Pokud bychom to měli brát podle silných prohlášení, tak je Evropa skutečně silná

Páteční schůzka amerického prezidenta Donalda Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně Bílého domu vyvolala zejména v Evropě spoustu rozhořčujících reakcí. Vrcholní politici většiny zemí EU pronášeli na adresu amerického prezidenta Trumpa i jeho viceprezidenta Vance velmi kritická slova za způsob, jakým s ukrajinskou hlavou státu jednali.

Nutno říci, že šlo o kritiku oprávněnou, neboť šéf Bílého domu si při snaze dotlačit Zelenského k mírovým jednáním s jeho ruským protějškem počínal tak trochu jako slon v porcelánu a schůzka, která měla odstartovat proces zastavení války na Ukrajině, skončila naprostým fiaskem. Otázkou však je, zda to následně se svými silnými či siláckými prohlášeními nepřehnali i mnozí evropští politici.

Například šéfka diplomacie EU Kaja Kallasová v reakci na roztržku Trumpa se Zelenským prohlásila: „Je zřejmé, že svobodný svět potřebuje nového lídra a tato výzva je teď na nás Evropanech.“ A prezident Německa Frank-Walter Steinmeier agentuře DPA dokonce sdělil: „Nikdy bych nevěřil, že budeme jednou muset bránit Ukrajinu před USA.“ Z úst řady evropských státníků včetně českého premiéra pak zaznívala slova o tom, že je potřeba více investovat do společné evropské obrany. Například šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová po včerejším setkání evropských lídrů v Londýně prohlásila: „Nyní je nanejvýš důležité, aby se investice do obrany zvýšily na delší dobu. Je to pro bezpečnost Evropské unie a my se musíme v geostrategickém prostředí, ve kterém žijeme, připravit na nejhorší, a tedy posílit obranu,“ (viz odkaz zde).

Je však skutečně v silách Evropy (myšleno států EU plus Velké Británie) pomáhat Ukrajině natolik, aby průběh již tři roky probíhající války zvrátila a donutila ruská vojska stáhnout se z jejího území? Při včerejším brouzdání internetem mě zaujal rozhovor s bývalým českým velvyslancem při NATO Jakubem Landovským, ve kterém mimo jiné mluví o tom, že bez jaderných zbraní USA by byla aktuální převaha Ruska nad Evropou zhruba v poměru 10:1. A když si najdeme údaje o tom, jakými počty jaderných hlavic jednotlivé země světa disponují (například zde na Wikipedii), tak zjistíme, že je to skutečně pravda. Zatímco Rusko disponuje téměř 5900 jadernými hlavicemi, v Evropě vlastní jaderné zbraně pouze Francie a Velká Británie, které by jich daly dohromady jen něco málo přes 500.

Samozřejmě, že použití jaderných zbraní v jakékoliv válce by byl krajní prostředek a pevně doufám, že k němu nikdy nedojde. Ale stoprocentně ani tohle bohužel vyloučit nelze a navíc jde o to, že bez USA by v současné době neměla samotná Evropa dostatek jakýchkoliv zbraní. Je proto otázkou, za jakou dobu by se tato situace změnila a také to, kde by mnohé evropské země včetně České republiky na radikální navyšování prostředků na obranu vzaly.

Je proto otázkou, zda místo silných prohlášení o tom, že Evropa ochrání Ukrajinu v konfliktu s Ruskem i bez amerického přispění, není realištější přístup, kdy šéf NATO Mark Rutte vzkazuje Volodymyru Zelenskému, že musí najít způsob, jak napravit vztahy s hlavou Spojených států Donaldem Trumpem (viz odkaz zde). Zrovna tak i polský prezident Andrzej Duda Zelenskému vzkázal, že se musí s Trumpem vrátit k jednacímu stolu a v klidu vyjednat takové řešení, které Ukrajině přinese bezpečí. Jsem totiž přesvědčen, že i po nepovedené schůzce v Bílém domě šance na brzké zastavení války na Ukrajině (za předpokladu, že jak Rusko, tak i Ukrajina budou ochotny učinit určité ústupky) stále existuje.