Naše „ekologické“ chování

Britské listy pláčou nad statistikou, podle níž se Češi chovají nejméně ekologicky z celé EU a navíc mají také nejmenší procento „správně“ myslících obyvatel. Je to ale špatně?

Ojetiny

Faktem je, že ojetina má daleko menší „ekologickou stopu“ než nový automobil, protože ji nikdo nemusí vyrábět, od tavby kovů přes syntézu plastů až po výrobu pneumatik a skel v oknech. Čím déle automobil jezdí, tím více se jakási „ekologická nálož“, vzniklá v souvislosti s jeho vyrobením, „rozředí“ na více služeb, které lidem udělá. Navíc řada „ojetin“ je používána na kratší vzdálenosti, jako je např. cesta do práce, nebo, např. u zemědělců, na pole apod.

Ojetiny sice mohou (ale nemusejí) produkovat více škodlivin na ujetý kilometr, ale naprostá většina jich vyprodukuje stejně nebo méně než ekosoudruhy preferovaný elektromobil, o který, podle výše zmíněné statistiky, obyvatelé České republiky stojí nejméně z celé EU. Což jistě může být dáno i tím, že na našem území je jeden z nejvyšších podílů terénů, v nichž elektromobil předvádí naplno své výrazně horší jízdní vlastnosti a nižší míru úspornosti oproti normálním autům.

Platí také, že řada nových automobilů, a také elektromobilů, má v důsledku vyšší hmotnosti, daleko vyšší obrus pneumatik oproti starším a lehčím vozidlům. U elektromobilu je to jistě akcentováno vožením až několikametrákové baterie jako balastní hmotnosti navíc.

Jistěže existuje i zdravá nedůvěra oproti novým autům, která mají v povinné výbavě automatiku, nahlašující překročení maximální povolené rychlosti (což při úřednickém šlompáctví ani nemusí být pravda u úseků, kde takové omezení bylo jen dočasné), různé „asistenční“ služby, které řidiči v podstatě překážejí v bezpečné jízdě (a standardně je před začátkem jízdy vypínají i řidiči ze starých zemí EU, nejen „barbaři z východu“). A jistě je problém, když se s vámi „lepší“ automobil začne v nějaké kritické situaci, třeba při předjíždění, „rvát“ o povolenou rychlost a bránit vám tento manévr bezpečně dokončit.

Skepse proti novým automobilům obecně a s akcentem na elektromobily je tedy naprosto správná a nelze se divit, že je u nás takto rozšířená.
Obyvatelé západních států, kteří jsou nám dáváni za vzor, spíše připomínají ovce, pokorně capající na jatka.

Termíny

U nás je opět podle výše citované statistiky nejméně lidí, přesvědčených o tom, že nesmysl, jakým je ona stopka na auta v roce 2035, bude skutečně realizován.

Zcela jistě to má zase kořeny v naší minulosti, kdy jsme takových blábolů mohli za minulého režimu vidět spousty a tyto spousty jsme také viděli zkrachovat.

Viděli jsme HuKo, s velkým humbukem postavené a jako novostavba posléze odstřelené. Viděli jsme krach řady „geniálních koncepcí“, prosazovaných lidmi, od nichž se současné vedení EU liší pouze nepatrně. Viděli jsme i krach různých aktivit typu „pětiletku splníme za tři roky“.

Takovýto hujerský plán, zcela ignorující realitu, je zcela jednoznačnou poukázkou na to, aby na příslušné plánovače a prosazovatele hleděli rozumní lidé skrze prsty. Každý člověk se zdravým rozumem by zcela jistě nejprve vyvinul náhradu za auta (či paliva do nich), ale funkční: patrně žádný z těch blafů, jimiž jsme systematicky krmeni, nemá šanci na praktickou realizaci.

Ostatně, zažili jsme i lysenkismus a jiná pavědecká blábolení, prosazovaná státní mocí, takže pro nás současná situace s „bojem za klima“ a za 666 „genderů“ (atd.) není nic nového a krach toho, co se nyní děje, je zcela jednoznačně očekávatelný, jako krach těch minulých akcí.

Prostě, naše kolektivní paměť je velmi skeptická k nesmyslům a bude-li vedení EU na jejich splnění trvat, může se dočkat i czexitu (už nyní by v jeho rámci pravděpodobně převažovaly výhody nad nevýhodami, zejména v souvislosti s tím, co se nyní děje v USA).

Akcentace

Celý problém s realizací nesmyslů, které EU prosazuje a k nimž jsme tak skeptičtí, má ještě ten aspekt, že byla jasně vědecky prokázána nesmyslnost spojování současné klimatické změny s antropogenními emisemi oxidu uhličitého, na nichž je celá automobilová politika EU postavena.

Jediným antropogenním faktorem, který se do klimatu měřitelně promítl, bylo postupné omezování emisí oxidů síry do ovzduší od 80. let (majících opačný efekt než skleníkové plyny, byť realizovaný jinými mechanismy, je to podrobněji vysvětleno na Wikipedii), které velice dobře koreluje s nárůstem teplot.

Dokonce i teplotní skok mezi roky 2022 a 2023 koreluje se zákazem užívání paliv s vyšším obsahem síry v lodní dopravě a pomocí oxidu uhličitého je naprosto nevysvětlitelný. Pochopitelně, za toto omezování mohou jen a jen ekologické organizace.

Když se k tomu přičtou klesající albedo Země a postupné (byť kolísavé) zvyšování sluneční aktivity, což je zřejmě dáno přechodem některého z delších slunečních cyklů do teplé (či teplejší) fáze, nezbývá pro oxid uhličitý naprosto žádný prostor. A tedy nezbývá žádný prostor ani pro blbnutí s jeho emisemi.

I tento faktor je nutno přidat k naší skepsi vůči nesmyslům, hlásaným a prosazovaným bruselskými pologramoty.

Není tedy sebemenší důvod se znepokojovat, nazírání naší populace na ekonesmysly, prosazované Bruselem a na něj navazujícími organizacemi, ukazuje jen a jen zdravou míru skepse vůči zjevným pavědeckým nesmyslům jimi prosazovaným. Jediným úkolem opozice je, uvedené nálady a postoje přetavit na obecnou skepsi vůči EU a vůli se z této organizace co nejrychleji a nejrazantněji vymanit.