4.2.2025
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Aktuální stav válečného nadšení na Ukrajině

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Náš pan ministr zahraničí zas o víkendu perlil. Ruského prezidenta Vladimira Putina je prý třeba přinutit, aby akceptoval Volodymyra Zelenského jako prezidenta suverénní země a pouze ještě vyšší tlak na Rusko donutí Putina zasednout k jednacímu stolu… Tyto a další perly trousil v televizní debatě a bouřil za ještě silnější podporu Ukrajiny. S nevysloveným podtextem, že až do konečného vítězství.

Ovšem zhruba ve stejné době, co zapálený ministr Lipavský pomyslně tloukl do stolu ve studiu, se na Ukrajině událo několik spektakulárních útoků na odvodní komisaře a jejich kanceláře. V městě Rivne došlo k výbuchu v kanceláři rekrutačního střediska. Jeden člověk byl zabit a 6 dalších bylo zraněno. Podle místního Radia Trek někdo vhodil výbušninu (pravděpodobně granát) do místnosti a utekl.

K podobné akci došlo 2. února také v Pavlogradu. Někdo hodil výbušninu k rekrutačnímu středisku a ujel autem. Jeden člověk byl zraněn. Vážnější následky měl útok na autobusovém nádraží v Pyriatyni v Poltavské oblasti. Neznámý muž tam loveckou puškou zastřelil odvodního komisaře a prchl i s jedním čerstvě rekrutovaným „brancem“. Na památku, nebo pro strýčka příhodu, si sebou pánové vzali i útočnou pušku nebožtíka komisaře…

Ne, že by lidé na „milované“ odvodní úředníky neútočili i dříve. Z loňského roku je známo několik podobných incidentů, zpravidla doprovázených osvobozením násilně odvedených mladých mužů. Nicméně až do letoška se všichni lidoví „zbojníci“ omezovali na kopance, údery klacky či pěstmi, a jen výjimečně přistoupili k bodání nožem. Letošní střelba a výbuchy signalizují, že občanská nenávist k odvodovým úřadům od těch dob velice silně akcelerovala. Co to dokládá o současné úrovni podpory války mezi obyvateli Ukrajiny, je nabíledni.

Chuť hodit ručník do ringu je už na Ukrajině natolik silná, že její ozvěny pronikají i do oficiálního, ukrajinského tisku. Samozřejmě, že v podobě odsuzování podobných nálad. Prozatím… V jednom plátku se například rozhořčuje investiční bankéř Serhii Fursa, že: „Velká část ukrajinské společnosti letos podporuje lidi, kteří útočí na TCC a představitele ozbrojených sil.“ A velitel pozemních sil Ozbrojených sil Ukrajiny, Mykhailo Drapaty, považoval za nutné oficiálně zahrozit společnosti, aby takové zločiny netolerovala. „Rychlá a tvrdá reakce úřadů je jedinou možnou reakcí na nezákonnost vůči armádě. Bez spravedlivého potrestání vrahů, sadistů a zrádců budeme mít ještě více bratrů zabitých v týlu. V jiných městech. V jiných čtvrtích Na čerpacích stanicích, v supermarketech, na schodištích, na ulicích, které nesou jména Hrdinů.“ Z jeho slov se dá usuzovat, že se ten „sport“, spočívající v lovu nenáviděných odvodních komisařů, rozšířil více, než by se z občasných článků místního tisku na toto téma, mohlo zdát.

Že je válka prohraná, tuší už na Ukrajině všichni. Kosti nešťastníků, kteří byli svého času ochotni dobrovolně nastoupit do armády, aby položili život za rozmar zahraničního páníčka zpoza oceánu a za Zelenského dolarové konto, už tiše práchnivějí v nekonečných prostorách Donbasu. A dalších adeptů na hrdinství se jaksi nedostává. Násilné odchyty nedobrovolných branců pak situaci ukrajinské armády nijak nezlepšují. Vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny (AFU) Oleksandr Syrskij zrovna nedávno vyjádřil nespokojenost s psychologickou přípravou ukrajinských rekrutů, kteří doplnili jeho armádu. Že prý se jim vůbec nechce umírat, lumpům…

Co to signalizuje? Konec. Rychle se blížící konec. Pro vedení „války v zastoupení“, je totiž třeba mít dvě věci: peníze a lidský potenciál. Tedy dostatek lidí ochotných, případně donucených, jít na jatka. A zdá se, že obojí, jak prachy, tak lidské zdroje, právě končí. President Trump zarazil americkou pomoc, materiální i finanční. A jeho pravá ruka, Elon Musk, chystá vyšetřování, kam ty miliardy, které USA doposud Ukrajině poslaly, vlastně přišly. Na svém Tvitteru (X) sděluje, že 58 procent z americké pomoci Ukrajině se ztratilo. S tím, že to hodlá řešit. Důsledně. Nelze se proto divit Ukrajincům, že jejich ochota padnout za zkrachovalý režim konvergovala k nule a že tyto své city už přestávají skrývat.

O to smutnější je současné, úporné „držení lajny“, ze strany našich představitelů. Rusofobie až do hořkého konce. V době, kdy si o konci války cvrdlikají vrabci na střeše a všichni svéprávní politici se už připravují na „business as usual“ po jejím ukončení, my budeme zásadoví! My jim to ukážeme, jak se dělá hodnotová politika! A přitom rozumní lidé celého kontinentu vědí, že to Rusko bude v Evropě stále, že nikam nezmizí. Stále bude plné surovin a obchodních příležitostí. Jen si to teď nekazit nějakým hloupým proukrajinským hujerstvím…

Pro zajímavost – americký časopis Foreign Policy nedávno spočítal, kolik Putinovi přinesly na daních, v letech 2022 a 2023, firmy z G-7, Evropské unie a podobně smýšlejících ekonomik.  Ty provozy, které navzdory různým sankcím a blábolům politiků, stále podnikají na ruské půdě. Podržte se. Bylo to přibližně 370 miliard dolarů, což bylo více než činil vojenský rozpočet Moskvy za stejné období.

Ale vyprávějte to politikům, kteří z Božího dopuštění právě vládnou naší, těžce zkoušené zemi. Zatím to vypadá, že nás čeká ještě nejméně půl roku hodnotové politiky. Protože demokracie, příslušnost k Západu a hlavně, pochvala z Bruselu… to se přece nedá žádnými penězi vyvážit!

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (31 votes, average: 4,74 out of 5)
Loading...
29 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)