Blamáž pokračuje

Ačkoli spousta milovníků centralistických řešení celkem nekonsistentně argumentuje „veřejným zájmem“ v násilných státních řešení, právě tento zájem tato řešení hrubě míjí. Sounáležitost národa jsem zažil pouze ve svobodném šití celkem neúčinných roušek. Ale i tak to bylo hezké.

Po sadistickém ochromení celé ekonomiky a násilném držení obyvatelstva v domácí vazbě začalo pod nevybíravou a často až lživou kapaní agresivní očkování obyvatelstva vakcínou, která – zpětně posuzováno – příliš nepřesvědčila. To, jak vlády nakupovaly po miliónech od Pfizeru, jak pak vakcíny nechtěly vylít do kanálu, a musely je tedy vypíchat, to je vám všem známo. To, že selhávaly víceméně všechny EU státy podobným způsobem, jen některé více a jiné méně, to je taky známo. Státy, které se rozhodly jít jinou cestou (Švédsko) byly veřejně kritizovány všemi milovníky silových složek státu. Jistě bych se tady ještě mohl opřít do chamtivých farmaceutických firem. Ale neudělám to, protože to je malilinký ostrůvek trhu v tomto rudém koktejlu. A ano, ten trh je pokřiven a prorůstá s politikou. A to je jen další argument, proč by na trhu více měly hrát občané, lékaři, potažmo pojišťovny – a méně vlády.

A třeba jako automobilka, která občas vyrobí super auto a pak zase vyrobí poruchové auto a pak se jí zase povede super model, tak i Pfizer má prostě své dny. Kdo zná modrou piluli, ví, že Pfizer ten den vykopal zlatou žílu jako Porsche se svou 911. No, pak ty zpropadené vakcíny, které možná někomu pomohly, možná někomu ublížily, a většině tak nějak neudělaly skoro nic, tak ty jsme mohli vystavit tržnímu testu, vědeckým studiím (ano, takovým, které nemají vládní zadání) a nechat na rozhodnutí mezi pacientem a lékařem, jestli očkovat, nebo ne, a nechat na privátních pojišťovnách, jestli to zaplatí, nebo ne. To, že se nakoupilo na sklad, část propadla, část se propíchala do plyšových medvídků, část se někam vylila, to způsobilo takové neefektivity v alokaci veřejných zdrojů ve zdravotnictví, že by na ně byl pyšný i Fidel Castro.

A my, lékaři, znechucení celou situací a celkem už unavení z pandemie, jsme jen otupěle seděli na pohotovostech a ve svých ordinacích a na záchrankách a dál jsme dělali svou práci.

Jednoho dne mi zaklepala na dveře paní Wobst. Zástupkyně firmy Pfizer. Znáte Paxlovid? A tím se začala psát kapitola tohoto příběhu. Pozvala nás na kongres do Dresden, kde nám referenti přednášeli asi 4 hodiny o covidu, o těžkých průbězích, o neurčité diagnose long covid a o postcovidovém únavovém syndromu. Suma sumárum: je jedno, jestli jste očkovaní, i tak můžete mít long covid. Jestli do 5 dnů vezmete Paxlovid, špatné vyhlídky drasticky padají k nule. Too good to be true. Ze speciální preskripčního režimu na nějaké speciální formuláře a přes Gesundheitsamt se Němci rozhodli, že lék posunou na normální recept a do lékáren a že drasticky uvolní indikační kritéria. Tj. preskripce bude přes praktického lékaře bez preskripčního omezeni (viz YouTube, co je preskripční omezení). Indikační kritéria jsou prakticky jen tato: Symptomatická viróza do 5 dnů po začátku symptomů a pozitivní antigenní test. Tečka. Nic víc. A samozřejmě absence kontraindikací a zakázaných lékových kombinací.

A tak mi přišla do rány jedna paní, které jsem to jen tak mýrnix týrnix předepsal jako Paralen. Za týden přišla zcela ohromená, že s „chřipajznou“ jako blázen byla za 3 dny (!!!) zcela bez příznaků. Zpozorněl jsem. Lék jsem předepsal druhému, pátému, patnáctému, dvacátému. Na každého to fungovalo trochu jinak, nicméně skoro 100 % pacientů přiznalo skokové zlepšení stavu a ani jeden neměl žádné postcovidové únavové syndromy. Ano, uznávám, omikron xyz není alfa, delta atd… i virus se prostě liší. Každopádně viróza, infekce horních dýchacích cest vyléčená za 3 dny, to dosud neznělo jako realita dnešních dní, a to především u takového strašáka, jako je Carola. (Němečtí důchodci rádi komolící název čehokoli si coronavirus krásně přejmenovali na ženské jméno Carola, a my tomu tak v ordinaci už familiárně říkáme také. Když se může auto jmenovat Mercedes, a vichřice Kyrill, proč by se virus nemohl jmenovat jako Carola, žeano.)

Trochu jsem tomu propadl a začal psát Paxlo v takovém tempu, že i paní Wobst opět přišla a tvrdila, že u nás ve městě jsme udělali regionální hotspot v preskripci. A protože dle lékáren to předepisujeme jenom my, tak můžu říci, že já jsem udělal regionální hotspot v preskripci. Prostě ten lék mám rád. A tak se i stalo, že mi do české ordinace zabloudilo pár pacientů s coronavirem. A tak, asi jako se bezmyšlenkovitě chcete poškrábat na zadku, tak jsem reflexně sáhnul po Paxlovidu. Vyskočí na mne okno: stažen z oběhu. Varování SÚKLU: určen jen pro těžké průběhy a hodně nemocné lidi s mnoha komplikacemi. SÚKLOVá cena: 26.666 kč. WOW. Chápu, že se do toho VZP moc nechce a ostatním pojišťovnám taky ne. Tak coby. Platili písíárka, platili antigeny jako zběsilí. Poté plnili státní zadání a cpali vakcínu pod tlakem a lékařům lukrativně platili očkovací úkon, aby i oni měli motivaci očkovat jak zběsilí. Utratili bambiliony za různé produkty pochybného účinku – a pak přijde Paxlovid… A? Sorry, moc drahý.

To jako fakt? Po tom všem? Zatímco jakýkoli Němec s rýmičkou dostane komfort tohoto antivirotika, v ČR se o tom víceméně mlčí. A tak se ptám ve fejsbukové skupině lékařů, která skýtá několik tisíc členů: „Hej, kdo předepisuje Paxlovid? A jaké máte zkušenosti?“ Asi deset se jich ozvalo, že ho nepředepisují, říká se, že je to problémový lék a že má hodně interakcí a jakože bububu a že to patří do speciálních center a pozor pozor, dva napsali, že oni jo a že jako super, a zbytek ticho, nevíme, neznáme, co to je? Píše mi známá doktorka: Ležím s coronou. Ptám se jí: Máš Paxlovid? Ona: ne, proč? Volám: Češi, proboha, byli jsme úplně zběsilí po Isoprinosinu, úplně nadrbaní na nějaký koňský Ivermektin, a pak přijde konečně šlágr Paxlovid a vy už jste tématem tak unavení, že je vám to úplně jedno? Tvrdím, že být tu Paxlovid v roce 2019, křivky úmrtnosti vypadají úplně jinak.

Volám známé do německé lékárny a ptám se: Za kolik tam máte Paxlo pro privátní pojištěnce a samoplátce? Říká mi: 60 eur. Já: Cože? Pamatuji si české SÚKLOvé ceny a dle všeho by to mělo být minimálně 1300 eur za krabičku. Takže se prý ještě ozve a poptá se. Po chvíli volá a říká: Tak už to vím, preparát vážně stojí 1400 eur, ale vláda subvencuje rozdíl mezi 1400 a 60 eur a zbytek platí zdravotní pojišťovna, potažmo samoplátce. V zásadě asi dobrý, byť to není přesně ten volný trh, o kterém sním.

A pak se přihodila velmi bizarní situace. Přichází Němka kolem padesáti a i na německé poměry velmi akurátní paní. Samozřejmě má symptomy a pozitivní antigen a já: Juchů, Paxlo, ať se práší za kočárem. Za hodinu je zpět a že jí prej v lékárně vydali 3 měsíce prošlý lék a ještě jí lékárnice řekla: Nebojte, to je v pořádku. Tuhle historku bych věřil tak možná v Afghánistánu, ale v ČR už ne. A v Německu, zemi preciznosti, přesnosti, akurátnosti, opatrnosti, poctivosti a disciplinovanosti, mi spíše přijde, že se pacientce rozjela akutní psychotická ataka, tohle prostě nemůže být pravda. A kdo zná zákulisí quality managementu ve zdravotnictví, ví, že máte velký trabl za tisíckrát menší prohřešek. Kde je medicína a farmacie, panuje absolutně přemrštěná opatrnost, přesnost a kontroling. A pak si nějaká lékárnice prostě vydá prošlý lék, a ještě se u toho usmívá. WTF???

A tak volám do „naší“ lékárny šéfovi a říkám: Co je tohle za šlendrián? A on mne hned utne: „Tak to se podrž. Ono je to ještě složitější.“ I tady německá vláda, nepoučena z předchozích chyb, obávající se třetí vlny, zase nakoupila na sklad od Pfizeru hromadu balení Paxlovidu, ale třetí vlna skoro nepřišla. Jenže teď toho tam je na skladě za desítky miliónů eur a za chvíli tomu propadne datum spotřeby. Proto uvolnili indikace a začali to dotovat (a my mysleli, že to dělají pro dobro lidí, viďte?). A pustili to do preskripce na periferii. Jenže se to předepisuje tak málo, že jim to fakt propadlo. A víte, co udělala vláda? Vzala razítko a řekla: My – stát, lidem zvolený a bohem osvícený, tímto prodlužujeme dobu platnosti léku o půl roku. Simsalabim. Oficiální odkaz, abyste mi věřili:

(https://www.bfarm.de/DE/Arzneimittel/Arzneimittelinformationen/covid-19-arzneimittel.html)

To, že se vlády pokoušejí bojovat s obyčejnou fyzikou v energetice, to už je celkem banální fakt, ale že tento přístup dokázali protlačit do farmacie, tomu říkám velmi kreativní a neotřelý přístup k věci. Bravo. Jenže, přátelé, Němec je Němec, a i když je tradičně velmi poslušný, disciplinovaný a důvěřuje autoritám, prošlý lék vám prostě zobat nebude! A tak mi ho pacienti nosili do ordinace a rozezleně mi to házeli na hlavu se slovy: „Aber Ornung muss sein!!!“, „Das kann doch nicht möglich sein, es ist Skandal!!!“

A pamatujete na moje ufňukané litanie o tom, že když stát něco dělá, připomíná to spíše slona v porcelánu a stojí to především daňového poplatníka fůru peněz? Zatímco se Paxlovid dnes v ČR k pacientům nedostane vůbec, Němci ho házejí se zlými slůvky na hlavu svých praktických lékařů. Taškařice jak od Járy Cimrmana. A věřím, kdyby o tom rozhodl kumulovaný konsensus pacient – lékař – privátní apolitická zdravotní pojišťovna, právě Paxlovid by se k lidem dostal. Měli bychom totiž ušetřené peníze za testování a za očkovací látky, které jsme zbytečně a neúčelně nevynaložili.

Pokud potřebujete nějaké antivirotikum, zajeďte si pro něj do Německa, stojí tam 60 eur v lékárně, dvacetinu toho, co je požadovaná cena výrobce, a bude vám to dotovat chudák německý daňový poplatník. No neberte to, rychle, než vám to Poláci všechno vyberou…