Antitrumpismus opět „jede“

Příkladem „staré“ mediální politiky vůči Donaldu Trumpovi a jeho administrativě jsou zejména komentáře sítě CNN, která před volbami preferovala poraženou Kamalu Harrisovou. Nyní už opět frčí komentáře, které líčí Trumpa a jeho administrativu v tom nejhorším možném světle.

O viceprezidentovi JD Vancovi:

Od odpůrce k poskokovi. JD Vance je člověkem, na kterého Amerika není zvyklá

Na mnichovské bezpečnostní konferenci si užíval příležitost urážet americké spojence v Evropě. A jeho výroky o „náhodné zemi, která už 30 nebo 40 let nevedla válku“ pobouřily zejména Velkou Británii a Francii, které jako jediné veřejně nabídly bezpečnostní záruky Ukrajině. Vance se sice později bránil, že jeho slova byla dezinterpretována, ale aféra již získala mezinárodní rozměr…JD Vance ztělesňuje vše, co mnozí Evropané na Americe nesnáší. Jako izolacionista nevidí žádný zásadní národní zájem USA na obraně Ukrajiny. Jeho přímočarost a arogantní tón dráždí nejen politiky v Bruselu, ale také britského premiéra Keira Starmera, kterého nedávno kritizoval kvůli svobodě slova ve Velké Británii. Starmer ho však rázně odmítl. Vance navíc otevřeně podporuje krajní pravici v Evropě, včetně německé AfD, což jeho obraz v očích evropských lídrů ještě více poškozuje.

A samostatnou kapitolou jsou komentáře Alexandra Mitrofanova. Jeho poslední komentář Spokojené Rusko vidí Trumpa jako dobře čitelného mafiána to jen potvrzuje.

A samostatnou kapitolou jsou úvahy o cílech případného jaderného konfliktu mezi Francií a Ruskem v případě, že by Francie chtěla svůj jaderný potenciál využít ve válce s Ruskem. Podrobně je o tom psáno na Atomová apokalypsa. Francie by na zničení toho podstatného v Rusku stačila

V článku se podrobně rozebírá, jaké cíle by se staly terčem jaderného útoku v Rusku a Evropě a končí se těmito slovy: Ve všech ohledech by šlo o oboustranně katastrofický scénář. Je ale tedy jasné, že Evropa by před Ruskem s Francií za zády bezbranná být nemusela.

Nicméně, katastrofa by to byla takového rozsahu, že by to překonalo katastrofy způsobené přírodními živly o mnoho řádů. Připomeňme si tak důsledek jaderného bombardování Hirošimy a Nagasaki. V prvních dvou až čtyřech měsících po shození bomb zemřelo v Hirošimě 90 000 – 166 000 lidí a v Nagasaki 60 000 – 80 000, z toho v každém městě téměř polovina zemřela během prvního dne. Zdravotnické oddělení Hirošimy odhaduje, že lidé, kteří zemřeli v první den, v 60 % zemřeli na ozáření nebo uhořeli v plamenech, ve 30 % zahynuli pod padajícími troskami a v 10 % z ostatních příčin.

Pokud by Francie a Rusko dokázaly vystřelit pouhou stovku jaderných zbraní podobné ráže jako Hirošima a cílilo se na města v Rusku a Evropě, mohlo by zahynout ihned přibližně 15 milionů lidí a 30 milionů do několika měsíců. To je skryto pod termínem „oboustranně katastrofický scénář“. Veškeré „vědecké úvahy“ o jaderné válce jsou tak jen produktem bez domýšlení následků. Byl by to konec západní civilizace, jak ji známe a je to i důvod, proč NATO na Ukrajině nezasáhlo a nezasáhne.