Falešné vládní vize. Daleko pravděpodobnější je dlouhodobý úpadek

Neutěšená realita a hrozivé perspektivy vyburcovaly Hospodářskou komoru, aby sepsala svou analýzu situace a vylíčila neradostnou budoucnost. Namísto komplexní, zřetelné a ostré kritiky nekompetentní vládní politiky však reprezentanti českého byznysu zvolili cimrmanovský úkrok stranou a ve spojení s dalšími podnikatelskými svazy a sdruženími diskusi zavedli na scestí debatou o potřebě jakési nové „vize“ pro Českou republiku v její dnešní neradostné situaci.

Na konferenci s názvem Česko na křižovatce – vize a strategie pro příštích 30 let, která se konala minulý pátek, si k tomuto tématu pozvali premiéra Fialu. A ten je přesvědčil, že na plácání o vizích a strategiích je na rozdíl od kompetentního vládnutí expert. S posluchači se shodl na vizi budoucnosti založené na sebevědomé společnosti, štíhlém a efektivním státu, rozvoji vzdělanosti, strategických investicích do informačních technologiích, jaderné energetiky, čipů, dopravy, lithia, energetické infrastruktury a umělé inteligence. Tak – a je to! Perfektní vize, neberte to.

Problémem je, že premiér neříká, jak tyto papírové pseudovize uskutečnit, kde, kdy, s kým a jak je realizovat. Proč zrovna u nás by měl někdo vyrábět čipy nebo rozvíjet umělou inteligenci, když dnes naše ekonomika stojí na nadnárodních společnostech vyrábějících u nás součástky pro své globální sítě. Český kapitál je dlouhodobě vlastními vládami diskriminován ve srovnání se zahraničními firmami, ve společnosti s oblibou dehonestován a často vytlačován do zahraničí.

Tváříme se, jako by to měla být vláda, která bude investorem do těchto vysněných módních oborů, ale dobře víme, že to je nesmysl. Vláda by měla vytvářet příznivý rámec pro všechny investory, umožnit, aby pro všechny existovaly příznivé podmínky pro podnikání. Všichni ale přece vidíme, že se u nás děje pravý opak.

Pracovní trh je v rozvalu, v jedné z mála klesajících ekonomik v Evropě je nejnižší nezaměstnanost a trvalý nedostatek pracovních sil. Vláda zvyšuje daně a byrokratickou zátěž na všech úrovních. Podnikatelské prostředí je extrémně nestabilní, vládní opatření chronicky chaotická a nepromyšlená. Nové investice u nás dnes téměř nejde realizovat.

Vláda permanentně mluví o školství, ale jeho kvalita neustále klesá. Prioritou je inkluze, požírající desetitisíce zbytečných pracovních sil a miliardy zdrojů, nikoli kvalita vzdělávání dětí. Potvrzuje to snaha zrušit známkování a vyřadit vysvědčení. Místo předávání znalostí je prioritou distribuce certifikátů a diplomů o vzdělání. Hlavní je nestresovat žáky a studenty nějakými nároky a požadavky. Uskutečnění našich náročných vizí bude zřejmě zábavnou hrou, myslí si české vlády. A podle toho konají.

Masové vysoké školy vyučující v praxi nepotřebné obory, studenti zvládající vysokoškolská denní studia běžně při celodenním pravidelném zaměstnání. Běžné je studium na vysoké škole, při němž se za celou dobu student nepotká se živým učitelem. To vše je dnešní praxe vzdělanostní dekadence, nikoli excelence, o níž tak vzletně hovoří dnešní premiér, dřívější ministr školství.

O dopravě a stavebnictví je zbytečné něco říkat. Každý máme vlastní zkušenost. Ani po třiceti letech se všemi evropskými dotacemi nemá naše země dobudovaný dálniční systém a spojení se všemi sousedy. Všichni hovoří o potřebě zkrátit neskutečné komplikovaný a časově neúnosně dlouhý proces povolování staveb.

Hlavní příčinou jeho délky, o níž se ale nehovoří, je praxe neustálého torpédování staveb různými „ekologickými“ a tzv. NIMBY (Not In My Back Yard, tedy: Ne na mém dvorku) spolky a sdruženími a jejich možnost donekonečna se odvolávat a zdržovat povolovací procesy. Pokud proti tomu vláda nezasáhne, jsou všechny řeči jenom mlácení prázdné slámy. Pro začátek by mohla v době úspor alespoň zrušit veřejné financování ekoteroristických organizací, které ze státního rozpočtu financuje, čímž jim umožňuje jejich destruktivní aktivity. Pokud alespoň toto není ochotna udělat, není o čem mluvit.

O čem se však neodvažuje mluvit nikdo – ani Hospodářská komora, ani premiér –, je to, že hlavní a zcela rozhodující překážkou jakéhokoli zlepšení je dnešní politika Evropské unie a slepá a servilní poslušnost této vlády vůči jejím krokům, které mají a budou mít na byznys a podnikání v naší zemi i v Evropě zničující dopad. Fanatická zelená politika, Green Deal a na něj navazující programy, na ESG založená povinná misalokace zdrojů, raketově rostoucí regulace všech stránek života, to jsou okolnosti, které uskutečnění jakýchkoli pozitivních vizí zcela vylučují. Premiér Fiala a jeho vláda bez hlesu schvalují všechny nesmysly a hrůzy, které bruselský byrokratický aparát vyprodukuje, a pyšní se svou odevzdanou poslušností. V zahraniční politice na zájmy českých firem neberou vůbec žádný ohled a fungují jako předskokani zájmů velmocí bez ohledu na náklady, které to pro český byznys má a bude mít.

A tak do budoucnosti hledíme s pesimistickou nejistotou. Nevíme, odkud a za jaké ceny budeme získávat energie, zatímco iniciativně a poslušně likvidujeme své uhelné hornictví, s jásotem se odřezáváme od tradičních zdrojů ropy a plynu a zoufale hledáme záchranu u Německa, s nímž jsme se svázali pupeční šňůrou a které je na tom stejně špatně jako my. „Nemocný muž Evropy“ mu dnes mnozí říkají.

V této situaci není reálná vize prosperující fungující země založené na high tech a vzdělání, jak lacině fabuluje náš premiér. Daleko pravděpodobnější je dlouhodobý úpadek postupně se deindustrializující země, která zoufale čeká, až Němcům a po nich Bruselu dojde, že se svou dosavadní zelenou pokrokářskou politikou směřují k hospodářskému debaklu.

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Opravdu  hodně  a hodně  dlouho mne  svrběly  ruce  sednout a  něco podobného sepsat  sám. Úmysl je jedna  věc,  realizace  druhá. Štve  mě neskutečně ,  že  i takovéhle  texty  přebírám. Ale  prostě  nestíhám. Na  svou omluvu  přidávám, že  Weigelův  text  je  dobrý. pojmenovává  ty opravdu největší a  nejvíce  viditelné  vředy  na těle  naší společnosti. Vředy, které pokud  ji  v čase nezahubí, tak zcela  určitě  ochromí.

Kdyby  to  měla  komentovat moje  babička,  pak  by prohlásila, že  každý  chce  do všeho kecat a nikdo  nic  dělat. O tomhle  je  naše doba  a liberální agenda. Včetně  agendy  tzv. lidských práv.  Kde byla  a jsou tato práva  v Iráku nebo v Libyi?  Kde  ve  Rwandě? kde  v Jemenu? Jak ji uplatňovaly  evropské mocnosti  ještě  před II. ww v koloniích.  Indiánské  války v  USA  oficiálně  skončily  až  ve  20. létech minulého století…. Mohl bych pokračovat zatraceně  dlouho.

Prostě kecat a  kázat  opravdu umíme. Jinak už skoro  nic. Fialové  jsou  toho zářným příkladem a důkazem!  Nevím  jak  vám, ale  mně  ze všeho nejvíc e tihle   mistrující  papaláši  ze všeho nejvíce  připomínají  zbytnělou, rozežranou  a zdivočelou  církev  14. a  15.  století.  Která  kromě  procedurálních klišé   a  své  chamtivosti  a  sebestředné poblouzněnosti  už neuměla  tehdejší  společnosti a jejímu  chodu nic  jiného nabídnout. Důsledkem  byla řada  reformací  – Wikleffova, Kalvínova, Husova, Lutherova. Které  za cenu  postupně až  desítek milionů mrtvých /a možná  ještě  více/ daly  tehdejšímu našemu světu  nový impulz,  který  nám  vydržel jako hnací motor  celých 5 století a přivedl  Evropu/kolektivní  Západ  k planetární dominanci.

Středověký  Řím, nahradil Washington/Brusel. Servilní a  rozmařilé  preláty  Fialové.  Nic nového pod  sluncem.