Bludné kruhy

PETR HÁJEK

Je to přímo velikonočně zázračné. Stačí, aby několik dnů nevycházely korporátní noviny a jejich webové stránky plnily „prázdninové okurky“, protože většina tamních nádeníků (o novinářích už dávno nelze mluvit) si vzala volno, aby televize z podobných důvodů zmírnily propagační tlak – a spousta lidí má náhle dojem, že se snad šílející (západní) svět uklidnil. Dostanou se tak fakticky do stavu, v němž celoročně setrvává zhruba čtvrtina našich spoluobčanů, kteří se o veřejné dění nejen nezajímají, ale přímo ho ignorují.

Bývají pak sice občas překvapeni, když nesmějí vstoupit do hospody bez potvrzení o očkování, a když se kvůli němu nechají vakcinovat, že u nich propukly cévní a mnohé další choroby, s nimiž nepočítali. Jenže pan doktor je uklidní, že to s ničím nesouvisí – a začne je léčit jinými preparáty, až je často uléčí k smrti – na což si už jaksi neumějí pak postěžovat v té hospodě, kterou jim bez vakcinace zakázali.

Nebo když mají platit složenky za proud a plyn, jež náhle vyletí nahoru tak, že jsou mimo dosah jejich finančních možností. Nebo když se od sousedů dozvědí, že jim kvůli neslýchané drahotě způsobené vládou k důchodu ze zákona přidají, a pak nechápou, proč dostali podstatně méně. Pokud si vůbec peníze, na něž během celoživotního zaměstnání nevědomky „střádali“ (stát jim je z platu prostě odebíral, jako všechny daně zvané třeba zdravotní „pojištění“), nemají kde vyzvednout, protože jim zavřeli poštu.

Bludné kruhy

Ale jinak jsou na tom nepoměrně lépe než ti, kteří berou televize, rozhlas či dokonce psané a tištěné „zprávy“ jako nezbytnou součást svého života. A to včetně těch, kteří jim sice nevěří (nebo to tak alespoň tvrdí – někdy i sobě), protože nevědí, že jim přesto falešné obsahy a nestoudné mystifikace zůstávají v hlavách jako „zažraná špína“. A znervózňují je. A deprimují. A vedou nakonec často k tomu, že mávnou rukou – a přizpůsobí se. Čímž se vlastně dostanou do situace těch, kteří všechny oficiální „informace“ ignorovali, a neničili si jimi nervy a zdraví – až jim je pro změnu zničilo to, že o tom, co se na ně valí, nevěděli.

A pak jsou tu ti, kteří se brutálnímu tlaku nepodvolili, a sami aktivně vyhledávají skutečné informace z různých zdrojů – včetně těch zakazovaných, skandalizovaných, vypínaných a vládou a jejími pochopy pronásledovaných (a navíc je finančně podporují, aby umožnili jejich další existenci). Ti ovšem také riskují – dokonce víc než všichni shora zmínění. Když totiž nemlčí jak zařezaní a na veřejnosti nepředstírají, že si myslí, co jim moc nařizuje, je ohroženo jejich zaměstnání, rodiny, děti. V lepším případě „jen“ životní úroveň“. V tom horším putují na policejní vyšetřovny, před soudy a do žaláře.

Lautr nic se neděje

Takže napohled opravdu nejlépe se mají filutové, kteří sice vidí, kam se řítíme, hlasitě sice zůstávají součástí oficiální ideologie (i proto, že je obvykle živí) – ale projevují, rovněž nahlas, občasné výhrady. Komunální kritika se tomu říkalo před převratem. „Máme velké úspěchy, ale přetrvávají i mnohé nedostatky“. To bylo v různých obměnách povoleno právě tak jako dnes. Pro svou kategorizaci jim říkám Neffové – podle mainstreamového spisovatele tzv. sci-fi literatury Ondřeje Neffa, publicisty a zakladatele webu Neviditelný pes.

Patří k mainstreamovým webům, které občas opatrně konzumuji, abych věděl, co vaří nepřítel ve „slabé (soft) omáčce“. Ta není určena mase podvolených, slouží k výživě jejích „komunálně kverulujících okrajů“. Hlavní jídelnu obstarávají spolu s velkokuchařkami z ČT a ČRo (kde rovněž neffovské produkty pravidelně servírují) kuchtíci oligarchů Bakaly, Lukačoviče, Křetínského či Babiše (jenž ovšem chce svou kavárnu Mafra (MfD, i-dnes, LN atd. prodat).

Neffovské omáčky jsou obvykle jako ty kdysi ze školních družin: Buď červená nebo hnědá, co se prsknou na jakoukoli přílohu. Žaludek to zacpe, chuť žádná, jen občas se utrhne ruka s náhražkou pepře. O „prodlouženém víkendu“ (jak zní oficiální termín pro největší svátky právě umírající civilizace) ve zmíněné družině vařili toto: „Velikonoce jsem chtěl držet v rovině svátečního poklidu a málem se to povedlo, protože se neděje lautr nic, a to je dobře, to je přesně ten účel, k jakému svátky slouží.“ Jasně. V hlavní jídelně vaří na volnoběh, tak co by se asi tak mohlo dít, že?

Potvrzené „dezinformace“

Protože pravoslavní Rusové mají Velikonoce o týden později (mluvili jsme o tom s Liborem Halíkem v sobotním rozhovoru), v boji proti Ose Londýn – Varšava – Washington intenzivně pokračují a rozuzlení se už možná blíží. Ale to si nechme na zítřek, kdy se na to budu v přímém přenosu od 16. hodin ptát experta Michala Svatoše. Ono to totiž mezitím bouří na opačné straně „fronty“. Západem cloumají „uniklé“ tajné dokumenty Pentagonu.

Nejenže uvádějí na pravou míru lži kyjevské a americko-natovské propagandy, kterou přes kopírák ohřívají pro místní strávníky už více než rok velkokuchaři a kuchtíci včetně neffovské minijídelničky pro družináře, ale jdou mnohem dál. Američanům nezbylo než věrohodnost dokumentů nakonec potvrdit, ale ihned spustili obvyklou superlež: V tomto případě, že prý možná do dokumentů někdo zasahoval (rozumí se Rusko, ale to nejde naplno říci, protože by to znamenalo, že se Moskva pohybuje v kancelářích Pentagonu).

Takže víme, že ruské ztráty na bojišti jsou zhruba desetinové proti tomu, co vykřikuje šéf náckovských pučistů Zelenský, přičemž s těmi kyjevskými je to právě naopak. To bylo lze předpokládat. Právě tak jako „senzační“ zprávu, že tajné služby Washingtonu mají pod špiónským dohledem svého nejbližšího přítele, toho šmíráckého komika – aktuálně obsazeného v roli zastupujícího říšského protektora. Zato ale novinkou vpravdě burcující je zjištění, že vedle polských, lotyšských, britských a amerických „kontingentů speciálních sil států NATO“ jsou na ukrajinském bojišti už také pravidelní francouzští vojáci.

Protiproud a další svobodná média o tom informují už dlouho – proto jsou označována velkokuchaři a jejich dodavateli proviantu za „dezinformační“. Jak to ale teď udělají s americkým vládním New York Times či Guardianem, který naše informace z „utajených dokumentů“ potvrdil, čert suď. Že by tajná policie Marfuši Bělochové (slovy profesora Knížáka) zasáhla a vyzvala premiéra Fialu, aby je „vypnul“?

Bouře ve sklenici (splašků)

Zatímco neffovští strávníci měli přes Velikonoce půst, zdejší Pátá kolona Washingtonu šílela, až se zalykala. Za všechny to vyjádřil pregnantně (nominálně katolík) Roman Joch: „To je fakt zlý sen,“ zvolal. „Pro Českou a Slovenskou republiku je jediné rozumné řešení: těsnější spolupráce s Polskem a přímo se Spojenými státy!“

Jestli se tak mírumilovně modlí k Ukřižovanému jako ke „druhému Římu“, oné apokalyptické obludě, není známo. Jenže: Co se tak strašlivého stalo, když přece se „lautr nic neděje“?

Vešlo ve známost, že francouzský prezident Macron po návštěvě Číny v letadle novinářům řekl: „Evropané nemohou vyřešit ani krizi na Ukrajině. Jak můžeme, když jde o Tchaj-wan, Číňanům věrohodně říci: ‚Dávejte si pozor, když uděláte něco špatně, budeme u toho‘? Jestli opravdu chceme zvýšit napětí, tak to je ten způsob, jak to udělat.“ A pak pokračoval přímo protiproudními výroky o nutnosti uzemnit nadvládu dolaru a vůbec se stát méně závislými na washingtonském válečném šílení.

Jasně, Rothschildův Macron má doma velké problémy, hoří mu půda pod nohama, milióny demonstrují a stávkují proti jeho totalitní vládě – ale přesto: Tímhle nechtěl jenom odvrátit „pozornost davů“ od své zhoubné politiky. To je víc. Třeba pro naši fašizující Kavárnu vpravdě „zlý sen“. Protože „doznání“, že se JIM to opravdu hroutí. Což dokládá i skutečnost, že soudružka Lejnová, nevolená šéfka Bruselu, která měla mít nad Macronem v Číně dohled, skončila nakonec kdesi v koutku pro kuchařky, kde jejím americkým žvástům nikdo nenaslouchal, zatímco Macron slavnostně kráčel s prezidentem Si po červeném koberci…

Ta hrůza pro Jochy, jestli nebudou brzy zase na špatné straně jídelny pro elity! Budou.

Hrdina Lautr

Velikonoce pro většinu zdejších strávníků dneškem končí. Jak ve velkozávodce ČT a jejích přidružených jídelnách, tak v neffovských družinách pro přestárlé děti začnou zase naplno vařit nenávist k Rusku či strach z „uvaření planety“ – což je při současném chladném jaru zvlášť kuriózní dezert.

A tak zase přijde na jídelníček nechutná likvidace docenta Ševčíka z VŠE, na němž si teď chce smlsnout i banka ukradená do Rakouska, ač zde stále mystifikačně nazývaná Česká spořitelna. U Neffů s tímto receptem:

„Mé stanovisko je podobné, jaké jsem měl a mám vůči slavnému uzavření osmi webů v prvních hodinách po začátku války. (…) Ano, uzavření webů bylo svévolné, ale odmítám se kvůli tomu s někým rvát. Ale že banky nechtějí kvůli tzv. taxonomii financovat jadernou energetiku, to je ekonomický zločin. A že do stejné negativní taxonomie spadá obranný průmysl, to už je dokonce velezrada.

Ve srovnání s tím je aférka kolem Ševčíka prkotina. Ať ho Dvořák vyhodí a mé oko zůstane suché, jako zůstalo, když CZ.NIC na chvíli zatrhl Petru Hájkovi protiproud jeho blábolů. Žíla hněvu mi ale bytní na čele nad rostoucím ideologickým vlivem bankovního sektoru, protože to nemůže vést k ničemu jinému než k ekonomickému hroucení.“

Ne, žádný strach, jen běžný „komunální guláš“ zvaný v socialismu 2.3.0 „Slovo do vlastních řad“. Již zítra bude ve vývařovně zase servírovat, že „úspěšně budujeme vyspělou kapitalistickou společnost“, v níž je demokracie, jakož i svoboda slova a projevu zaručena. Hezky česky.

Lautr.