začali svým vlastním občanům do očí tvrdit, že se musí do budoucna vzdát všeho, co si celoživotní tvrdou prací vydobyli. Mobility, vlastnického bydlení, zahraničních dovolených, a nakonec i normálního jídla. Protože Planeta, Gréta, Ukrajina…. A teď se ti samí politikové diví a pohoršují.

Diví se, že se v Evropě do armády nikomu nechce. Nemohou pochopit, že už pro ty „hodnoty“ (a jejich politické prodavače) nikdo nehodlá riskovat ani zlomený nehet. Vůbec si nepřipouštějí, že normální člověk je ochoten bránit jen to, na čem mu doopravdy záleží. A znáte někoho, kdo by chtěl dobrovolně odjet na Donbas a tam se někde v bahně nechat uštvat a roztrhat dronem za Green deal, inklusi, Gay pride, Dozimetr a Fialovu kampeličku?

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (42 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)