Znova a lépe

Svět se posunul… Za Churchilla platilo, že kdo ve dvaceti není komunista, nemá srdce. Ale kdo je jím ještě ve třiceti, nemá rozum. Tehdy dvacetiletý kluk pomalu zakládal rodinu, řešil bydlení i kariéru a tehdejší psychologové říkali, že chlap, který si do třiceti nedokázal zařídit život, s tím zřejmě není něco v pořádku.

Dneska se ve třiceti teprve začíná. Vysokoškolské vzdělání potřebuje skoro každý a za mnoho let studií dostane znalosti, jaké kdysi dodala střední škola. Samozřejmě, pořád existují inženýři, co umějí navrhnout kliku do BMW. Pořád existují machři, kteří umějí spočítat staticky neurčitou konstrukci. Pořád existují schopní lidé i schopní a ambiciózní mladíci. Ale je mnohem víc těch, kteří ve třiceti začínají svůj vlastní samostatný život a jejich startovní pozice je mnohem horší, než byla startovní pozice jejich rodičů ve dvaceti. Posunuli jsme se o deset let. Kdo ve třiceti není neomarxista, nemá srdce…. Rozum se dostaví kolem čtyřicítky.

Běžte se podívat do kterékoliv fabriky. Není problém narazit na vysokého manažera lidských zdrojů, kterému je kolem třiceti. Ale pochybuju, že narazíte na šéfkonstruktéra elektrárenských kotlů pod pětapadesát. Není problém sehnat mladého člověka se zaměřením na buzeraci ostatních, ale je obrovský problém sehnat mladého člověka, kterému můžete svěřit logistický sklad náhradních dílů.

Byla to generace dnešních padesátníků a šedesátníků, kteří na Václaváku cinkali klíčemi. Právě tihle organizovali henty studentské výbory, právě tihle tenkrát usoudili, že to s KSČ nepůjde dál. Právě tihle děkovali před Hradem Havlovi, že to prezidentování vzal. Právě tihle o dvacet let později volili Zemana a dneska jsou s námi na demonstracích.

Podruhé za svůj život zjišťují, že takhle to dál nepůjde. Chtěli otevřené hranice, aby se mohli podívat, jak se to dělá jinde. Chtěli svobodu, aby mohli kritizovat papaláše, kteří byli žábami na prameni. Chtěli občanskou společnost, aby se mohli více a lépe podílet na rozhodování. Teď zjišťují, že otevřené hranice jsou teď hlavně zvenčí dovnitř. Tam to funguje opravdu bez kontrol a masově. Zjišťují, že za kritiku se už zase platí vyhazovem z práce i kriminálem. Zjišťují, že občanská společnost se všemi těmi médii a neziskovkami tu není pro ně, ale pro jakési abstraktní vysoké evropské hodnoty v jejichž jménu není žádná oběť dost velká.

Jejich děti to nevidí. Ty v tom vyrostly. Jejich rodiče jim zajistili vlastně tu nejlepší dobu. Celý svět byl otevřený, nedostatek byl neznámý pojem, životní standard byl vysoký a stát na sebe vzal celou řadu osobních špatných rozhodnutí. Odstrašující příklady v podstatě zmizely. Stát zaplatil sociální dávky za rozhodnutí mladého muže, že opustí svojí rodinu. Stát zaplatil sociální dávky rodičům, kterým se odcizily děti. Stát dokonce zaplatil i za úraz, který se stal při budování kariéry v USA, ale léčba zlomené nohy byla lepší a levnější tady.

Jsou to ti starší, kteří si ještě pamatují, co všechno nemusí být. Jsou to ti s rozhledem, kteří vědí, že jsme sice porazili komunismus, ale důvody, proč vznikl, se vrátily. Jsou to bývalí studenti z roku 89, kteří teď stále častěji konstatují své rozčarování a říkají, že pro toto klíčema necinkali.

Byla to šikovná generace. Třicet let okrádání, třicet let vyvádění dividend, ale pořád je co vyvádět a rozkrádat. Třicet let ničení hospodářství, ale navzdory snahám, pořád toho hodně máme. Třicet let marginalizace našeho jména ve světě, třicet let ztrát trhů a přepouštění pozic silnějším hráčům, ale pořád je z čeho brát.

Vládo! Víš kdo ti teď na náměstích právě vypovídá poslušnost? Stavitelé Dukovan a Temelína. Stavitelé metra, stavitelé sídlišť, stavitelé Dlouhých strání, stavitelé závlah na Dyji, stavitelé většiny areálů a hal, kde se ještě dneska něco vyrábí. Poslušnost vám vypovídají bývalí držitelé zlatých medailí, bývalí vojáci z doby, kdy jsme měli ještě armádu. Poslušnost vám vypovídají poslední machři od soustruhů, kteří na svém umu drží celou dílnu mlaďochů.

Stejně jako v roce 89 vám poslušnost nevypovídají ti, kteří jsou na okraji společnosti, ale ti, kteří celý svůj život vytvářeli hodnoty navzdory takovým, jako je Blyštivý Péťa.

Nevím, jestli se to teď toho 16. září utrhne. Ale vím, že dříve nebo později se to utrhnout musí. I bez mladých se to utrhne. Můžete o demonstrantech stokrát říkat, že jsou dezoláti, ale lžete si do kapsy. Proti vám stojí ti, kteří i přes všechny ty megazlodějny, udrželi tuhle republiku v chodu i za cenu toho, že jim jejich děti nadávají a nechtějí jim půjčit vnoučata. Stojí proti vám ti, kterým je ještě co vytáhnout z kapes. Každý den se proti vám staví ti, kteří právě umějí vydělat peníze. Stojí proti vám ti, kteří posledních třicet let platí tenhle sociální stát. A ne… nadnárodní korporace ho neplatily. Ty měly daňové prázdniny a vyváděly dividendy.

Můžete si mezi demonstranty hledat nějaký odstrašující příklad a pak na něm rajtovat v hlavním vysílacím čase. Ale nic nezměníte na realitě. Rajchlovy sály plní ti, kteří váš mejdan platili a už ho platit nechtějí. Václavák plní ti, kterým se vaše turecké hospodářství začalo zajídat. Na náměstí přicházejí ti, kteří by chtěli rok 89 udělat znova a lépe.