Celní válka už je tady

Donald Trump tedy opravdu napařil nová cla Mexiku, Kanadě a Číně, nebyly to jen plané vyhrůžky. Argumentuje pašováním drog, ale z jeho dřívějších vyjádření z toho, co dělal během prvního funkčního období od roku 2017 je zřejmé, že chce hlavně obnovit průmyslovou výrobu doma. Může to však dopadnout jako s ohníčkem u stohu. Požár se začne rychle šířit. Zadrhávat začne celý velký motor globalizace propojené sítí subdodávek součástí a montáží, které ztrácejí smysl, když je vytrhneme z řetězce k finálnímu výrobku.

List Wall Street Journal si všímá dopadů na americký automobilový průmysl, kterému Trump slíbil pomoc proti čínské a evropské konkurenci jako odměnu za rozhodují volební vítězství v Michiganu. Tohle je však spíš rána do zad. Jak WSJ píše, americké i zahraniční automobilky v USA vytvořily síť závodů rozesetých jak po Spojených státech, tak po Kanadě a Mexiku.  Rozpracované součástky a nehotové díly putují opakovaně přes severní i jižní hranici, jak využívají nejefektivnější subdodavatele, ale pokud pokaždé chytí zásah nového cla, pěkně se to prodraží. V dotčených závodech v Kanadě a Mexiku teď vládne běs a děs a pracují přesčas, aby  nadělali zásoby než najdou lepší řešení.

Mexiko i Kanada, na které míří sazba 25 procent, vyhrožují, že to Spojeným státům oplatí stejnou mincí. Zato Čína, která vyfasovala jen 10 procentní přirážku, zatím odvetou nehrozí. Má za to, že Američané jsou tak závislí na jích dovozech, že se potrestají sami. Mobily, tablety, baterie, hračky, tam všude má čínské zboží na americkém trhu drtivou převahu, vesměs tříčtvrteční podíl. A to bude bolet, protože Trump zároveň zrušil stávají výjimku z celních sazebníků, že cla nemají týkat cenovky pod 800 dolarů. Tam se většina této spotřební ekonomiky vejde.

https://www.bloomberg.com/news/articles/2025-02-01/trump-hits-china-canada-mexico-with-tariffs-to-open-trade-war 

Z Kanady pochází více než polovina dovážené nafty, z Mexika jen nějakých deset procent. Trump tvrdí, že Amerika má dost své, jen ji těžit, ale pomíjí, že americké rafinérie jsou nastavené na tu kanadskou, a to nejde rychle změnit. Na tomto úseku fronty celní války nakonec tedy zavládne příměří, když výjimka pro ropu snižuje sazby jen na 10 procent. To se vejde do běžného kolísání cen.

Otevírání nových ropných polí je ještě dlouhodobější investice, do které málokdo půjde bez dlouhodobé odběratelské smlouvy. Do toho se nikdo nehrne, protože vývoj nezastavíš, elektrická auta na amerických ulicích přibývají. Elon Musk, který bdí nad jejich osudem, má ke všemu přístup k nejvyšší židli. Jako jediný stále ještě odolává drtivému nástupu čínské konkurence, a tak není divu, že je silný i politicky.

Vyhrožování kanadského premiéra Justina Trudeoua, že Američanům zavře kohoutky s naftou a vypne přívodní vedení s kanadskou elektřinou, Trump a pobavilo: „A co s tou elektřinou chtějí dělat??“

Komu to obrátilo koutky úst trochu nahoru, může je zase klidně svěsit.  Exportní ekonomiky budou americkými cly bity, ať dělají cokoliv. Řetězce se přetrhnou, priority se změní, z hořícího domu se nepodaří vynést všechno. Zvýší se tlak na výrobu ve Spojených státech, na který mohou evropské automobilky reagovat jen tak, že se zapojí. Statisticky to může dopadnout přijatelně, ale lidi doma přijdou o práci. V komentářích se mihla úvaha, že být protivníkem Spojených států je hodně riskantní, ale být jejich spojencem, je ještě nebezpečnější.

Zbyněk Fiala