10.10.2024
Kategorie: Politika

Ani lopatou to nejde umlátit. Další vzkříšení pod heslem politického kýče

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Česká politika by si zasloužila polít kyselinou, rozpustit, vypustit a pro jistotu zasypat vápnem. Na obzoru se zjevují nové a nové politické projekty, které jsme tu už tolikrát měli, tolikrát jim podlehli a tolikrát je poslali na politický hřbitov. Možná by se slušelo při příštím pohřbívání takovým projektům prostě zatlouct do srdce dubový kolík, aby to ze záhrobí na člověka furt nebafalo. Nyní přišla nová iniciativa. Zatím iniciativa, brzy možná další projekt pro rychlý vzestup a o to rychlejší pád.

Iniciativa Progresivní Česko, politicky se to rýmuje se slovenskou stranou Progresívné Slovensko vedenou Michalem Šimečkou. To je taková ta echt novobolševická strana s novými myšlenkami a takovou mírou liberalismu ve stanovách, až by jimi mohli krotit lvy. Tak vypadají přísně. S podobnou iniciativou se má možnost seznámit i český divák veřejného dění. Progresivní Česko. Se svým vlastním manifestem. Zatím jen manifestem. A minimálně dvěma velmi toxickými jmény, která už se, co se politiky týká, měla rozpustit ve chřtánu minulosti. Mikuláš Peksa a Tomáš Petříček. Oba politicky uhynulí, jeden za Piráty v europarlamentu, druhý za Sociální demokraty v českém parlamentu.

Pokusil jsem se začíst do manifestu. Ale na úvod snad, jak chápu slovo manifest. Jako zásadní prohlášení, za které stojí za to položit když ne vlastní život, tak alespoň něčí život. Slova, která by se dala tesat do mramoru a ukazovat v zoologické zahradě dějin lidstva příštím generacím. Slova zásadní, státotvorná, slova, která mají v člověku zapálit plamen vášnivé touhy hynout, nebo nechat hynout. To už dle úhlu pohledu.

Čeho jsme se dočkali? Slova manifestu se krásně vyhranila proti současné vládě i proti současné opozici. Moc hezky. Jako staré důstojné dámy na odpoledním čaji, když udělají pohrdavé – umpfch – když na ulici spatří jakousi nafintěnou frajli zavěšenou do kunčafta. Ale neviditelný pozorovatel by v koutku odfrknutí – umpfch – zahlédl trochu té živočišné závisti a touhy se také zavěsit do toho ramenatého nabíječe, co si frajli odvléká do zšeřelého koutu české politiky a chystá se na jakési hry bez pravidel, ač s mohutnými vzdechy, že rozhodčí vše sleduje a registruje. No, jak se to vezme.

Další položkou, kterou lze u manifestu, té mramorové připomínky budoucích dějin, očekávat, jsou vzletná slova právě o budoucnosti, té skvělé, zářné. No že už jsme jich tu měli a že už jsme jich pohřbili. K čemu se v manifestu tedy zavázali petenti iniciativy Progresivní Česko? No… vlastně k ničemu zásadnímu. Jen tajnosnubné – nelíbí se vám to, na co tady už tři roky hledíme? Pojďme udělat brainstorming a snít o tom, že ta frajle v podchodu české politiky pro příště bude progresivní a celému světu konečně spočítá, kolik těch pohlaví skutečně je. Jinak vlastně nic. Jen prázdná slova o tom, že musíme usilovat o to, aby se tu mladým rodinám chtělo žít… a možná i dobře, že by mělo být dostupné bydlení a že bychom měli mít politiku takovou, aby tady zajistila lidem důstojný život a aby nás politika dovedla na Západ. A to jako moderní a sebevědomou zemi, představte si to. Moderní. A sebevědomou. Podle manifestu bychom se neměli bát pokroku a zásadních reforem. Jakých? No, to asi neví ani ti, co manifest sepsali, protože to do něj zapomněli napsat. Zkrátka takový tradiční politický kýč, nicneříkající, vyprázdněný, který naplňuje jediné – ego petentů a jejich touha po vyšších postech. Už je to trochu nudné, dovolím si podotknout.

Ale když ono se to tak dobře píše – pokrok, sebevědomí, moderní, důstojný, reformy. Úplně vidím, jak si ti, co manifest sepisovali, přiťukávali na zdraví svými mozkovnami a žili pár falešných minut falešnou nadějí, že právě píší skutečné dějiny. No musela to být povedená taškařice. Skutečně povedená.

A pak se jim pod to podepsali provaření pokrokáři a reformisté Mikuláš Peksa a Tomáš Petříček, kteří pokrok a reformní tlaky ukázali jako obdobu hysterického mediálního záchvatu… bez kterého by se, mám ten pocit, veřejnost ale úplně v klidu obešla. Zase vstávají z mrtvých, zase by chtěli skrze korýtka reformovat zemi, dát jí dlouho upíraný pokrok a nesčetné množství pohlaví. No není radost na takové společenské kypění popatřit krhavým zrakem diváka českého veřejného dění? Je. A je to radost upřímná a vroucí. Pojďte, pojďte, pokrokáři z Progresivního Česka, pojďte nám tu odehrát svůj part na pohřebním marši české politiky. Pro trapnost my Češi máme cit. Tu si užíváme ze všeho nejvíc. Hlavně tedy když si ji užívá někdo jiný a my se můžeme dosyta nasmát. Menifest nestačí, dodejte i nějaký legrační volební program.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)