
Kritérium rozhodování
FRANTIŠEK SCHILDBERGER
Již zesnulý Miloš Jakeš, takto generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa v listopadu 1989, se po pádu režimu médiím nijak nevyhýbal, byl o něm natočen i celovečerní dokumentární film – Jakeš trval ovšem na tom, že u natáčení nebude žádný historik: z historiků měl hrůzu.
Historici jsou nebezpeční.
Poznání vyplývající ze studia archivů nyní velice mocně dohání i Senátem Parlamentu České republiky již schváleného kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra.
Kromě kauzy Olšanské hřbitovy, kdy Fremrův soudní senát rozhodoval podle podkladů, které mu položila na stůl Státní bezpečnost – a sám Fremr prý neměl ani stín pochybností, že by snad StB vyšetřovala jinak než objektivně, nestranně a spravedlivě, se nyní ukazuje, že v letech 1983 až 1985 Fremr odsoudil více než sto lidí za ilegální opuštění republiky; jeho tvrzení, že za komunismu nebyl prorežimním soudcem, tak dostává velice silné trhliny.
Senátorka Hana Kordová Marvanová řekla, že Senát by dnes Fremra na Ústavní soud neschválil, protože minulou středu rozhodoval bez znalosti podstatných faktů, které Rober Fremr před Senátem – ale i před prezidentem republiky – zamlčel.
Sto odsouzených jistě není málo. A je třeba připomenout, že rozsudek za opuštění republiky znamenal i propadnutí majetku i těžké komplikace pro příbuzné odsouzeného.
Přitom legální alternativa, tedy možnost rozhodnout se svobodně pro odchod z komunistického ráje na zemi, tehdy v podstatě neexistovala. Žili jsme v zemi obklopené elektrickým proudem napuštěnými dráty.
Jestliže někdo hájí Roberta Fremra a jemu podobné soudce, kteří posílali lidi do vězení za uplatnění jednoho ze samozřejmých lidských práv, tvrzením, že takové přece byly tenkrát zákony, dostává se na stejnou úroveň jako nacističtí váleční zločinci, neboť ti se hájili úplně stejně: takové byly tehdy zákony.
Robert Fremr ani jiný soudce nebyl nucen s pistolí u hlavy, aby podle těchto zákonů rozhodoval: vždycky mohl odejít z takto nespravedlivé, a řekl bych přímo zločinné, justice a pracovat třeba jako podnikový právník; to by ovšem nebyla žádná zářivá kariéra. Ne – člověk, který takto očividně dal v nějaké fázi svého profesionálního života přednost kariéře před spravedlností, nemá na ústavním soudu co dělat.
Prezident Petr Pavel si vybral čas na rozmyšlenou; Roberta Fremra zatím nejmenuje, nechce prý situaci „lámat přes koleno“ a v okamžiku, kdy nebudou žádné nové informace, prý rozhodne.
Rozhodne především sám o sobě.
O svých dalších letech v úřadě. O tom, jestli bude prezidentem schopným také uznat a napravit vlastní chybu. Prezidentem, který ve své službě uplatňuje hledisko lidských práv a rozhoduje se podle vyšších hodnot, než je sebebrilantnější kariéra jinak profesionálně oceňovaného a uznávaného soudce.

…vždycky mohl odejít z takto nespravedlivé, a řekl bych přímo zločinné, justice a pracovat třeba jako podnikový právník..
To je tedy blábol.
Odejít mohl leda tak na hřbitov,
protože komančové by ho pak pustili tak akorát k lopatě a nikdy jinak.
Podívejte kam to dotáhl podnikový právník n.p. Pokrok – až na Ústavní soud! Předseda soudruh Rychetský se tam držel dvacet let, předtím v politice rovněž. A to měl za zadkem fotra rovněž právnicky vzdělaného a mámu, která dělala právničku/soudkyni u Gottwalda. To by měli vědět v tom ústavu, co tam ovšem nic nevědí. Jen co chtějí použít. Ten ústav to je horší jak Stasi.
On se hlavně soudcem nikdo, kdo by neměl příslušné kádrové předpoklady, ani nemohl stát. Kdo měl trochu slušnosti, ten by odtud nemusel odcházet, protože by tam ani nelezl. Takoví jedinci, pokud vůbec měli umožněno studium práv, dělali v advokacii, popřípadě podnikové právníky, notáře apod.
Vždyť jsem to říkal. Komouš se spletl. Nechtěl jmenovat Fremra, ale profesora Flégra.
Flégr přijde na ÚS a ježatými vlasy, na křeslo vedle sebe posadí svého kocoura a zabodne tu dlouhou kudlu, co nosí, do stolu.
To bude panečku autorita!
Ha, ha, zfetlý libtardi maj hoňku, vyžraný mozky se jim brzo zavaří, jak z tohohle ven.
Jsem si naivně myslel, že to tajné služby věděly. A prezident má přece tajné služby pod palcem a dostává denně na stůl svodky. Jenže ten současný asi na takové drobnosti nemá čas. Přednější je přece blbnutí na motorce, ne?
Život a dílo normalizačního soudce Fremera po fialkách jistě nevoní.
Jenže to celá vypadá tak, že bolševická zombie byla vybrána k odpoutání pozornosti, zatímco přeběhlý agent Pávek platí povolební dluhy jistým lidem kolem progresivního Deníku N povyšováním v soudních funkcích, a tak cementováním moci progresivní liberální demogracie. Což prochází zcela nepovšimnuto.
Jo, a pokud historikem zváni třeba i zaměstnanci státní trafiky ÚSTRK, kteří dokáží hnědku házet i sami mezi sebou, tak je nechuť k historikům projevem zdravého instinktu.
Ještě více takových parodii, ať se demokradum uvaří mozecky.
Znal jsem jednoho, který „opustil“ republiku v roce 1982, jen aby se na vlastní náklady trochu podíval mimo republiku a také se chtěl brzy vrátit. Nevrátil se, nemohl, napařili mu 2 roky nepodmíněně za opuštění republiky a tak mu zavřeli dveře domů. Člověku, který byl pracovitý, bezúhonný, žádný kriminálník. Tak to ho odsoudil tenhle ksinl Fremr. Ejhle a je to venku. Doufám, že až se to ti všichni lidé dozví, pokud ještě žijí, bude muset Fremr chodit kanálama. Ne, klíčema se toho roku 89 zvonit nemělo, ale mrskat bičem. Doufám, že tentokrát se to uskuteční a lidi si už nebudou hrát na humanisty a že nejsme jako oni a pravda a láska a zločinci už konečně dostanou to, co si zaslouží a že jich panečku od toho roku 89 je, co se podíleli na rozkrádání a rozprodávání národního majetku a pěkně se napakovali na úkor jiných a kradou a rozprodávají a páchají zločiny i nadále. Národe, probuď se!