A není ten prezident nakonec celkem jedno?

Míněno většina těch, kteří prezidenta vnímají jako symbol. Jako životně důležitého kladeče věnců. Ovšem mohu vás ubezpečit, že těm, kteří naše životy skutečně ovlivňují, skutečným šedým eminencím, jsou tanečky kolem kladení věnců úplně putna. Aneb kde jsou ty doby, kdy volby spolehlivě zamávaly například kurzem české koruny coby nejcitlivějším barometrem ekonomické nálady v zemi?

To je už hodně let nazpátek. Bývaly časy – ještě na počátku milénia to platilo – kdy například vítězství pravicových stran v parlamentních volbách katapultovalo kurz koruny k silnějším hodnotám, zatímco vítězství levicových stran vedlo k pravému opaku. Dneska se kvůli nějakým volbám kurz nehne ani o halíř. Tedy devizový kurz. Ten sázkařský naopak.

Prezidentské volby sice z pohledu celé ekonomiky mají menší význam než ty parlamentní, přesto je z nějakého pro mě záhadného důvodu veřejnost prožívá mnohem emotivněji. Z pohledu ekonomiky, z pohledu geopolitiky, z pohledu právního prostředí, prostě z pohledu života jednotlivce, jsou však zcela nevýznamné, až na ten symbol.

Přitom v realitě by volby mohly mít – byť velmi zprostředkovaně – třeba na českou korunu i na celou ekonomiku poměrně značný vliv. Za mne totiž tou nejsilnější prezidentskou pravomocí je jmenování bankovní rady České národní banky:

Na členech bankovní rady České národní banky závisí, zda budou, nebudou uplatňovány intervence na podporu kurzu české koruny, nebo naopak proti kurzu koruny. Na bankovní radě také závisí nastavení výše úrokových sazeb, které ovlivňují každý vklad a každý úvěr v zemi. Na bankovní radě záleží, nakolik rychle poroste takzvaná peněžní zásoba, a tedy jak vysoký bude tlak na inflaci z titulu tohoto uvolňování peněz do oběhu.

Na bankovní radě závisí i značná část splnění, či naopak nesplnění Maastrichtských kritérií pro přijetí eura. Byť přijetí eura samo je primárně politickým rozhodnutím vlády, na bankovní radě České národní banky do značné míry závisí to, zda budou splněny podmínky pro toto přijetí. Bankovní rada tedy do značné míry může rozhodnout o tom, zda euro bude, nebo nebude přijato.

A to zase zprostředkovaně ovlivňuje prezident.

Teoreticky by tady tedy důvody pro jistou nervozitu kolem osoby prezidenta byly. Realita je však taková, že celé české ekonomice jsou české prezidentské volby úplně putna. A to proto, že na obzoru už hafo let není žádná osobnost, která by měla skutečný názor kupříkladu na přijetí eura nebo na setrvání v Evropské unii a nebyla veřejným mínění tvárná jak hodně jetá žvýkačka, která se dá připlácnout na víko od kanálu.

A kdyby taková osobnost nějakým nedopatřením na obzoru byla, veřejná nevole by ji smetla jak tsunami pohozenu plechovku od coca-coly. Tak jako smetla přednedávnem britskou premiérku Liz Trussovou, první výraznou osobnost od dob Margaret Thatcherové. Veřejnost totiž toho času nechce slyšet, že už jsme jako Evropa v agónii. Veřejnost si ještě pořád chce plácat po ramenou, že tentokrát ten socáč už fakt, ale fakt už dáme.