Bereme si svou zemi zpět!

PETR HÁJEK 

Ohromující. Především toto slovo muselo napadat každého, kdo přišel, viděl – a po více než třech hodinách výživných projevů (z pódia i mimo něj) a řadě krásných setkání se svobodymilovnými, slušnými a odhodlanými lidmi – odešel ze stotisícové demonstrace na Václavském náměstí.

Ohromující byl samozřejmě především počet demonstrujících. Tohle nebyla mediálně vypiplaná a těžkými milióny korun (a eur z Bruselu) zkonstruovaná „chvilkařská“ mystifikace pro chov stáda podvolených. O tom, že se velká „operace odporu“ chystá, korporátní média (jak jinak než v čele s ČT a ČRo) usilovně a zarputile mlčela.

Bylo to až komické. Když si vzpomeneme, co vyváděla, jak organizovala a v hysterickém běsnění vyzývala k účasti na údajně protibabišovské „operaci“ takzvaných Chvilek pro demokracii, je skládačka úplná. Máme komplexní obraz toho, kdo stál za „volebním převratem“, jenž přivedl k moci bruselsko-washingtonskou „pětikolku“, které po pár měsících už (i podle cinknutých průzkumů) nevěří ani více než polovina z těch, kteří „chvilkařskému“ blbnu naletěli.

I to je ohromující.

Jedna chvilka stačila

Stačilo pár hrůzostrašných měsíců, aby každý s trochou rozumu v hlavě zjistil, jak ta jejich demokracie vypadá: Cenzura horší než „za totáče“, nad národem doširoka roztažená chapadla tajných služeb, mafiánská chobotnice v čele ministerstva vnitra. Ale především snaha vtáhnout ČR do nevyhlášené války Anglosasů proti Rusku na ukrajinském prostoru.

A do vyhlášené války bruselských globalistů proti občanům většiny evropských zemí, které má Green Deal v rámci Velkého resetu dovést do chudoby, hospodářského a sociálního rozvratu – a pak po milionech zlikvidovat. Stačila jediná „chvilka“, abychom si udělali představu, co na nás chystají v těch zbývajících 999 999. Tohle byla teprve ochutnávka.

Je však třeba spravedlivě podotknout, že společnými silami (včetně drastických úprav volebního zákona Rychetského ústavním soudem) ji instalovaly jak sorosovské (bruselské) guerilly, tak naivně předvolebně rozpolcená politická scéna reprezentující „mlčící většinu“.

Ohromující však je, že ten milion propadlých hlasů nezalezl zdrceně do kouta, aby vzlykal a naříkal. To jako jediný předvedl bývalý poslanec Lubomír Volný, který na pódiu fňukal (těžko pochopit, proč ho tam organizátoři pozvali). Všichni ostatní však působili optimisticky a bojovně. Skuteční reprezentanti odhodlaných nepodvolených – to bylo těch zhruba sto tisíc přítomných, kteří přijeli ze všech částí země demonstrovat odhodlání: Vrátit úder.

Fialův Štěpán a Štěpánův Fiala

Ohromující byla také reakce premiéra Fialy (ODS) – šéfa té žlutomodré vládní bandy – jehož jméno se ve vystoupeních – a skandované odpovědi demonstrantů s požadavkem demise – objevovalo pochopitelně poměrně často. Zatímco prožíval, jak pravil, nesmírně příjemné sobotní odpoledne na leteckém dnu či latifundiích svého ministra dopravy, zeptala se ho televize Prima (pořád je z televizní „velké trojky“ ještě relativně nejblíže realitě), co dění na Václaváku říká.

Odvětil vskutku nezapomenutelně. Že se prý o to nezajímá, ale z toho, co ví, tak jsou to „proruští sympatizanti“ a extrémisté (aspoň že tentokrát ne „švábi“). Prostě nepodstatná havěť a lůza, kterou by bylo třeba rozprášit (zatím jen) vodními děly, jak jej doplnil jeho stranický kolega, starosta pražských Řeporyj. A ostatně i zmíněný ministr dopravy za ODS Martin Kupka: „Ti lidé …  představují extremistické a proruské síly,“ pravil.

Maně tak Fiala a jeho druzi z „odeesáckého politbyra dali vzpomenout na rovněž nezapomenutelného Miroslava Štěpána, když demonstrující ve dnech listopadového převratu prohlásil za „děti, které nám tu nebudou vládnout.“ Dělníci z ČKD, k nimž hovořil, mu skandovaně odpověděli: „My-nejsme-děti! – a vpochodovali vzápětí na Václavák se slavným „Už jsme tady!“

„…a ještě při tom mlaskají.“

Není až tak nepravděpodobné, že Štěpánův (sociální inteligencí věrný dědic) Fiala vyvolá podobnou reakci. Tato sprosťárna vůči statisícům a miliónům, z nichž hospodářské zločiny pražské „ukrajinské vlády“ brzy udělají napůl žebráky, nezaměstnané, hladové a mrznoucí v nesvobodné zemi totálně podřízené zájmům Berlína (Bruselu) a Washingtonu, je sotva nechá chladnými. Hodí se na to hodnocení politiků z Masarykovy První republiky, o jejichž výkonech v čase nastupující světové hospodářské krize klasik pravil: „Nevadí mi tolik, že žerou, ale že při tom ještě tak nezřízeně mlaskají!“

Pokud na příští demonstraci proti vládě 28. září přijde na Václavské náměstí ještě mnohem více lidí, bude to i kvůli této pohrdavé obscénnosti z úst „uchvatitelů“ moci. Rozlícená reakce, kterou Fialova slova na náměstí vyvolala, by o tom svědčila. Dostala se totiž i k mnohým z těch, kteří z jakýchkoli důvodů do Prahy tentokrát přijet nemohli, ale sledovali vše na internetu. Není totiž bez zajímavosti, že žádná televize sice přímý přenos z této obrovské demonstrace nepřipravila, ale některé mainstreamové weby, jak třeba I-dnes či dokonce „vládní“ Seznam ji vysílaly (ostatně kdo to nestihl, má možnost zde):

Pozdě na zpátečku

Jiní vládní politici rychle pochopili, že nechtějí Fialovu rozvrzanou „pětikolku“ ještě více podrazit, a začali brát zpátečku. O kmotrovi STANařských mafiánů Vítu Rakušanovi zbytečně ztrácet jediné slovo, ten pouze hystericky bojuje o delší krátký čas, před svou neodvratnou politickou smrtí.

Zajímavější jsou slova Pavla Blažka (tak řečený Don Pablo), ministra spravedlnosti a „stvořitele“ Petra Fialy coby politika ODS. Blažek je z „politbyra“ relativně nejinteligentnější a nejzkušenější. Byl to on, kdo v minulém týdnu pronesl v parlamentu „skandální“ projev, v němž varoval, že pokud vláda (je jejím členem) nezačne okamžitě něco dělat, hrozí „revoluce“. A nyní se jal stejně aktivně štěpánovskou urážku svého chráněnce Fialy „zametat“. Demonstranti prý určitě nejsou ruští švábi, to tak nanejvýš ti, kdo demonstraci zorganizovali a vystoupili na ní.

Souboj o záchranné čluny

Je to hodně slabé, protože nejen tím, že lidé na výzvu organizátorů v tak ohromujícím počtu přišli, ale především jak souhlasně na vystoupení všech řečníků reagovali, bylo zjevné, že jsou s nimi zcela zajedno. Snaha je „rozdělit“ – a nechat nálepky jen pro ty na „pódiu“ – snad ani není Blažka hodná. Aby tomu dal ještě větší kopanec, ujišťoval, že tím ovšem nejde proti Fialovi – takže konečně s jistotou víme, že proti němu jde.

Jenže tento pokus o záchranu přišel pozdě. Titanik už do ledovce narazil a potápí se – bez ohledu na to, že na palubách pro „elity“ se ještě hraje a tančí. V jistém smyslu bude zajímavé (nikoli zábavné) pozorovat nelítostný boj o přístup k záchranným člunům – což možná právě svými „opozičními kousky“ Blažek předvádí. Podstatné však je, že už není cesty zpátky. A to dokonce bez ohledu na to, jak dopadnou za pár týdnů komunální a senátní volby.

Bude samozřejmě skvělé, pokud už v nich dostane „pětikolka“ (ODS, STAN, Piráti, TOP a lidovci) ránu na bradu. Ale i kdyby ještě jakžtakž touto soutěskou potápějící se monstrum proplulo – je jenom otázkou nedlouhého času, kdy se rozlomí a zcela potopí. Na lidi teprve začínají dopadat první ozvěny nárazu. Ty další přijdou naplno až později na podzim a v zimě. Až začne pronikat ledová voda do podpalubí a bude slyšet zoufalý křik topících se…

Jestliže však už nyní našlo na sto tisíc občanů čas, odvahu a chuť dát „kapitánskému můstku“ najevo, co si o jeho řízení myslí – lze očekávat věcí příštích přece jen s jistou opatrnou nadějí. Ale ať tak, či tak. Bylo to…

Ohromující!