Islám si plíživě přebírá evropské země

V rámci Evropy je na tom asi nejhůř Velká Británie, Francie, Německo, Belgie a Švédsko. Je pravděpodobné, že v těchto zemích je skutečný počet muslimů kolem 20%, i když oficiální čísla vypadají jinak.

O tom, že země již došly do vyšší fáze islamizace, jsme se mohli přesvědčit v momentě, kdy muslimové v ulicích německých, francouzských i britských měst volali po chalífátu a právu šaría.

Množí se náznaky, že islámské zabírání půdy, které je patrné ve velkých částech Evropy, bude mít brzy bezprostřední politické důsledky.

Islamizace, kterou politici i mainstreamová média popírají, probíhá podle jasného plánu.

Již dlouho lze předvídat, že miliony muslimů, kteří jsou bez rozdílu přijímáni do západních zemí a mohou zde do značné míry nerušeně zakládat své paralelní společnosti, se dříve či později dožadují parlamentního zastoupení, které jim nelze ani legálně odepřít.

Postarají se prý o to, aby všechny problémy, které na ně číhají ve Velké Británii, byly poraženy. To by mělo být chápáno spíše jako hrozba. Ve skutečnosti je politický vliv islámu v Británii již tak silný, že levicová Labouristická strana je závislá na muslimských hlasech.

Tak tomu bylo do doby, než se vůdce strany Keir Stamer po masakru Hamásu v Izraeli postavil proti Hamásu. Tím vyvolal bouři protestů a masový odklon muslimů od Labouristické strany.

Na vedení strany je vyvíjen masivní tlak, aby změnila svůj postoj v konfliktu v Gaze. V asi 30 (!) britských volebních obvodech již muslimové tvoří relativní většinu. Téměř všechna britská města s více než 500 000 obyvateli mají muslimské starosty.

A strana skutečně otočila, aby získala zpět nezbytné hlasy muslimů, kterých je v zemi zřejmě mnohem víc, než udávají oficiální čísla. Muslimové, kteří se již v zemi narodili, jsou považováni za rodilé Brity a ve statistikách obyvatel s migračním pozadím nebývají uváděni.

V určitém okamžiku se však nevyhnutelně mohamedáni zeptají sami sebe, proč by se vůbec měli spoléhat na zavedené strany a ne se jednoduše obrátit k nové islámské straně nebo založit další zájmové skupiny.

V Belgii již muslimové došli celkem daleko: zde již v roce 2018 kandidovala islámská strana ve volbách ve 28 obcích. Mimo jiné volala po islámském státu s právem šaría a oddělené veřejné dopravě pro muže a ženy.

Zároveň také tvrdila, že se nehlásí k žádnému extrémnímu islámu, nicméně zde je třeba připomenout, že islám je jen jeden.

V Nizozemsku byla v roce 2016 založena strana DENK pro muslimy, zejména pak s tureckým původem. Strana se dokonce opakovaně dostala do tamního parlamentu, i když jen ve zanedbatelném zastoupení. Muslimové zatím volí levici, která je pro ně jistotou.

Je velmi pravděpodobné, že ve volbách za 3,5 roku bude právě on mířit na prezidentský post.

Je jen otázkou času, kdy se také v poměrně silně islamizovaném Německu, Rakousku a dalších zemích objeví podobné strany, které proniknou do politických systémů a zavedou islámské požadavky do legislativy.

Demografie mluví sama za sebe.

Míra reprodukce německých žen je pouhých 1,5 dítěte na obyvatele, ve srovnání s 4,2 u syrských žen a 3,4 u afghánských žen. Mezi lety 2014 a 2022 vzrostl podíl cizinců v Německu z 8,4 milionu na 12,8 milionu.

Zde však nejsou započteni muslimové, kteří se již narodili v Německu, kteří jsou již považováni za Němce. Zejména v turecké komunitě jich může být možná kolem 8 – 10 milionů.

Ve stejném období se počet obyvatel Německa snížil o 1,3 milionu lidí. Původní obyvatelstvo tedy ubývá velmi rychle, dokonce rychlejším tempem, než jakým přibývá to „nové.“

A prostředí politických médií zcela selhává v tom, že islám je chápán jako náboženství, i když jde v podstatě o ideologii.

Islám koneckonců nespoléhá na přesvědčování, ale na podřízenost – a všude usiluje o jedinou, v konečném důsledku totalitní moc. Kdo se nepodřídí, ten bude zlikvidován.

Stále více mladých Evropanů konvertuje k islámu. Zde probíhá konverze mladé Angličanky: