Už příští týden začne být prosazován tvrdý cenzurní zákon EU

Budou to tedy články či třeba jen diskuzní příspěvky z všech možných oblastí, které nebudou ideologicky v souladu s politikou EU. Dosud již cenzura nějakým způsobem funguje, uplatňuje ji zejména Facebook, YouTube a některé další platformy, nyní by se však měla rozšířit i na další.

A také by měla přitvrdit –  a to docela výrazně. Mimoto se traduje, že se cenzura pravděpodobně v tomto stylu rozšíří plošně i do zemí mimo EU, zejména pak do těch, jejichž politika je v souladu s politikou EU.

Cenzura EU je založena na tom, že ty platformy, které nebudou ochotny mazat nepohodlné příspěvky, budou pokutovány – a tyto pokuty mají být vskutku drakonické.

Pozorovatelé se  domnívají, že jejich plány na umožnění masivní online cenzury a s ní spojené „inovace“ jdou nejen podle plánu, ale mají také šanci získat celosvětovou akceptaci a vrhnout EU do tohoto nelichotivého světla lídra globální cenzury.

Zákonem, který se nyní v této souvislosti dostává do popředí zájmu, je zákon EU o digitálních službách (DSA), který stanovil konečný termín na 25. srpna letošního roku – což je už za pár dní.

Zákon existuje již nějakou dobu, ale nyní má výrazně přitvrdit. 

A nyní si tuto velikost uvědomuje i zbytek světa, vezmeme-li v úvahu, že do konce srpna budou všechny takzvané Very Large Online Platforms (VLOP, v jazyce EU) a Very Large Online Engines (VLOSE, ve stejném dystopickém jazyce) ) muset dodržovat pravidla.

Ne všichni, ale přesto většina pochází z USA. A nyní vyvstává otázka: Jak přesně to má fungovat?

Abychom byli spravedliví, je třeba říci, že nikdo nemůže tvrdit, že Facebook, Google a spol. neprovádějí masovou cenzuru, ať už s nařízením  EU nebo bez něj. Ale je to jiný druh masové cenzury, když se řídí jinými politickými a právními precedenty.

Existuje dlouhý seznam globálních „VLOP“ a „VLOSE“, kteří – jak se zdá – budou brzy čelit vysokým pokutám v celé EU, pokud se nepřipojí k cenzuře EU.

Mazány mají být všechny dezinformace a nenávistné projevy. O tom, co je dezinformace a nenávistný projev budou rozhodovat EU placení cenzoři.

A budou mazat, ničit, odstraňovat z veřejného prostoru cokoli, co neodpovídá politice EU. Nenávist namířená na odpůrce EU bude samozřejmě povolena, stejně jako dezinformace, které bude šířit EU, WHO, OSN, IPCC a další propagandisté.

Třeba jako byly informace o „bezinfekčnosti“ očkovaných takzvanou „covid vakcínou,“ údajně „bezpečnou a účinnou.“ Nebo jako informace o údajně škodlivém CO2.

Takové dezinformace jsou naprosto v pořádku a budou samozřejmě volně šířeny a propagovány.

Zákon se prezentuje jako maják pořádku v divokém digitálním světě. Ve skutečnosti však ještě víc – a to velmi vážně – podkope samotné základy demokratických společností: nedotknutelné právo na svobodu slova.

Bude to tak jen přiznání k tomu, že EU deklarovaná „liberální demokracie“ ve skutečnosti žádnou demokracií není.

DSA si také uděluje znepokojivé pravomoci nad moderováním obsahu platformy. To je velmi znepokojující, protože EU tak vlastně přiznává, že bude – z vašich peněz – platit „strážce jediné povolené ideologie a pravdy.“

Zásada, která vyžaduje, aby platformy rychle odstranily „nelegální“ obsah, je matoucí pastí. Koneckonců, co odlišuje „nelegální“ od jednoduše nepopulárního nebo provokativního?

Platformy, které nechtějí být pokutovány, se musí již brzy rozhodnout pro agresivní cenzuru, aby obešly represivní účinky zákona. 

Výsledek je předvídatelný: všichni kdo nebudou v souladu „se stranou a vládou“ budou nemilosrdně mazáni.

DSA také ztěžuje možnost stížností na cenzuru – bude to stát tak neuvěřitelnou byrokracii, že to raději každý vzdá předem.

DSA se tak stává mamutím cenzurním aparátem, který by mohl předefinovat evropské digitální hranice v nedemokratickém a restriktivním světle.

EU svou zdánlivě neukojitelnou touhou po kontrole hrozí, že již zcela zlikviduje svobodu slova. Když jsou platformy nuceny k cenzuře, kde dodržování pravidel má přednost před otevřeným diskursem, přibližujeme se k digitální orwellovské realitě.

Svoboda slova a projevu a pluralita názorů jsou základní pilíře demokracie. Jakákoli legislativa zaměřená na podkopání těchto pilířů by měla být přezkoumána s maximální přísností. 

Pro které platformy tak nyní cenzura EU platí?

Mezi tzv. platformy „VLOP“ a „VLOSE“ patří například Alibaba (AliExpress), TikTok, Amazon, Apple, Google a jejich příslušné obchody; Google Maps and Shopping, Facebook a Instagram; Microsoft LinkedIn, Snapchat, Wikipedia,  Booking.com a X (bývalý Twitter).

Cenzura se však týká i všech velkých vyhledávačů jako je Google či Bing, kde se již ve výsledcích vyhledávání nesmí (třeba ani na vzdálenější straně) objevit žádné odkazy na jakákoli alternativní média.

Dosud to bylo tak, že nesměla být alternativní média uvedena vpředu, nyní bude úplný zákaz – a týká se to nezávislých médií z celého světa, nejen z EU.

Věc je tak neprůhledná, jak jen byrokraté EU mohou být. Zdá se, že některá ustanovení, která se EU pokusila zavést ve své vleklé a někdy horečnaté reakci na ukrajinskou krizi, budou relevantní i zde, protože online platformy jsou povinny bojovat proti všem druhům „dezinformací“.

Je zde řada pojmů, které nezávislému pozorovateli opravdu vyrazí dech. Za prvé, před několika lety EU oznámila „dobrovolný“ kodex chování, kterému by se měly velké online platformy podrobit.

Samozřejmě to bylo o „dezinformacích“ a v té době to bylo všechno o Covidu a volbách v USA.

Když ale Twitter nedávno prohlásil, že se chce z této „dobrovolné“ klece vymanit, prohlásil eurofašista Thierry Breton:

„Jsem vymahač. Zastupuji právo, které je vůlí státu a lidu.“

Zde bych se ráda zeptala, jakého státu a jakého lidu. Je snad EU nějakým státem? Pokud vím, tak ne. A jaký lid Bretona volil? Tak jako v případě všech eurokomisařů je odpověď jednoduchá: NEVOLIL JEJ ŽÁDNÝ LID.

Vybral ho Macron, stejně jako vybral jeho kolegyni Jourovou Babiš.

Ptali se snad ti dva svých voličů, zda si přejí obsadit EU těmito cenzory? O tom mi není nic známo…