Koudelka vypustil džina z lahve

„Konkrétně šlo o to, že tento vlivový agent na žádost jednoho z nejvyšších orgánů ruské státní moci zajistil, aby se ve veřejném prostoru šířily narativy podporující zahraničněpolitické zájmy Ruské federace v souvislosti s válkou na Ukrajině. A k tomu byly využity i veřejně známé osobnosti,“ uvedl Koudelka ve Sněmovně. Šéf civilní kontrarozvědky přitom nejmenoval, o které veřejně známé osobnosti mělo jít.

Nedalo mi to a nahlédl jsem do diskusního fóra pod článkem. Protože šéf civilní rozvědky Michal Koudelka tvrdil ve svém vystoupení, že se ruskému agentovi podařilo získat i „známé osobnosti“, aniž by je jmenoval, zajímalo mě, jak tato (dez)informace na čtenáře zapůsobila. A čtenáři mě nezklamali. Na prvním místě tak čtenáři „tipují“ Miloše Zemana a Václava Klause, těsně pak následují další politici z opozičních hnutí a samozřejmě nejvíce „lajků“ pak nasbírali neparlamentní „osobnosti“, z nichž někteří pořádali nedávno i protivládní demonstraci a policii se snad nepodařilo přesně sečíst počet účastníků na demonstraci.

V článku se pak autor snaží odpovědět na otázku, kdo že to ony „známé osobnosti“ jsou také a uvádí:

Podle zdrojů MF DNES sledovala BIS i některé prokremelské kanály na sociální síti Telegram a zajímala se i o organizátory demonstrací, protože i někteří z nich byli s agentem v kontaktu. „Sledovali i telegramový účet ruské státní propagandy v originále i pět dalších přeložených do češtiny. Zatím nevím, že by ale byl někdo obviněn z přijetí úplatku, jediná, kdo je v tuto chvíli obviněná, je Nela Lisková za její slova o denacifikaci,“ řekla advokátka pohybující se mezi proruskými dezinformátory.

Lisková je tak ona „známá osobnost“? Těžko říci, tato dáma sice zastupovala „zájmy Doněcké lidové republiky“ v Česku, ale spíše bych jí označil za osobu než osobnost.

Vraťme se však k problému dezinformací obecně. Dezinformace je součást propagandy a je definována jako nepravdivá informace, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí. Dezinformace je někdy zaměňována s misinformací, což je také nepravdivá informace, ale ne záměrně. Slovo dezinformace vzniká přidáním latinské předpony dis – ke slovu informace a znamená „převrácení nebo odstranění informace“. Člověku, který šíří dezinformace, se říká dezinformátor. Takto hovoří česká wikipedie. Nicméně tato definice velmi trefně popisuje skutečnou podstatu dezinformace. Není to žádný „sám voják v poli“, ale její význam je znásoben tím, že se stane součástí propagandy.

V odkazu se uvádí jako příklad dezinformace i toto: Za šíření dezinformací bylo označeno tvrzení vlád Spojených států a Velké Británie a jejich zpravodajských služeb, že Irák krátce před invazí do Iráku v roce 2003 vlastnil zbraně hromadného ničení. Podle bývalého britského premiéra Gordona Browna byla tehdy samotná britská vláda obětí dezinformační kampaně ze strany Spojených států. Později však byly odtajněny dokumenty o Operaci Avarice. V této operaci CIA měla vykoupit zbraně hromadného ničení pomocí iráckého prostředníka.

Koudelkovo vyjádření o tom, že onen ruský agent kontaktoval „známé osobnosti“, aby v Česku šířili ruskou propagandu, nepovažuji za šťastné. Primárně takové sdělení vždy způsobí to, co se nechá předpokládat. Začne se „hádat“, kdo by tak onou „známou osobností“ mohl být a čtenáři takové zprávy si pak sdělí své názory právě v diskusi, tj. pod čarou.

V souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině, která je velkou válkou na území Evropy po válce při rozpadu Jugoslávie, se tak samozřejmě ruská propaganda činí. Nicméně, velmi se činí i propaganda ukrajinská, kterou hojně přebíráme. Zlatým hřebem této propagandy je Putinův dvojník, nebo dvojníci anebo tvrzení, že je Putin již přes rok mrtvý. Takže až pojede Putin do Pekingu, bude s ním rovněž jednat dvojník čínského vůdce? Něco ve stylu filmu Jára Cimrman, ležící spící?

Koudelka tak vypustil džina z lahve. Uvidíme, jak si informace o „známých osobnostech“ na výplatní listině ruského agenta bude žít dále a zda zapadne či ne.